Radnice, dnes bychom řekli obecní úřady, představovaly vždy státní správu, která byla až do roku 1848 správou královskou, a samosprávu, jež (zjednodušeně řečeno) náležela vrchnosti – šlechtě, církvi, králi a v několika případech horních měst i dolům.

Bystřická radnice připomínaná v 16. století měla pravomoci značně omezené. Bystřice v té době ještě nebyla městem. Přesto nacházíme v Krumpholcově kronice první zmínky o bystřickém rychtáři, který zde působil v 60. letech 16. století a jmenoval se Jakub Rusava. Rychtář byl zástupcem panovníka pro státní správu a reprezentoval městský soud.

Ve středověku a raném novověku měl nejvyšší moc král. Jemu podléhal zemský sněm a česká rada. Jedním ze zástupů českého zemského sněmu byla sice také města, ale účast na sněmovních jednáních byla drahá, proto se malá města nechávala zastupovat městy velkými.   Nad městy stály už v 16. století kraje, které ale na Moravě plnily jen obrannou funkci, a nebyly proto stálou institucí. V dobách válečných ohrožení byli vždy voleni krajští hejtmani do krajů Olomouckého, Brněnského, Hradišťského a Novojičínského, jimž mandát končil se zánikem nebezpečí. Bystřice patřila k Novojičínsku.

Těžkopádná státní správa
Zlom ve státní správě (podobně jako v celém rozložení mocenských sil společnosti) znamenala Bílá hora. Porážka stavů vedla k silnému omezení jejich moci a přinesla nárůst absolutistické moci panovníka, který se stal výhradním zákonodárcem. V centralizaci moci se pokračovalo i za vlády Marie Terezie a Josefa II. Vláda Josefa II. ale brojila proti byrokracii a „zbytečnému psaní“. Úředníci neměli pracovat mechanicky, měli se snažit proniknout do ducha panovníkových nařízení. Za to se jim dostalo prvního sociálního zabezpečení – pomoci ve stáří, popř. pomoci vdovám a sirotkům po úmrtí živitele rodiny. První reforma státní správy usilovala především o její zlevnění. Nakonec se ale státní správa tak rozrostla, že byla o čtvrt milionu zlatých dražší než správní systém před reformou. Odpovědnost měli především vedoucí úředníci. Pokud pracovali špatně, odvolal je Josef II. osobně. Centralizovaná státní správa byla velmi těžkopádná, bratr Josefa II. Leopold ji proto vrátil do stavu za Marie Terezie. František I. při další reformě ji opět centralizoval. V letech 1749–1802, tj. za 53 let, zažila státní správa celkem 8 reforem. Ty nejzásadnější se ale udály až v roce 1848.

Konšelé, purkmistr, písař
V samosprávě byla situace odlišná. Nejdůležitějšími obyvateli byli ve středověku kupci, z jejichž středu se později formovala městská rada složená z konšelů. V čele městské rady stál purkmistr (starosta). Název funkce „purkmistr“ versus „starosta“ ale zřejmě nebyl definitivně ustálen, ještě na konci 19. století je v Bystřici August Thonet střídavě nazýván purkmistrem a starostou. Prvním známým bystřickým purkmistrem se v roce 1555 stal Mikuláš Lisý. Jména všech, kteří se až do dnešních dnů na tomto postu vystřídali, naleznete na velkém starostenském tablu (odpočívadlo radničního schodiště). Tabuli podle zápisu Ignáce Winklera vytvořil malíř Jan Ježek.
K pravidelným povinnostem městské rady patřilo „skládání účtů“, s nímž se setkáváme také v zápisech z jednání bystřické městské správy ještě na konci 19. století a které odpovídá i pravidelnému schvalování účetní závěrky zastupitelstev ve 21. století.
Symbolem městských práv se staly radnice, o jejichž stavbu ale musela města královský dvůr požádat, a také pečeť. Jediným zaměstnancem radnice byl písař, který působil současně jako správce školy. Prvním bystřickým písařem byl podle J. Krumpholce jistý Matěj, který na radnici pracoval v roce 1559. Pravděpodobně v roce 1568 měla bystřická radnice kromě písaře Viktorina Ledašovce i městského úředníka, jímž byl Pavel Peyr z Egmburku.

