U příležitosti Světového dne architektury, který se slaví vždy první pondělí v říjnu, uspořádalo také letos pražské občanské sdružení Kruh, jehož cílem je „otevřít architekturu společnosti“ dvoudenní celorepublikovou akci nazvanou Den architektury pod heslem „Objevte své město“. Naučné a objevitelské procházky v rámci Dne architektury se konaly 5. a 6. října a program třetího ročníku byl připraven v jednačtyřiceti městech. Mezi nováčky letos díky aktivitě spolupořádajícího místního Okrašlovacího a zábavního spolku, o. s., patřila i Bystřice pod Hostýnem.

Dny architektury, to jsou vycházky s architekty, historiky či teoretiky architektury mladé a střední generace. Ti v roli průvodců osobitým způsobem přibližují veřejnosti zajímavé stavby.  V Bystřici pod Hostýnem se stali průvodci početné skupiny rodilí Bystřičané – Ing. arch. Milan Vašina ze zlínské  firmy S Projekt plus, Ing. arch. Petr Moráček z pražského studia Mimosa architekti a Ing. arch. Petr Čáslava nyní působící v brněnském atelieru Vizage. Akci koordinoval Petr Kubaník z bystřického Okrašlovacího a zábavního spolku, o. s. Architekti byli vybaveni tabletem s ukázkami plánů jednotlivých staveb a vytištěnými starými fotografiemi, hlasivky zapnuli na maximum, aby účinně čelili větru a dvěma znesvářenými vytrvale štěkajícím psům, a provázeli zájemce od budovy Fridrichova železářství v Nádražní k Maťově vile v ulici Slavkovské, doputovali na Schwaigrovo náměstí k objektu, jenž je vzpomínkou na někdejší Tauberovu továrnu, a výlet ukončili díky ochotě a vydatné pomoci Ing. Zbyňka Svobody, starosty bystřického Sokola, zevrubnou prohlídkou sokolovny.

Po cestě si architekti povzdechli nad parkovištěm u Lidlu, které vzniklo vybouráním starých budov Kovonaxu. Shodli se na tom, že v pohledu na centrum města tak vznikl jakýsi zub, který není „městotvorný“, a místo uzavřené uliční fronty se otevřel nepěkný pohled na kotelnu TONu. Za nepatřičnou v blízkosti centra označili také plochu, kde je v současné době parkoviště supermarketu Albert. Ano, tady před desítkami let zmizela z uliční fronty kdysi známá hospoda  U pošty, kde na přelomu 19. a 20. století napůl sídlil i poštovní úřad. 

Téma Fuchsových staveb v Bystřici pod Hostýnem zaujalo také RNDr. Jiřího Barboříka, který žije v domě, jehož přístavba byla v roce 1930 zhotovena na podkladě Fuchsova plánu načrtnutého v rychlosti na ubrousek. Jeho písemnou poznámku přikládáme na závěr.
 

Fridrichovo železářství (Ing. arch. Milan Vašina)

Tento dům na rohu ulic Nádražní a Dolní vznikl v roce 1933. Z původní dokumentace se bohužel zachovaly jenom fragmenty, při rekonstrukci v 90. letech se ztratila a zbyly jen dva výkresy půdorysů. Rekonstrukce trochu ubrala domu na eleganci, hlavně z toho důvodu, že ubylo prosklených ploch a že byly nahrazeny obklady a plechem. Ve srovnání s původním stavem je to trochu škoda, ale myslím, že nejde o zásah, který by stavbu nenávratně poškodil. Pod původní dokumentací je podepsán bystřický stavitel Metoděj Matuška. Když se ale na stavbu podíváte, je to ryzí funkcionalismus, v kontextu času a místa vzniku jde o stavbu moderní a odvážnou, proto existují pochybnosti o autorství původního návrhu. Předpokládáme, že autorem projektu domu mohl být spíše někdo z okruhu brněnských funkcionalistů.

