Firmy a osobnosti – část 10.

Okresní rolnicko-živnostenská záložna

Začátek letošního roku věnujeme v seriálu Firmy a osobnosti bystřickým finančním ústavům. Spořitelnám předcházely různé záloženské spolky a družstva. V nich se sdružovaly menší firmy, rolníci, živnostníci i soukromé osoby, k nimž se stavěly odmítavě velké bankovní ústavy. Cílem záložen bylo zajistit vzájemnou finanční výpomoc mezi jejich členy.

V tomto drobném bankovním sektoru vynikly zejména dvě osobnosti – v Německu to byl jeden ze zakladatelů tamních záložen a propagátor rolnických družstev Friedrich Wilhelm Raiffeisen, u nás propagátor téhož a obrozenecký lékař František Cyril Kampelík. Podle něj se u nás těmto finančním ústavům říkalo kampeličky. Kampelík propagoval vznik záložen pod heslem „Co jednomu nemožno, všem dohromady snadno!“ Záložny se u nás později rozdělily do dvou typů: záložny typu Raiffeisenova, k němuž se přikláněl právě F. C. Kampelík, pracovaly jako společnosti s ručením neomezeným, záložny Schultze-Delitzschova typu byly založeny na principu ručení omezeného.

První česká záložna vznikla ve Vlašimi v roce 1858 a do konce století jich u nás byly tisíce. Doklad o vzniku první záložny v Bystřici pod Hostýnem je až z roku 1894. Poprvé se budoucí členové první bystřické záložny sešli „k účelu zřízení Okresní rolnicko-živnostenské záložny“ 16. září 1894. Valné hromady se účastnilo asi 140 osob, předsedou byl zvolen Vilém Sobotík, hostinský z Bílavska, ředitelem R. Čepek. Záložna sdružovala nejen osoby, ale také spolky a obce. Mezi jejími členy najdeme učitele, rolníky či živnostníky z Bystřice i jejího blízkého okolí. Ze známých osobností jmenujme např. holešovského tiskaře Lamberta Klabusaye, učitele Theodora Čejku, architekta Josefa Maťu, k členům patřil také někdejší správce loudonského panství a pozdější geometr Karel Haraschin, kominík Skočilas nebo zahradníci František Chvatík a Antonín Horák.

Záložna se řídila heslem: „Mysl spořivá jest síla horlivá, která důvěřujíc v sebe a Boha, jest základem blahobytu mnoha.“ Jejím cílem bylo poskytovat členům úvěry a usnadňovat hospodaření. Záložna také každoročně přispívala na dobročinné účely, když darovala určitou finanční částku na účet Okresní péče o mládež. Jak napovídá výčet výše jmenovaných členů, sdružovala drobné střadatele i instituce hospodařící s větším množstvím finančních prostředků. Úroky se pohybovaly od pěti do sedmi procent, v závislosti na druhu půjčky, vklady úročila záložna 4,5–5 %.

V prvním roce své existence vložili střadatelé do její pokladny 21.982 koruny, stejnou částku ale záložna zároveň vydala. Na začátku nového století přijala od svých členů už více než 39 tisíc korun. Zpráva pokladníka ale vypovídá o tom, že téměř stejně vysokou částku svým členům opět vydala, takže čistý zisk činil pouze 15,90 korun. Se vznikem republiky začal zisk záložny výrazně růst, v roce 1918 činil 843,95 korun, v roce 1926 už 11.656,46 korun, o osm let později to bylo bezmála 48.500 korun a na začátku druhé světové války dokonce více než 54 tisíce.

Ve třicátých letech se Okresní rolnicko-živnostenská záložna přestěhovala do ulice 6. května do budovy pošty, v níž byla později umístěna spořitelna, a dnes zde sídlí lékárna. Od roku 1943 byl k záložně připojen Spořitelní a záloženský spolek, o němž se dočtete v příštím čísle Zpravodaje. V květnu 1948 byla Okresní rolnicko-živnostenská záložna sloučena s bystřickou Všeobecnou záložnou a v srpnu 1948 i se Spořitelnou.
-eda-