Nová práva měst
Období renesance, tedy 15. a 16. století, přineslo změnu v mocenském vlivu obyvatel. V souvislosti s hospodářským podnikáním šlechty přicházejí do měst řemeslníci, kteří se hlásí o svá práva. Až do 18. století proto v městských radách zasedali představitelé cechů. I v této době zaměstnávala bystřická radnice jediného písaře a kromě „světnice pro zasedání obecního shromáždění“ tady byl až do 19. století už jen písařův byt a sýpka.
Obrovskou změnu přinesl, podobně jako u státní správy, rok 1848 v podobě zrušení poddanství a zavedení ústavnosti. Vrchnostenská správa byla rozsáhlá a její zrušení znamenalo obrovské náklady na zřízení prvoinstančních úřadů. Některé úkoly byly proto svěřeny „samotnému občanstvu“. Z ústavy, která vyšla z jednání kroměřížského sněmu, vyplynula nová práva měst, k nimž patřila svobodná volba zástupců, přijímání členů do obecního svazku, správa vlastního jmění, výkon místní policie, zveřejnění obecního hospodářství a veřejnost jednání. V patentu z 20. března 1849 byla vytyčena zásada, že „základem svobodného státu je svobodná obec“. Obce se tak staly nejnižší instancí územní samosprávy a měly poměrně volné ruce k vlastnímu rozhodování a hospodaření. Každá obec měla na tři roky volený obecní výbor, který rozhodoval většinou hlasů, ale měl pouze dozorčí moc, ze svého středu volil obecní představenstvo – purkmistra a alespoň dva radní. Radní byli pouze pomocným orgánem purkmistrovým. Po prvních třech letech platnosti patentu ale zůstalo zvolené zastupitelstvo dále u moci a nové volby se konaly až v roce 1861.

Občané a právo domovské Mezi „občany“ (tj. dnešními slovy obyvatele s trvalým pobytem na území obce), patřili ti, kdo měli tzv. domovské právo. Cizí příslušníky mohla obec vypovědět, pokud nevedli spořádaný život. Pokud se trestného činu dopustil občan města, mohl být z místa svého pobytu odstraněn tzv. postrkem, vypovězen z domovské obce ale být nemohl. Domovské právo zakládalo také určité právo na chudinské zaopatření. Bystřické zastupitelstvo se v rámci domovského práva zabývalo např. v roce 1864 udělením almužny pro starobu, v roce 1870 přidělovalo honorář MUDr. Leopoldu Toffovi za výkon lékařské lázeňské péče a povolovalo odchod na „zasloužený odpočinek“ učiteli Vendelínu Lerchovi. V  roce 1883 schvalovalo roční podporu F. Zaoralovi, „protože byl 46 roků hrobařem“, v roce 1884 přidělovalo porodní bábě podporu na byt apod.
Volební právo měli pouze majetní muži. Mezi občany patřili kromě běžných obyvatel také tzv. obecní společníci (tj. členové obecního svazku), což byly osoby, které v dané obci vlastnily nějakou nemovitost, nebo jim v ní byla předepsána nějaká daň. Vysvětlujícím příkladem přímo z našeho města nám může být schůze konaná v roce 1876, jejímž 9. bodem bylo „požádání pana Oliviera z Loudonu za přijatí do svazku obce a vyhotovení domovního lístku“. Na návrh Václava Zbořila st. zastupitelstvo Oliviera Loudona (tedy čerstvě plnoletého syna majitele zámku) do svazku jednohlasně přijalo. Zatímco synu majitele velkých pozemků, jehož ve městě znal snad každý, stačilo do žádosti uvést pouze jméno, psal méně majetný žadatel o vstup do obecního svazku Ondřej Mistík ještě o deset let později ke stejnému účelu dvoustránkovou žádost.