Stavba stojí na významném místě. Kopíruje nároží a výškově přesahuje ostatní objekty, je výraznou dominantou. Funkcionalistické principy použité v jejím návrhu nejsou jen formální, uplatnily se na fasádě, ale i v konstrukci budovy. Nosné konstrukce jsou rozlišeny na pilíře, které netvoří, jak bylo běžné u funkcionalistických staveb, železobetonový skelet nebo jiná konstrukce dělaná průmyslově, ale jsou vyzdívané. A vzhledem k tomu, že se tu topilo lokálně, jsou k pilířům přidruženy komíny. Tím, že autor budovy koncentroval nosné prvky do pilířů, vznikl flexibilní prostor, dům působí vzdušně. V přízemí jsou rozměrné obchodní prostory, v horním patře dva velké byty dělené jenom lehkými příčkami. Centrum domu tvoří schodiště, pak je tu dvorek se zásobovacím průjezdem a v horním patře ještě malý byt a skladovací prostory. Na fotce vidíte, že parter byl prosklený, s vystupujícími balkóny, soklem a výkladci a ještě tady byl prosvětlovací pruh, který je dneska zaslepený. Takže obchodní prostor byl dostatečně osvětlen. Směrem nahoru se formát oken zmenšuje. Pro funkcionalismus typická pásová okna zde nejsou uplatněna v celém pásu. Nároží je ozvláštněno lodžiemi.

O rychlosti stavebního řízení v meziválečném období svědčí fakt, že projektová dokumentace tohoto domu byla na stavební úřad podána 15. března 1933, už 24. března téhož roku bylo vydáno stavební povolení a 15. října 1933 byl dům otevřen. Letos tedy oslavil osmdesátiny.

Principy, které se projevily na této stavbě, byly pak jistě inspirací pro další soudobé bystřické stavby. Třeba bývalý obchodní dům Karla Slámy u zámku, dnes prodejna nábytku, tam jsou podobné architektonické prvky – lodžie a uvolněné přízemí. Nebo dům s obchodem  u  základní umělecké školy. Prohlédněte si je, až půjdete kolem.   

Maťova vila (Ing. arch. Petr Moráček)

Bílá fasáda tohoto domu, o němž se píše i v knize Slavné vily Zlínského kraje vydané roku 2008, napovídá, že se tu ve Slavkovské ulici ukrývá další velice zdařilá bystřická funkcionalistická stavba. V letech 1937–40 postavil vilu architekt Josef Maťa v nově vznikající ulici. Když se v roce 1936 tvořily plány tohoto domu, na základě vyjádření městské rady došlo k jejich úpravě a dům se vysunul kousek do ulice, aby dodržel uliční čáru. Dodnes proto v domě najdeme nestejně silné obvodové zdi.

Jsme zvyklí vidět takové stavby spíše jako solitéry, známe vilu Tugendhat, vily na pražské Babě a další. Tady je situace trochu jiná. Dům je přistavěn k domečku orientovanému do ulice Čs. brigády, který dříve vlastnili architektovi rodiče. Dům sem výborně zapadá, je chytře hmotově členěn. Vidíte, že v uliční části je snížen a v další své části má ještě jedno ustupující patro. Forma je jasná, zřetelná, každý asi na první pohled pozná, že jde o funkcionalismus. Dům je ukotven na krásném kamenném soklu, na němž stojí dvě bílá patra s výraznými horizontálami. Vzhledem k tomu, že architekt vilu propojil přední částí se starým domem a je tu společný dvůr, má poměrně zajímavou dispozici. Spodní část vily je čistě hospodářská – tam byly sklady, chlévy a hnojiště, dům je přístupný i přes průjezd z ulice Čs. brigády. Na hospodářském přízemí leží dvě obytná patra. Pan architekt Maťa tady měl i svoji vlastní praxi, takže v horním podlaží je jeho ateliér, kancelář, temná komora a z ateliéru se dalo vyjít na sluneční terasu před komínem. A měli tu i pokoj pro služku, protože udržovat v pořádku vilu takových rozměrů se neobešlo bez pomoci. Ve vyšším patře je obývací pokoj, ložnice a pokoj pro děti. Do pokojů se vchází z poměrně velkorysé vstupní haly. Aby provoz domu fungoval vyváženě a nestřetávaly se trasy jeho obyvatel, jsou v domě tři velmi pěkně řešená schodiště.

