Tyto brány byly tři: Rusavská, Slavkovská a Železná. Slavkovskou bránu většinou známe, je to ten veliký průkop valem pod restaurací Ovčárna. Vedle této brány je malé, dnes pěkně upravené jezírko, původní cisterna na vodu.
Druhá brána je Rusavská. Název napovídá, na kterou stranu je situovaná, i přesto se nám hledala obtížně. Vejdete do ní, když projdete mezi poutními domy úplně dozadu; v létě tam směřoval od konce asfaltky vysečený chodník. Tím sejdete na samotný val a jste přímo před branou. Chodníčkem točícím se doprava sejdete pak na silnici kousek pod odbočkou na parkoviště. Dříve touto branou snad chodili věřící z Rusavy.

Železná brána byla prý kdysi dávno osazena železnými vraty a používali ji pro vstup lidé od Chvalčova. Její pozůstatky připomínající větší erozní rýhu jsme podle fotky pana Kolbingera našli mezi VI. a VII. zastavením Jurkovičovy křížové cesty. Nespleťte si ji se značeným chodníkem na Schwaigrovku, který začíná na druhé straně VII. zastavení.

Budete-li někdy mít chuť tyto brány projít, je to nejlepší na jaře nebo na podzim, když není vysoká zeleň. Stejně by mě zajímalo, kde a jak obsáhle se o těchto branách píše, kdo je první popisuje? Zrovna tak mě zajímají ta železná vrata. Podle názvu bych tipovala na nějaký větší kovářský výrobek, no a ty další dvě brány – ty nebyly ničím chráněny? Nebo třeba jen branou dřevěnou? Moc bych to chtěla vědět, ale pochybuji, že by mi to někdo pověděl.

Velmi pěkně všechny průkopy hostýnskými valy i archeologické poznatky o Hostýně popisuje pan Dalibor Kolbinger ve své knížce „Hostýn v dávnověku“. Mám ji už dlouho doma a je v ní spousta zajímavostí, mohu jen doporučit.
Hezký výlet na Hostýn přeje všem objevitelům Irena Hudcová.