V šedesátých letech 19. století, z nichž jsou ve Státním okresním archivu v Kroměříži dochovány první zápisy z bystřických zasedání, měli už zvolení zastupitelé volnější ruce než v předcházejících dobách. V zápisech z let 1864–1885 se dozvídáme, že kromě dodnes běžného schvalování rozpočtu na začátku roku, závěrečných účtů na jeho konci a prodeje obecních pozemků navštívil např. zastupitelstvo 13. února 1868 osobně Ernst Loudon s žádostí o zřízení telegrafního úřadu. Nabídl „slovutnému výboru“ pro telegrafního úředníka zdarma byt a předal rovněž příslib bratří Thonetových podílet se na jeho mzdě 50 zlatými. V 70. letech se zastupitelé zabývali např. opravou silnice na Hostýn, k níž dalo popud Holešovské hejtmanství, koncem 80. let stavbou silnice na Mrlínek, v roce 1885 rozšířením školy. V roce 1884 povolovali stavbu Thonetových továrních domků, o rok později udělovali Thonetům koncesi ke zřízení kantýny a od roku 1881 plní zápisy záznamy o jednáních souvisejících se stavbou nového hřbitova. Několik stran zápisu je v roce 1882 věnováno také návrhu dr. Toffa udělit Thonetům za jejich zásluhy čestné občanství města. Návrh byl jednohlasně schválen. Nutno podotknout, že L. Toff učinil návrh zastupitelstvu na jednání, jehož se tehdejší starosta August Thonet neúčastnil.

Kromě toho se zastupitelé zaobírali také veřejným pořádkem (pokuty a přestupky) a v neposlední řadě i vlastním podnikáním města, které se podílelo jak na vedení městské cihelny (schvalovala se tedy např. cena cihel), tak na provozování žinčičných lázní (sestavení zdravotní komise, ustanovení lékaře, stavba lázeňského domu atd.) a Kontribučenské záložny. Starali se také o obecní ovce a jejich pastvu, povolovali stavbu střelnice na Kamenci atd. 
Podněty k činnosti dávali zastupitelé (oprava mostu, odměna pro varhaníka, zhotovení nových mřížových vrat na hřbitov, předláždění náměstí, ustanovení nového městského sluhy, nebo dohlížitele dobytka).  Obyvatelé se na zvolené zástupce obraceli s žádostmi o povolení zřídit pumpu před domem, o zřízení svítilny na neosvětlené ulici, o snížení nájmu za řeznický stánek, o koncesi k přechovávání pocestných, o koncesi k nálevu pálených lihových nápojů apod. K významnějším žadatelům patřil vídeňský stavitel Donat Zifferer, syn bystřického lihovarníka, s žádostí o povolení zřídit obecní nemocnici a v roce 1880 sám purkmistr August Thonet s návrhem zřídit zde dřevařskou (resp. řezbářskou) průmyslovou školu.

Jednání zastupitelstev se konala nepravidelně. Např. v roce 1872 zasedalo zastupitelstvo pouze pětkrát, v roce 1884 s narůstající agendou už čtrnáctkrát, stále ještě příležitostně a nepravidelně, zasedání se konala vždy v neděli. Od roku 1885 zasedali zastupitelé už ve dnech pracovních.
Z prvních zápisů tedy vyplývá, že zastupitelstvo plnilo podobné funkce, jaké dnes vykonává na městském úřadě evidence obyvatel, stavební, živnostenský a sociální odbor a správa městského majetku. Součástí samosprávy byla i obecní policie. Ekonomickou činnost zajišťoval sám písař, ostatní agendu dnešního úřadu člověk na přelomu 19. a 20. století neznal. Kromě daní plynuly městu příjmy také z obecních podniků, jakými byly žinčičné lázně, cihelna a Kontribučenská záložna. Dnes patří k městským podnikům Technické služby a Centrum pro seniory Zahrada. Podobně jako v 19. století hradí i dnes město provoz škol.

(Období po vzniku republiky se budeme věnovat v příštím čísle.)
-eda-