V 60. letech koupili dům manželé Gomolovi. Venkovních úprav je velmi málo, dům je pěkně zachován. V čelní stěně bývalo velké okno zimní zahrady, to bylo zazděno, ale výrazu domu to neuškodilo. Vstup býval o něco hlubší. Pokud jde o topení v domě, od majitele víme, že dneska je tu klasická kotelna. Dříve ale byly ve spodním patře i nahoře ve středu chodeb místnůstky pro kamna, kde se lokálně topilo. Vysypávání popele se řešilo šachtami a popel se vybíral ve sklepě. Provoz takového topení byl ale velice náročný. Velmi dobře je vyřešena střecha. Je rovná, plechová, falcovaná, ale sbíhavá do středu a obloženou komínovou stěnou prochází kanál, který odvádí dešťovou vodu. Není tu problém ani se sněhem. Potíže ale působí velká terasa, kam často zatéká. Současní majitelé nejprve uvažovali o jejím nadstřešení, to by ale poškodilo celkový styl a podobu vily, proto se nápadu vzdali.  Ve stejnou dobu jako Maťova vila vznikala i známá Bazikova vila na Vinohrádku. Také tato stavba je nádherná, ale pracuje s trochu jinými principy. V případě Maťovy vily je racionalita funkcionalismu zřetelnější.

Tauberova továrna (Ing. arch. Petr Čáslava)

Nyní stojíme před budovou bývalé Tauberovy továrny, která je dílem architekta Bohuslava Fuchse. Poté co Fuchs vyprojektoval bystřickou sokolovnu, oslovil ho bystřický továrník Pavel Tauber ohledně zpracování návrhu správní a tovární budovy. Továrna dnes vypadá tak, že už ničím nepřipomíná svůj původní architektonický styl. Na obrázku vidíte kontrast mezi režným cihlovým zdivem a jemnou omítkou, naprosto racionální pravoúhlé členění hmot. Dispozice byly inteligentně řešeny. Architekt se snažil přiblížit stavbám ve stylu hnutí De Stijl založeném Holanďanem Theem van Doesburgem v roce 1917. Vyznavači tohoto stylu vyjadřovali ve svých dílech tehdejší utopický ideál duchovní harmonie a řádu. Dosahovali čisté abstrakce a univerzálnosti tím, že redukovali základy tvaru a barvy, vizuální kompozici zjednodušili na vertikální a horizontální směr a používali pouze základní barvy spolu s černou a bílou. V tomto stylu tvořili až do začátku 40. let 20. století.

Stavba Tauberovy továrny byla vyzrálým dílem architekta Fuchse. Je stylově čistší než stavba sokolovny. Ještě by se dala zachránit a zrekonstruovat do původního stavu, pak by se stala významnou bystřickou architektonickou památkou.

Sokolovna (Ing. arch Petr Čáslava)

Stavba sokolovny má východozápadní orientaci, je Fuchsovou ranou prací. Svou hřmotností a objemem jako by patřila až k německému expresionismu, oko laika pozná, že se nejedná přímo o funkcionalismus. Stavba byla původně navržena pro družstvo sokolů, které si před první světovou válkou vytýčilo záměr postavit sokolovnu. Fuchs údajně zadarmo vyprojektoval první etapu stavby. Pak došlo k požáru a finančním ztrátám, zřejmě proto na fasádě chybí zdobné prvky, které na ní podle projektu měly být. Český avantgardní publicista a teoretik umění Karel Teige prý přistupoval ke zdobnému Fuchsovu návrhu sokolovny s despektem, protože tehdy se podle Adolfa Loose prohlašovalo, že ornament je zločin. Stavba vytváří bazilikální prostor, má sedlovou střechu a nižší postranní části s okny na jih a na sever. Prostor je vymezen sloupovím, ochozy a nahoře je po točitém schodišti přístupný balkon a galerie s loutkovým divadlem. Na stavbě si můžeme všimnout různých lizén, vlysů, časté používání hmot, jako je válec a koule.

Sokolovna (Ing. Zbyněk Svoboda)

Sokolovna je v Bystřici jedinou památkově chráněnou budovou z dílny architekta Bohuslava Fuchse. Právě proto, že je stavěna pod vlivem tehdejšího národního stylu, že pochází z doby, kdy Fuchs ještě nebyl vyhraněným funkcionalistou. Když vezmeme v úvahu, že se arch. Fuchs narodil v roce 1895 a stavba sokolovny je z roku 1922, tak mu tehdy bylo 27 let. Neměl ještě zkušenosti se stavbami takového rozsahu. Píše se, že mu v začátcích s prací pomáhal architekt a urbanista Miloš Laml, autor několika sokoloven. Fuchs navrhoval sokolovnu jenom čtyři roky poté, co vznikla nová republika. Tehdy mladí architekti cítili, že by se v nové republice mělo stavět podle nových nápadů a nových myšlenek, chtěli republice dát nový stavební styl. Dnes se označuje názvem „národní“ nebo „obloučkový“.

