Odešel ze  světa, se kterým na sklonku svého života nebyl spokojen. Když ještě dobře viděl a mohl psát, snažil se svými články na stránkách různých časopisů kritizovat nešvary současné konzumní společnosti a varovat před jejich špatným vlivem hlavně na mládež. Poukazoval na dlouhodobý nedostatek citové a morální výchovy, a to nejen ve škole. Poukazoval na to, že moderní společnost vychovává vzdělaného člověka bez citu a morálních zábran, který touží jen po penězích a slávě za každou cenu. Jeho články i z posledních let jeho života dokázaly mistrně vystihnout podstatu současného společenského marasmu.

Snažil se reformovat i Sokol a nabízel mu své představy o jeho poslání v současnosti. Všechny jeho iniciativy a názory zůstaly bohužel nevyslyšeny. Během života získal několik akademických titulů a mnoho státních ocenění.
V posledních letech, kdy již skoro neviděl a nemohl psát, vzpomínal. Své vyprávěné vzpomínky pak nabídl dr. Petru Zemánkovi. Dokončení knihy, pro kterou Jaroslav Kozlík zvolil název „Ze života a pro život“, se  již nedočkal. V této knize se zmiňuje i o svém rodném městě Bystřici pod Hostýnem a o svém  životním vzoru, bystřickém učiteli a sokolském náčelníkovi Jindřichu Tomáškovi.

O plodném životě Jaroslava Kozlíka  se můžete dočíst dnes i na internetu, ale jeho vzpomínky z rodného města obecně známé nejsou. Proto v krátkosti uvádím některé z nich.
Jaroslav Kozlík se narodil 22. 5. 1907 v Bystřici pod Hostýnem, v rodině obchodníka, jako druhorozený mezi sedmi sourozenci. Během 1. světové války musel otec odejít na frontu a jeho často nemocná matka nebyla schopna se sama o děti postarat. Proto malý Jaroslav, jak sám vzpomínal, chodil ve volnou středu shánět potraviny pro své mladší sourozence – do Mrlínka, Vítonic i Žákovic. Občas prošel i přes Blazice a Sovadinu. Když tak šel v zimě, často až za tmy, hrozně se bál, že mu těžce získaný proviant někdo sebere.

Jeho vzpomínky se vracely často i do dob poválečných, kdy s ostatními kamarády chodili  hrát fotbal na Skalný. Škola i policie chlapcům totiž zakázala hrát fotbal v Zahájeném nebo v místě zvaném U stodol. Ve čtrnácti letech vstoupil do bystřického Sokola. V šestnácti letech, v roce 1923, již patřil k těm, kteří utvořili první bystřické družstvo v odbíjené. V roce 1924 uspořádal v Bystřici p. H. první turnaj v odbíjené, nebo jak se říkalo ve voley-ballu. Po svém nástupu na učitelský ústav v Kroměříži se pak stal kapitánem kroměřížského sokolského družstva, se kterým získal za třináct let svého působení tři tituly mistra ČSR, devět titulů přeborníka ČOS a tři tituly přeborníka Svazu slovanského sokolstva. Během svého života získal také za svou pedagogickou práci několik akademických titulů.

V roce 1937 se oženil s Annou Chalupovou z brněnských Husovic, v té době populární mistryní ČSR v lehkoatletickém pětiboji. S manželkou pak vychoval tři dcery. Nejstarší dcera Iva, středoškolská profesorka v důchodu, žije v Praze. Prostřední Jarmila je lékařka a žije v USA a nejmladší Alena, inženýrka, žije v Anglii.
O jeho vztahu k rodnému městu svědčí i jeho dopisy z posledních let, které obyčejně zakončoval slovy: ,,Jsem duchem v Dubíčku a v rodné Bystřici. Váš J. Kozlík.“ Ať památka na jeho dlouhý a plodný život zůstane v našich srdcích.
                                                                                                                                         

vlamac