V dubnu 1944 začala v Hostýnských vrších na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava působit skupina Clay. Trojice výsadkářů – velitel Antonín Bartoš, radiotelegrafista Čestmír Šikola a šifrant Jiří Štokman měla za úkol navázat a udržovat radiové spojení s exilovou vládou v Londýně, podávat důležitá hlášení politického, hospodářského i vojenského charakteru z prostoru severovýchodní a jižní Moravy, kontaktovat zbylé ilegální organizace a z nich vytvořit novou organizační strukturu připravenou přijímat zbraně a chystat ozbrojené povstání proti fašistům. Začátku úspěšného působení skupiny Clay s radiostanicí Eva v týlu nepřítele ale předcházela několik nocí trvající strastiplná cesta z místa výsadku. První bezpečný úkryt po seskoku našli výsadkáři v Bystřici pod Hostýnem.

O činnosti zpravodajců ze skupiny Clay-Eva za protektorátu a osudech lidí s ní spojených píše Radimír Kunc podle vzpomínek velitele skupiny Antonína Bartoše ve známé  románové reportáži nazvané „Clay-Eva volá Londýn“. Text vyšel poprvé v roce 1947 v nakladatelství Melantrich, v roce 1992 pak dosáhl pátého, přepracovaného vydání.

Letos se dočkala dalšího vydání kniha vytvořená na základě vzpomínek radisty Čestmíra Šikoly, doplněná nově o rozhovory s hrdinnými spolupracovníky paraskupiny Bohuslavou Zicháčkovou a Františkem Strakou. Pod titulem „Clay-Eva ve vzpomínkách radisty skupiny a spolupracovníků“ ji vydalo pražské nakladatelství P3K ve své edici „Historie 20. století“. Část knihy, která je autentickým dokumentem doby, tvoří vzpomínky Čestmíra Šikoly na akce skupiny Clay za války i na léta protrpěná v  komunistických věznicích poté, co se rozhodl narozdíl od svých dvou druhů zůstat v poválečném Československu. Text zpracoval Jaroslav Pospíšil. Vydání pak uzavírají rozhovory vedené Jindřichem Fialou a černobílá obrazová příloha složená z historických fotografií. Knihu je možné od poloviny dubna zakoupit také v bystřickém městském informačním centru. 

„Říká se, že dnešní mladí lidé se o veřejné věci příliš nezajímají. Před tím, než nás Němci okupovali, jsme se také o politiku nestarali. Byli jsme mladí a měli jsme jiné zájmy. Věřím však, že kdyby přišlo nějaké skutečné ohrožení národa, působilo by to i na dnešní mladé lidi stejně jako na nás. Vzkázal bych jim, aby nikdy nenaletěli na demagogii komunistů a fašistů, aby si vážili demokracie i přes všechny její nedostatky a chyby. Je třeba si také uvědomit, že nestačí jenom proklamovat a věřit, že pravda a dobro samo zvítězí, ale je pro to třeba občas něco dělat i obětovat,“ říká Čestmír Šikola v závěru svých vzpomínek. 
msch