Sokolovna měla původně vypadat úplně jinak. Stavebníci měli velké vize. Chtěli vybudovat komplexní budovu pro sportovní a společenské použití. Založili sokolské stavební družstvo, shromáždili část potřebných finančních prostředků a arch. Fuchs začal projektovat. Navrhoval budovu, která by požadavky sokolů splnila. Měl v ní být společenský sál s jevištěm a orchestřištěm, tělocvična se šatnami, hospodu se zahradním posezením, byt a hostinské pokoje. Je známo několik studijních náčrtů arch. Fuchse, jednu variantu zpracoval formou projektu. Rozpočet na tak rozsáhlou stavbu zřejmě přesáhl finanční možnosti stavebního družstva, a proto se rozhodlo pro stavbu po etapách. Začalo se společenským traktem. Architekt Fuchs už upustil od „národní“ zdobnosti a stavbu pohledově zjednodušil. Vznikl sál pro divadlo, koncerty, společenské akce.

Jeviště bystřické sokolovny je údajně největším amatérským jevištěm na Moravě, dnes už nevyužívaným. Jeviště má šířku 15 m, hloubku 9 m a je 10 m vysoké. Hlavní loď sálu od hrany jeviště po vstupní dveře má 22,5 m, mezi sloupy je šířka 12,5 m, výška 8,5 m. Boční lodě mají 3,5 m výšky a 3,5 m šířky. Sokolovna byla stavěna jako jednopodlažní, jen nad pravou boční lodí je galerie s loutkovým divadlem. Podsklepení nemělo dostatečné průchozí výšky, podlahu zde tvořila udusaná hlína. Pouze v místě, odkud vybíhali z šaten za své zlaté éry bystřičtí házenkáři na hřiště, byly ve sklepě vytvořeny šatny. A užitná byla i část zvaná „Peklo“ – později užívaná jako jediná šatna pro cvičence. Prostory pod jevištěm byly následně upraveny pro hostinský provoz.

Všechny prostory sokolovny byly důmyslně propojeny. Hlavním vchodem se vešlo rovně do sálu nebo doprava nahoru na balkon a do loutkového divadla. Boční schodiště vlevo v sále vedlo do šatny cvičenců, která byla při společenských akcích používána jako „Peklo“. Vlevo vzadu bylo další schodiště, které směrem dolů vedlo do hospody a směrem nahoru na jeviště. Salonek hospody byl spojen s orchestřištěm. Orchestřiště bylo v běžném provozu překryto fošnami, které tvořily přirozené pokračování parketové podlahy sálu. Sociální zázemí tvořily pouhé dvě kabinky WC umístěné vpravo vzadu u jeviště. Na jedné bylo napsáno „Ž“, na druhé „M“. Pro vytápění sálu sloužila velká litinová kamna vlevo u jeviště.  Hospoda byla průchozí směrem na hřiště, návštěvníci venkovních sportovních zápasů měli tedy přístup do hospody a na WC.

První náčrty sokolovny pocházejí z dubna 1922. Požadavky sokolů chtěl arch. Fuchs splnit poměrně rozsáhlou rohovou stavbou. Jednu svou vizi zpracoval jako projekt a předložil sokolům. Navržená budova vyplňovala nároží ulic Sokolské a Soudní. V obou směrech byla značně dlouhá a její fasáda byla plasticky velmi členitá, zřejmě v duchu zamýšleného národního slohu. Sokolové neměli dostatek prostředků na toto komplexní dílo, a proto rozhodli o postupné výstavbě. Projekt na první etapu – společenský objekt – je datován pouhé dva měsíce od prvního návrhu a značně se od něho odlišuje. Sokolovna je na pozemku posunuta od uliční linie, je tvarově střídmější a plastické prvky na fasádě byly velmi zjednodušeny. Takto byla sokolovna postavena.

Otevřena byla ve výroční den vzniku republiky 28. října 1922 slavnostním divadelním představením. Jak jsem již zmínil, nebyla zcela dostavěna. V sále prkenná podlaha, jeviště  bez opony a budova zvenku neomítnutá. V tomto stavu sokolovna setrvala několik let. Omítnuta byla až někdy v letech 1926–1928 a před omítáním byla značná část zdobných prvků osekána. V dokumentaci arch. Fuchse jsou odstraněné prvky ručně přeškrtány tužkou. Dnes se už asi nedozvíme, zda jejich odstranění bylo požadavkem architekta na zjednodušení fasády, nebo zda stavbu před omítáním osekali sokolové a architekt jen vzniklou skutečnost ručně zanesl do svých výkresů.

