Před letní Alternativou nebylo právě nejlepší počasí, a tak se pořadatelé právem obávali, co nastane v sobotu 31. srpna. Strachy se ukázaly jako zbytečné. Bylo pěkně a program vypadal k světu. Stavěči dramaturgie Martin Báry Táborský a Tomáš Hradil připravili vskutku dobrý výběr ze zahraničních kapel očekávaných žánrů, které se momentálně nacházely v okolí Moravy a Slovenska. 

V samém začátku rozvibrovali okna  přilehlých traktů bystřického zámku srbští příslušníci hardcorové kapely Sparks. Každá z kapel měla pro svoje vystoupení zhruba 50 minut a Sparks v ní převedli  to, na co chodí návštěvníci Alternativ – drtivý rytmus, drtivý zvuk a zdrcující osobní nasazení hráčů.

Druhou kapelou, která předklusala před posluchače,  byli maďarští Kemény Henrik se svým postpunkem. Nejsem vyznavačem tohoto druhu hudby, a tak jsem mnoho rozdílu mezi oběma kapelami nenašel. Dál vibrovala okna, dál vibrovali posluchači a angličtině (nebo to byla maďarština?) stejně nebylo rozumět.

Opravdový mazec nastal až po příchodu domácí kapely Už jsme doma. Jejich experimental punk je dobře známý a nepřekvapilo, že řada lidí přišla právě na ně. Zaznamenal jsem více poznámek na to, že lidé doma mají jejich LP (ano, LP, tak dlouho již kapela existuje). A jako muzikant jsem musel konstatovat, že kvalita je prostě kvalita a nesejde na žánru. Jejich hudební výraz doplněný trubkou mě zaujal velmi silně. Poetické texty UJD, jakoby byly  z jiného, velmi příjemného světa.

Argentinské dívenky nazývající se Los Cripis hrající noise rock jako by také byly z jiné planety. Doprovázené jedním hochem (výška 160 cm, váha 40 kg, neuměl vůbec řídit, ale provezl je celou Evropou německým autem) vyskotačily na pódium a předvedly úsměvné představení. Vystoupení fireshow v podání Ardor Viridis oddělilo vystoupení poslední  skupiny večera, strhujících Maďarů The Trousers. Jejich garage rock byl hudebně velmi zajímavý. Byli to výteční muzikanti, na nichž byla zřejmá kvalita maďarského hudebního školství. Jejich muzika měla nápad, šmrnc a muzikanti, každý po svém, byli vynikající instrumentalisté. Líbil se mně především jejich klávesista, který by se neztratil ani ve formacích s jiným stylovým zařazením. Troufám si říct, že mě zaujali nejvíc a byli skutečným hudebním vrcholem Alternativy.

Pokud na tom měla svůj podíl i dramaturgie, svědčí to o její vyspělosti. Chci poznamenat, že Alternativa je především dílem Báryho a Tomáše. Zazněly z publika i hlasy, proč tady mají hrát jacísi cizáci, ale tyto hlasy nelze brát vážně. Spíš si myslím, že to svědčí o Báryho a Tomášově rozhledu a zkušenosti. Přivézt do malého města kapely z celého světa je jistě umění, o schopnosti komunikace a organizace  ani nemluvě.  Za hlavního pořadatele, tedy město Bystřici pod Hostýnem, chci konstatovat, že tuto akci řídí pořadatelsky, ale organizace a dramaturgie je na bedrech Báryho a Tomáše. Jejich nasazení a drive obdivuji. Snad  i pro ně bylo jistým zadostiučiněním „objevení“ nové prostory, kde se odehrála jarní část Alternativy – zámecké konírny.

Kéž i do budoucna je korunováno úsilí hochů alternativců podobně výborným výběrem kapel a osobností. Ať Alternativa zůstane dál Alternativou!   
PaM