Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Vzpomínky jednoho Francouze z Dřevohostic

Řadu let myslel předseda dřevohostické Vlastivědné společnosti Žerotín Zdeněk Smiřický na válečný příběh Francoise Schallera. Znal ho z vyprávění svého otce Leopolda Smiřického, učitele, kronikáře a historika činného v protifašistickém odboji. Po letech, kdy práce nedovolila, po dalších letech naplněných hledáním kontaktů a možností komunikace ve francouzštině, po měsících ověřování faktů, úpravách textů a výměně korespondence, po dalších nezbytných peripetiích s financemi a samotným tiskem – nakonec přece jen vyšla a na letos jaře se dostala do prodeje úhledná knížka s titulem „Vzpomínky jednoho Francouze na válku (1944–1945) v Československu“.


Francois Schaller, Francouz alsaského původu, byl za druhé světové války násilně naverbován do wehrmachtu a v nenáviděné německé uniformě odvelen daleko od svého domova. Dostal se k veterinární jednotce do Hranic a pak ho téměř na konci války převeleli k útočnému praporu do Dřevohostic. Odtud po děsivých zážitcích z bojů ve slovenských horách a zranění uprchl s kamarádem Marcelem Eberem a skrýval se díky pomoci místních jak v Dřevohosticích, tak v Bystřici pod Hostýnem. Po válce se šťastně vrátil domů a své vzpomínky na válečné dny strávené na Moravě později písemně zaznamenal.


Právě tento útlý svazek vzpomínek, jejž zprostředkoval Zdeňkovi Smiřickému jeho bratr Lubomír žijící ve Švýcarsku, se stal podkladem pro české vydání. Doplněn je pak v samostatné druhé části dalšími autentickými vzpomínkami dřevohostických odbojářů a jejich portréty i pohledem historika na osvobození městečka Dřevohostice. V dobře připravené knížce najdeme kromě textů i zajímavé historické fotografie a dokumenty. Dobrodružné a poetické momenty vyprávění umocňují perokresby Evy Luljakové.


Zápisky, deníkové záznamy, osobní kroniky, dopisy – to vše, pokud je to po letech šťastně objeveno, představuje vzácný historický materiál, jehož prostřednictvím můžeme poznat z bezprostřední blízkosti osobnost pisatele a jeho očima pohlédnout na dobu, v níž žil. Zápisky Francoise Schallera takové jsou. Přibližují jeden z válečných osudů lidí, o nichž se dříve příliš nemluvilo, lidí, kteří se ocitli mezi ostřími otevřených nůžek. Právě takové příběhy nás utvrzují v tom, že pravdu o historii nelze hledat jen v oficiálních učebnicových výkladech.


Vlastivědné společnosti Žerotín Dřevohostice i obětavému editoru publikace Zdeňku Smiřickému patří uznání za výborný vydavatelský počin. Knížku najdete i v bystřickém knihkupectví nebo také v obchodě paní Nedělové v Dřevohosticích.

„…A už jsme oba dva připraveni k odchodu. Marcel mi oznamuje, že se musíme přesunout do Bystřice pod Hostýnem, jež je vzdálena asi šest kilometrů. Ruda nám předává české občanské průkazy, i když fotografie na nich se vůbec nepodobají Marcelovi ani mně. Přiváží dopravní prostředek, který nám má umožnit, abychom zvládli cestu co nejrychleji. Oba doslova zkameníme úžasem, když nám předává kolo o dvou místech. Je to dost rezavý tandem, přesto se zdá být v dobré stavu, aby mohl jet. Nakonec nám dává lístek s adresou člověka, u kterého se máme hlásit.

Je to skutečně poprvé, co jedu na podobném vozidle. Odjíždíme. Marcel šlape vpředu, já vzadu. Musíme mít perfektní vzhled nedělně oděných občanů na vycházce, nebo chcete-li na vyjížďce za krásami krajiny. Situace není natolik vážná, abychom se nad ní později oba nerozesmáli.  Ve skutečnosti jde o to, abychom překonali dva zátarasy s německými hlídkami. První je v polovině cesty na začátku jedné vesnice, druhý těsně před Bystřicí. Šlapeme vydatně a pokračujeme rychle v cestě. Ale ptáme se sami sebe, jak bude třeba se zachovat před vojenskou hlídkou, která nás případně zastaví, aby zkontrolovala naši identitu. Umíme říct dobře oba dva několik slov česky, ale podvod by byl stejně rychle odhalen. U první kontroly se nic neděje. Na okraji cesty stojí dva němečtí vojáci, kteří vypadají dost znuděně. Ukazujeme jim na dálku naše občanské průkazy. Na to nám dávají znamení, abychom pokračovali v cestě. Stejně tak se to odehraje při příjezdu do Bystřice pod Hostýnem, malého, ale významného města. Dominuje mu zalesněný kopec Hostýn, na jehož vrcholu spatříme dvě věže poutního kostela…“

(Francois Schaller – Vzpomínky jednoho Francouze na válku (1944–1945) v Československu, Zdeněk Smiřický – Osvobození městečka Dřevohostice. Vydala Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice, 2015)
msch



Design By Macik