V roce 1926 vysázeli naši sokolští předkové kolem celého areálu lípy a jírovce. Stromy vysázeli velice hustě. Máme zaznamenáno, že už po deseti letech se přeli o tom, zda a jak to napravit. Nakonec k nápravě nedošlo. Stromů je kolem sokolovny hodně, jsou přerostlé a nemají dostatek prostoru pro vytvoření typických korun. Jejich kořeny zarůstají až do základů budovy, pod hřiště i pod chodníky.

Sokolovna nikdy nebyla dostavěna do požadované komplexní funkčnosti. Společenský sál se stal univerzálním sálem pro kulturní akce, kino a pravidelná cvičení. Po válce, někdy v letech 1946–1948, byla k pravému křídlu zepředu přistavena tříetážová přístavba s kotelnou v suterénu, dalším WC v přízemí a sborovnou v patře. Značný podíl na této dostavbě měl tehdejší donátor bystřické házené, podnikatel Leopold Sobota.

Přístavba domu čp. 492 (RNDr. Jiří Barbořík)

K projektům architekta Bohuslava Fuchse realizovaným v Bystřici pod Hostýnem, bych rád dodal malou poznámku. Fuchsův rukopis je v Bystřici znát i na úpravách některých domů. Třeba právě na domě č. p. 492 v Nádražní ulici, ve kterém svého času bydlela rodina Dohnalova.

Někdy těsně před rokem 1930 nebo v desetiletí 1920–1930, kdy jmenovaný architekt vytvořil projekt místní sokolovny, byl zřejmě častěji hostem paní Františky Dohnalové, mé babičky, funkcionářky ve výboru Sokola. Ta se zřejmě při kávě zmínila, že by chtěli svůj dům rozšířit přístavbou, a to o podkroví a zřejmě i o verandu. Podle vyprávění mé babičky vzal architekt Fuchs ubrousek a tužku a přímo na zahradě načrtl, jak by měla přístavba vypadat. Tento náčrt je uschován v našem rodinném archivu a domnívám se, že jde a vzácný doklad. Podle tohoto náčrtu pak tehdejší stavitel Vašalovský vyhotovil stavební výkresy a v roce 1930 byla přístavba realizována.

V roce 1992 jsem se vrátil po dlouhém pobytu mimo Bystřici do uvedeného domu. Dům si žádal opravy a modernizaci. Abychom s manželkou necitlivě nezasahovali úpravami do stylu tohoto domu, spojil jsem se s olomouckým architektem Kopečným, který se zabýval renovací historických staveb. Měl jsem k němu blízko, naše kanceláře sousedily, a tak jsem využil jeho znalostí. Dodal jsem mu fotografie domu z doby první republiky a pak novější. Po několika dnech jsme se sešli, abychom pokračovali v debatě, jak dům opravit, a tehdy jsem se na něho tázavě podíval a zeptal se, jak na něho dům zapůsobil. A on, aniž bych mu dříve cokoliv řekl, odpověděl:  „Tu přístavbu navrhoval architekt Fuchs.“ Zůstal jsem na něho udiveně zírat a tiše přitakal. S tímto skvělým člověkem jsme pak řešili úpravy našeho domu a ještě několikrát narazili na přesnou představu Bohuslava Fuchse. Pamatuji si, že jednou mi do Olomouce volala manželka, že by pokrývači při pracích na nové střeše potřebovali urazit kousek zdi, která přečnívá přes štít. Šel jsem se do dveří naproti zeptat. Bylo mi vysvětleno a ukázáno, jak Fuchs komponoval a jak je tento detail o rozměrech 20x20 cm důležitý. Nebouralo se.

Procházky s architekty se v Bystřici pod Hostýnem zúčastnilo asi šedesát zájemců napříč věkovými kategoriemi. Informace a obrazové materiály, které okrašlovací a zábavní spolek díky pečlivé přípravě průvodců letos získal, chce v utříděné podobě zveřejnit na svém webu (www.ozs.cz). Jak informoval Petr Kubaník z bystřického OZS, tyto prezentace k jednotlivým stavbám by v budoucnu měly vést k vytvoření určité „naučné stezky“ po hodnotných bystřických stavbách a širších urbanistických celcích. O tématu procházky s architekty pro příští rok se zatím přemýšlí a jedná. Plánován je pěší výlet studující architekturu objektů továrny Michaela Thoneta a domky Thonetovy dělnické kolonie.
 
 msch