Vážení spoluobčané, milí hosté,
od jara 1945, kdy se pozvolna vracela k novému životu nejen příroda, ale v bolestech a bojích celý svět zasažený válkou, uběhlo letos už 66 let. Očitých svědků a pamětníků ubývá. Příběhy lidí, kteří tehdy žili – tragické i ty se šťastným koncem, jako by se postupně stávaly neskutečnými a stále více se podobaly příběhům z filmů a knih. Každý rok si však položením květin na hroby hrdinů druhé světové války připomínáme realitu jejich životů, obyčejných lidských radostí, plánů, nadějí, realitu těžkých rozhodnutí, strachu, sebezapření a obětí. Vzpomínáme na ně s úctou a obdivem. Na vězně koncentračních táborů, na členy ilegálních odbojových skupin, na vojáky, kteří na samém konci války bránili naše město, přestože ho neznali, na spoluobčany, kteří odešli vést boj s fašismem daleko za hranice naší země. Byli skuteční, podobní nám samým. Můžeme jen přemýšlet nad tím, zda bychom ve srovnání s nimi v tak těžké době obstáli.
Přeji si z celého srdce, abychom už nikdy v budoucnu nemuseli stavět pomníky dalším obětem válečných bojů. Važme si klidných let a spokojeného života, který dodnes není v mnoha zemích světa samozřejmostí. Nezapomínejme na ty, kteří před 66 lety nasazovali své životy za ideály a představy, které my máme možnost uskutečňovat. 
            -red-