- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Vzpomínka na malíře Stanislava Ježka
- Bystřici zvítězili Starostové a nezávislí
- Bílavský kostel vydal další tajemství
- Demografický vývoj Bystřice pod Hostýnem v roce 2013
- Den u koní ve Slušovicích
- Editorial
- Házená
- Jak Bystřičtí mateřskou školu založili
- Jak jsme křtili knížku pro děti
- Jaké bylo počasí v září 2014
- Kiks Brass ve velkém stylu
- Knižní novinky v městské knihovně
- Lukostřelci mají pevnou ruku
- Mámo, táto, jdeme do knihovny
- Město má novou tajemnici
- Město podle Thoneta
- Městské společnosti usilují o ekonomický provoz
- Můj zážitek ze Dne charity
- Napoleonský dušičkový pochod
- O školce v kouzelném zámku
- Obadal s Vybíralem o bronzové Příbrami
- Obnoven válečný hrob Viktora Velikovského
- Oprava
- Překonali jsme rekord
- Restaurátoři dospěli k Pilátovi
- Říše loutek v sokolovně
- SPCCH děkuje
- Středověk na vlastní oči
- Šaty jako modlitba?
- Školní zvonění pro dříve narozené
- Téměř obytná dýně
- V dětském domově se školou nudu neznáme
- Vítejte v sokolovně!
- Výstava „Anonymní“ ohýbaný nábytek představila autorská díla
- Záchranka přijímala návštěvy
- „Šmejdi“ – beseda s ČOI
K zářijové výstavě obrazů uspořádané ke 110. výročí narození malíře Stanislava Ježka, a zejména k jeho osobě, se krátce vracíme prostřednictvím srdečné vzpomínky dr. Josefa Lhoty.
S potěšením jsem přijal pozvánku na výstavu Stanislava Ježka v jeho rodné Bystřici pod Hostýnem. Zdravotní důvody vylučují dalekou cestu, proto jsem se rozhodl napsat alespoň vzpomínku.
Bystřici, toto osmitisícové město, východisko do krásných Hostýnských vrchů i k poutím na slavný Svatý Hostýn, jsem poznával a setkával se tu s řadou milých kulturymilovných přátel už od šedesátých let minulého století. Našel jsem živé místo kulturního dění, především hudebního a výtvarného, prostředí krásného Valašska.
Stanislav Ježek sám, jako syn Jana Ježka, který se také zabýval malováním (a byl na výstavě v ukázkách zastoupen), vyrostl v rodném prostředí, ale odešel do Prahy, kde studoval na uměleckoprůmyslové škole u prof. V. H. Brunnera. Po jejím zakončení absolvoval Akademii výtvarných umění u prof. Vratislava Nechleby. Plodný byl potom i roční pobyt v Paříži u Františka Kupky.
Zásadní význam pro něj mělo přijetí do Spolku výtvarných umělců Mánes v roce 1939, s nímž se zúčastňoval výstavního i společenského života, byť od počátku omezovaného okupací a válkou. Situaci v období, kdy okupace omezovala a rušila svobodu uměleckého školství, řešil spolek Mánes otevřením „Školy Mánesa“. Stanislav Ježek se stal jedním z vyučujících.
Umělce jsem blíže poznal na jaře 1952, když jsem se stal (po měsících bez zaměstnání zaviněných zamítnutím místa v advokacii z politických důvodů) administrativním referentem III. střediska Svazu výtvarných umělců Mánes, v tom mi pomohli právě mánesáci. Ježek byl v té době nakrátko členem střediskového výboru. Sblížil nás kuriózní fakt: když se scházel výbor střediska, sestavený v té době především podle stranických direktiv, jednali napřed straníci KSČ, kteří všechno schválili, zatímco venku seděli nestraníci, tedy St. Ježek, sochař Antonín Kalvoda a také já. Teprve pak nás pozvali a znovu se muselo všechno opakovat. Tato směšná kuriozita, jakési zdání neexistující demokracie, nás oba sblížila i přes mnohaletý věkový rozdíl. Nacházeli jsme osobní blízkost a otevřenost, přestože Ježek nepatřil k osobám mnohomluvným. Vyjadřoval se svými obrazy, proto jsem často navštěvoval jeho ateliér na Vinohradské, kde jsme prohlíželi mnoho za léta vytvořených obrazů a někdy i společně vybírali nejvhodnější obrazy pro výstavy nebo do prodejní sítě výtvarného fondu. Jeho malování nejsem oprávněn hodnotit, to už učinili odborníci. Stanislava Ježka jsem ale dobře poznal jako malíře, který se věnoval hlavně městské krajině a také Praze jako zvolenému sídlu a který postupně nalezl osobitý projev v jemných barvách světlého koloritu, ve svébytné kompozici typických motivů městských objektů doplňovaných stylizovanými rostlinnými prvky.
Především jsem ale poznal citlivého a jemného umělce, tichého, klidného, který se nesnažil a ani nedokázal prosazovat. Také na schůzích se nezapojoval do debat a diskusí. Zůstalo mu i v těžkých dobách vytříbené společenské chování a nenarušený charakter.
Je mi líto, že moje zhoršené zdraví přerušilo vzájemná setkávání. Zůstaly hezké vzpomínky. Stanislav Ježek zemřel 2. července 2001 v Praze.
Josef Lhota
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik