K nejčastějším přestupkům mimo dodnes postihovaných drobných krádeží, opilství a rušení nočního klidu patřilo také močení na veřejnosti, potulka, žebrota, krádeže vánočních stromků z panských lesů, neodklizený sníh, ale také nesprávné uložení nebezpečných látek, týrání zvířat apod. Strážníci se zabývali i sousedskými neshodami, které z dnešního pohledu mohou působit poněkud úsměvně. Pro člověka 21. století bude možná také překvapením, že se v záznamech o přestupcích neobjevují silvestrovské oslavy. Pokud ve městě vůbec nějaké byly, obešly se zřejmě bez výtržností. Ty se ve větší míře vyskytovaly v době masopustu, kdy byla většina restauračních zařízení a jejich návštěvníků pokutována za překročení otevírací doby a rušení nočního klidu.
Pokud měli strážníci službu klidnou, je v knize lakonicky zaznamenáno pouze: „Nic zvláštního se nepřihodilo.“ Zápisy ponecháváme v původním znění, skládáme je do celků podle druhu přestupku či strážnické akce a z nejzajímavějších vybíráme:

Uličníci
27. listopadu 1908: „Železniční zřízenec K. donesl na strážnici čepici. Tuto vzali klukovi, kteří ustavičně běhají přes koleje, honí se v čekárnách a podobné provádí.“ K tomuto záznamu je připojena červená poznámka s doporučením: „Na Dráhu by bylo dobře, aby si pozvali četníka.“
22. června 1915: Pan J. A. si stěžuje, že sirotek J. V., který je u něho, se po celých dnech toulá a v noci přelízá plot a lehne si na půdu. A 22. 6. nebyl ani celý den ve škole.“
8. dubna 1914: „František jest uličník, jemuž není rovno. Dlouho večer se toulá venku, obyvatelstvo různě znepokojuje. Před několika dny viděl jej pan M., jak bral jemu na poli trámy, které slouží, by lidé jemu nechodili po poli, a tyto nastavil mezi dveře paní Z.“
28. listopadu 1908: „Hostinský Š. nechává venku, aniž by na noc uklidil, korýtka na krmení koní. Pan B. následkem toho přišel k úrazu...“

Vpády do zahrady
5. dubna 1914: „Dostavil se pan O., sluha od Excelence pana barona Loudona, a udává, že v zámecké zahradě čekává na p. Excelenci R. K., který žebrotou tohoto starého pána obtěžuje (E. Loudonovi bylo tou dobou už 82 let a byl upoután na invalidní vozík.), a tento R. K. se vyslovil, že se bojí již jíti do parku před tímto.“
Hodiny nejsou v pořádku obejité, poněvadž strážník při obchůzce zpozoroval, že nějaký muž skočil do valu (zahrady), a chtěje toho chytit, vzal s sebou hlídače. Tento neznámý utekl přes teras do zámecké zahrady. Teras byl dokořán otevřen. Zámecká zahrada opět nebyla na noc zamknutá.“
5. září 1909: „Hodiny jsou v pořádku obejité, až na Divínovém na Kamenci, který(žto) klíč někdo sebral.“ K povinnostem strážníka patřila mimo jiné i pravidelná kontrola chodu hodin rozmístěných po městě.
5. března 1909: „Hodiny nejsou v pořádku obejité pro velké množství sněhu.“

Žebrání
16. září 1914: „O ¾ na 7 zavřel jsem pro žebrotu němého muže, který chodil dům od domu a žebral zvoněním zvonku. Má u sebe 1 uzel, pár nových botů a 40 haléřů, které jsou na strážnici.“

