Milí čtenáři,

jak se tak na to dívám, květen chodí s obrazy. Tak třeba kopec Vinohrádek – první plán pomněnky, ve druhém ostře žluté řepkové pole, co v něm po večerech baletí zemědělský stroj s rozpřaženými dlouhými rameny, kousek výš bílá bříza vrostlá do černého kmene staré domácí trnky, živoucí důkaz o utěšeném soužití protikladů. Panu Josefu Navrátilovi moc děkujeme za její fotografii. V třetím plánu vínově červený buk na kopci za tmavě hnědou kaplí  a nejvýš nanebevzatá  helmice hostýnské baziliky. Člověk je tím vším opilý pod obraz a ani se mu nechce číst. Spíš by to chtělo obrázky, vím. Některý květen bychom ostatně mohli celý Zpravodaj udělat jako komiks – a už dnes začneme editorialem. Obsah následujících stránek je povšechně shrnut do několika fotografií. Jak je patrné na první pohled, i tentokrát je celé číslo vpodstatě o lidech, kteří se snaží utvářet svět k obrazu svému… A je vymalováno!