Model, jehož rozloha je asi 30 metrů čtverečních, začal vznikat v roce 1911 pod vedením architekta Bohumila Hypšmana (1878–1961) a zachycuje  podobu Hradčan a Malé Strany v roce 1910, ještě před tehdy očekávanými stavebními změnami. Klub Za starou Prahu, jehož dlouholetým členem Hypšman byl, se obával zničení cenných historických staveb, vedl (a do dnešních dní vede) boj za jejich záchranu a snažil se uchovat podobu historického jádra hlavního města  pro budoucnost. První část modelu vytvořil architekt, který si své jméno Hübschmann po německé okupaci počeštil, do roku 1918, druhou pak společně se studenty architektury v letech 1926–1941. Klub Za starou Prahu model vystavoval, často se stěhoval, skládal a rozkládal, trvaly problémy s jeho uskladněním, protože dílo je křehké a opravdu rozměrné. V roce 2002 byl model uložen v bednách v Juditině věži Karlova mostu, kde je sídlo Klubu Za starou Prahu, a při povodních ho poškodila voda. Už tehdy Jiří Grossmann některé poškozené díly restauroval. Na opravu celého modelu však nebyl dostatek finančních prostředků. Ty klub získal až v roce 2013 díky velkorysému finančnímu odkazu své zemřelé příznivkyně, paní Mileny Zoulové.

A tak se grafik a restaurátor Jiří Grossmann může znovu pustit do díla. Model sice nemá v péči úplně celý, ale potřebné části si vzal s sebou do Bystřice pod Hostýnem, aby při práci mohl učit na Střední škole nábytkářské a obchodní a zapojit do restaurování dřevěných částí modelu i studenty.

K práci na modelu se grafik Jiří Grossmann dostal prostřednictvím svého spolužáka z akademie Martina Boudy, jehož otec, akademický malíř Jiří Bouda restauroval známější a o něco starší Langweilův model Prahy. Od něj získal odborné rady. „Langweilův model zobrazuje větší část Prahy a objekty jsou drobnější,“ říká Jiří Grossmann, „Hypšmanův model má větší měřítko, ale zachycuje jen Hradčany a Malou Stranu. Langweil je detailnější, Hypšman velkorysejší. Spěchal a měl hodně spolupracovníků, a tak jsou na modelu vidět různé styly práce. Na nejmladších částech už chybí detaily, rozkreslení oken, vstupy do domů a další.“ Model tvořený z kartonu a dalších různých druhů papíru je kolorován vodovými barvami a strukturován perokresbou. Papírové stavby stojí na dřevěných podstavcích. „Klub Za starou Prahu počítal s tím, že model zůstane v Praze,“ říká restaurátor, „moc nechtěli, aby se převážel. Ale já je přesvědčil, že v Bystřici jsou specialisté na práci se dřevem. Konstrukce je narušena vlhkostí, některé plesnivé části je potřeba úplně vyměnit, model je kontaminován plísní, jak některé jeho díly ležely ve vodě. Musí se čistit, vysávat prach, ošetřovat proti plísním – díky škole za prostory, doma bych to dělat nemohl.“ Restaurování papírového modelu, to je podle slov Jiřího Grossmanna jemná a pečlivá práce s pinzetou, skalpelem a lupou, která mnohdy ani na první pohled není vidět. Lepit je třeba po starém způsobu, ale na druhou stranu – papír lepený klihem představuje pochoutku pro myši. Jejich hnízdo objevil restaurátor přímo v katedrále. Menší chybějící části modelu navíc bude nutné dotvořit ze starého kartonu. Například hradnímu paláci chybí balkón a nenašel se ani průchod mezi palácem a katedrálou. Nově přidané části se pak náležitě napatinují, aby splynuly s originálem. „Přesný plán, jak model sestavit, není,“ říká Jiří Grossmann, „těším se na to, že ho jednou celý poskládám a pak ten plánek nakreslím a návod napíšu. Mám tady metrové krabice s rozpadlými modýlky staveb a terénními vrstvami, ale zatím je to hlavolam. Mnohdy nevím, kam co patří. Objevili jsme taky velké plochy na dřevěných soklech, kde jsou jenom označené půdorysy. Možná se ty papírové domečky ještě někde najdou, možná neexistují.“

Práce na restaurování modelu je samozřejmě podrobně dokumentována, uvažuje se i o  vydání fotopublikace. Krásné by podle restaurátorových slov bylo také případné převedení modelu do 3D podoby s možností virtuálních procházek jeho ulicemi – to je však zatím jen sen.

S rekonstrukcí téměř celého papírového modelu by měl Jiří Grossmann skončit v červnu 2014, Pražský hrad bude, pokud vše dobře půjde, obnoven do letošních Vánoc. Model je velice citlivý na manipulaci, proto restaurátor už nyní vymýšlí lepší přepravní a skladovací boxy, v nichž by dílo tolik netrpělo. Cestovat by už ale model měl co nejméně. Než po rekonstrukci poputuje zpět do Prahy, prohlédneme si ho ještě v celé jeho znovunabyté kráse v Bystřici pod Hostýnem.
Jak říká sám restaurátor, ideální by bylo, kdyby model nakonec našel trvalé umístění v Muzeu hlavního města Prahy, blízko modelu Langweilova.                           

msch