Nestydové, opilci a výtržníci
5. prosince 1908: „Pan P. byl již podruhé přistižen na malé potřebě před Rejmišovým, ponejprv byl napomenut. K tomu připojeno: „Bude-li přistižen potřetí, tak se předvolá.“
Tentýž přestupek na stejném místě spáchal o dva dny později jistý J. S. „Když jej strážník N. napomenul, tak si z něho ještě tropil žerty.“ Na to se strážníci usnesli, že oba pány předvolají na strážnici na 9. prosinec.
21. prosince 1908: „Pro opilství zavřena byla paní M. P. z Rusavy. Ta byla tak opilá, že v 11 hodin v noci ležela na chodbě před domem Bohatcovým. Tu samu opil pan T. D. a pak s ní tělesně v průjezdu domu č. 65 obcoval.“
14. června 1914: „O 10. hodině přišla na strážnici pod obraz Boží spitá hostinská M. s rozcuchanými vlasy, bosa, v šatech na těle rozepjatých by jejího manžela zavezli do blázince. Když jí strážník N. řekl, že to není možno, že musí mít vysvědčení dvěma lékaři podepsané, počla sprostě nadávati. Po chvíli potkal strážník pana M., který šel svoji ženu hledati, a tento byl úplně normální.“
18. prosince 1908: Pro nebezpečné vyhrožování své tchýni byl zatknut R. J., ten se však při zatknutí protivil, bil kol sebe rukama, kopal, pokoušel se strážníky Š. a N. pokousati, přičemž přišel strážník N. k úrazu vymknutí palce na pravé ruce.“

Hazardéři
22. března 1914: „J. B. našel dne 19. 3. patronku z Flaubertky 9mm. Kulička byla vyražená. J. B. do této špáral, patronka vybuchla a třemi střepinami byl na jedno oko těžce raněn, druhé tím ohněm z patronky si vypálil. Hoch jest těžce raněn a není vyloučeno, že přijde o obě oči.“
Podobných případů je v raportních knihách zaznamenáno více, na jiném místě se popisuje případ, kdy chlapec flobertkou střílel na zahradě do terče, nechal ji potom ležet nabitou, přišel k ní cizí muž a puškou se postřelil do nohy... Ale vraťme s k úsměvnějším a lehčím přestupkům:

Úskalí sousedského soužití
3. dubna 1909: „Slepice pana G. hrabala na plichtě v nasázených stromkách, 5 husí bylo na trávníku před kapličkou v Přerovské ulici. Kousek jsem je zahnal, a zas si sedly do nasazených hloží u potoka, tak jsem je nechal zahnat do radnice, když nemohl jsem zjistit, čí jsou. Na cestě potkala mě dcera pana E. K. a tři si vzala s sebou a ty dvě řekla, že neví, čí jsou, tak ty jsou v radnici.“
28. května 1909: „Paní F. M. udává, že 27. 5. přistihla paní M., kdy jí žala trávu, jež koupila od A. Š.“
25. března 1914: „V. L. žije v konkubinátu s T. S., co dělá veřejné pohoršení v rodině. Tuto má u sebe již 4 roky, a není policejně hlášená.“
20. února 1909: „Paní N. vysypává smetí a popel z občanské záložny za záložnu, ačkoliv byla na to již upozorněna.“ A připsána červená douška: „Jest již popel odstraněn a vícekráte prý to neudělá.“
15. dubna 1909: „Při dnešním pohřbu zastavil strážník S. pana A. S., který jel kočárem. Tento zastavil, jak ale přišlo duchovenstvo, byla mezi tímto vozem a rakví mezera asi 15 kroků. A. S. projel touto mezerou před hotel Záložna, kde zůstal státi, doutník z úst při průvodu nevyndal a klobouk nesmekl, co působilo nepříjemně mezi přítomnými.“ A opět červeně připsáno řešení: „Na přestupek pana A. S. udělat trestní oznámení.“

Pan továrník taky?
Přestupky se občas nevyhnuly ani budoucím velkým bystřickým osobnostem. Vzhledem k tomu ponecháváme jméno v plné podobě:
11. prosince 1908: „U továrníka Zbořila ve sklepě na jednom hliněném demižónu s olejem dohořívala svíčka, takže mohlo se státi neštěstí.“ A opět následuje červená poznámka: „Nestane se prý více nikdy.“

Nedbalí zřízenci a… strážníci
19. dubna 1909: „Zřízenci u parního válce nechali tento bez dozoru státi o 5. hodině a šli na svačinu do dělnického domu. Válec se dostal do pohybu, zlámal kolíky u vyzdobeného trávníku před kapličkou a vjel na trávník, kde se zabořil až po nápravy a trávník poškodil.“
28. března 1909: „Za nepřítomnosti strážníka S. ztratil se ze strážnice buben. Strážník J. tak tvrdě spal, že neví ani, že pan starosta byl na strážnici a ho budil…“

Pokračování příště.
    
-eda-