Opět po dvou letech procházím mezi obrazy a kresbami rozmístěnými v zámeckých sálech. První obchůzka, to je seznámení. Tak kdopak je tu letos, a kdo chybí, kdo co přinesl, kdo postoupil dál, to mne zajímá nejdřív. Druhá procházka už vytváří přehled, už vím, co přejdu, u čeho postojím, co na sebe nechám působit. A nejlépe po několika dnech přijít opět a užívat si…

Nemohu psát o všech vystavujících, to by asi Zpravodaj neunesl. Chci si však všimnout těch, kdo mě zaujali. Nejsem kompetentní posuzovat jednotlivé práce, ale protože někteří vystavující mne svými díly oslovili, podělím se o dojmy. Musím připomenout svoji nedostatečnost, protože kreslit ani malovat neumím a na výstavách jen závidím a obdivuji.  Moje soudy jsou ovlivněny mým vkusem a prvním dojmem, které výtvarné práce vyvolaly v mé mysli.

Rád jsem postál u malířské tvorby svého kolegy Milana Oslzly. Letos předvádí obrazy od realismu po abstrakci. Má výborně zvládnuto řemeslo, jeho malba je perfektní. Obrazy Milady Běhalové Krátké jsou originální, jsou iniciovány plenérovými zážitky a barevně odpovídají viděné skutečnosti. Mají všechno, co mají obrazy obsahovat, mají dobrý námět, atmosféru, techniku, barvy. Otcův vliv je zřetelný. Tvorbu Josefa Rapčana jsme dlouhou vnímali skrze jeho tužku. I on dokládá svůj vývoj, a to nejen technický, ale také výrazový a tématický. Jeho díla svou perfektností a technikou odkazují až k pointilistům. Zaujala mne především jeho tvorba krajinářská, která ukazuje nejvíc osobitosti. Paní Blanka Ševelová svými akvarely přímo poukazuje na svoje hledání a učení. Hned vedle však dokazuje, že její hledačství slaví úspěchy, třeba v podobě Vyhlídky z Kyčery a její úžasné atmosféry.

Nejvíce mne zaujaly fotografie, nikoliv pro jejich dokonalost, ale především kompoziční a námětovou originalitou. Fotografie Lubomíra Štěpničky zachycují zvířata v jejich domově, v přírodě. Jaroslav Karas se dlouhá léta představoval jako fotograf přírody. Letos vystavuje krajinářské fotografie upravené technicky do působivých montáží. Irena Hudcová se představuje jako autorka barevných fotografií zachycujících nápaditě přírodní detaily. Manželé Zdeněk a Olga Píštěkovi se jeví jako zkušení autoři. On zaujme svými fotografiemi se zvířecími pointami, paní Olga za pomoci vypreparovaného hard disku kouzlí originální kombinace a vytváří neobvyklé snové kreace nazvané Čudný svět. Martin Živný představuje nové postřehy ze svých cest. Jeho sociální fotografie nám ukazují každodenní život obyčejných lidí v Palermu a Neapoli. Jsou působivé svou bezprostředností a syrovostí. Zachycená vteřina života mluví k divákovi dlouhé minuty. A to je důkaz Martinova skutečného mistrovství. Velkoformátové fotografie Lubomíra Krutila zachycují rovněž zajímavé a působivé přírodní motivy. Haně Nožičkové prospělo přesedlání z kresby na fotografování. Autorka má neobyčejný cit pro atmosféru okamžiku ve spojení s detailem. Její fotografie mají výjimečný „šmrnc“, umocněný i jejím svérázným humorem odrážejícím se v názvech, jimiž fotografie doplňuje. 

Autoři vystavující letos svá díla se vesměs vyznávají ze svého vztahu k prostředí Bystřice, k jejímu okolí a přírodě, která poskytuje tolik inspirace a námětů pro jejich tvorbu. Většina se vyznává z lásky k umění, ale také k přírodě a turistice. A to je, myslím, ta největší deviza, kterou pobytem v tomto kraji získáváme.
Všem vystavujícím patří náš dík za jejich odvahu, opravdovost a upřímnost, s níž nám svá díla představili. Za dva roky se potkáme znovu a bude to setkání radostné a s netrpělivostí očekávané.

                                                                                         
PaM