(Poznámky k článku Ing. Pavla Vrány „Pamětnické zamyšlení“ ve Zpravodaji 1-2/2014, str. 42)

Autor byl mým žákem na Střední průmyslové škole dřevařské, obor nábytkářství, a školu ukončil v roce 1970. K jeho textu se musím vyjádřit, protože je i jiný než jen pamětnický a obsahuje i nepřiměřená tvrzení.

Autorovo tvrzení v úvodu, že „studenti se dělili na Bystřičáky (…) a internátníky“ může vyvolat dojem, že žáků z Bystřice pod Hostýnem a okolí bylo více než ve skutečnosti. Ve třídě jich bylo okolo 10 %, snad někdy až 20 %. Ostatní byli z celé Moravy a z části Čech.

„V Bystřici byly de fakto tři odborné školy (…)“ V době, kdy autor v Bystřici studoval, byla jen jedna střední škola, a to Střední průmyslová škola dřevařská, studijní obor truhlářství. Studium končilo maturitní zkouškou na závěr čtvrtého ročníku. Při n. p. TON bylo Odborné učiliště nábytkářské a u železniční stanice Učňovská škola všeobecná s různými učebními obory, např. prodavač/-ka/, pletařka, krejčí, zedník apod. Tato zařízení byla tříletá a končila závěrečnou zkouškou a výučním listem. Až po společenských změnách v r. 1989 byla budova učňovské školy v restituci vrácena majiteli a postavena úplně nová budova této školy, ve stejné lokalitě, a postupně byla přebudována na Střední školu obchodní a oděvní. Rozhodnutím MŠMT ČR došlo 1. 1. 1998 ke sloučení SPŠD a středního odborného učiliště a odborného učiliště. Toto opatření je z hlediska odborné přípravy nábytkářského dorostu abnormálně přínosné.

V období 1. dekády 21. století dochází k postupnému poklesu počtu žáků přicházejících do středních škol jako důsledek nepříznivého demografického vývoje předcházejících let. Méně žáků vede nadřízené orgány ke slučování těchto škol v zájmu racionálního využití jejich kapacit. Tento trend se promítl i do života průmyslovky. Rada Zlínského kraje rozhodla o sloučení obou středních bystřických škol pod názvem Střední škola nábytkářská a obchodní v Bystřici pod Hostýnem. Ke sloučení došlo od 1. 9. 2008. Obdobná situace nastala i v roce 2012, kdy zřizovatel školy, Rada Zlínského kraje, rozhodl o sloučení Střední odborné školy v Holešově se Střední školou nábytkářskou a obchodní k 1. 1. 2012. Studijní nabídka se dále rozšířila o obor Ekonomika a podnikání. Holešovská škola se od září 2012 přestěhovala do Bystřice p. H. Takže se nezrušilo nic, přestože to „Pamětnické zamyšlení“ tvrdí, naopak – nabídka studijních oborů se rozšířila.

„Tvrzení, že nejsou žáci, je populistické tvrzení (…).“ K této větě lze jen říci, že je to pojmový zmetek. „Populistický“ je pojem, který v politice znamená získání přízně občanů bez ohledu na podstatu věci (další podrobnosti viz např. Wikipedie).

„(…) vždyť v Koryčanech jsou 3 náb. směry, ve Val. Meziříčí další a o Střed. lesnické v Hranicích se raději ani nezmiňuji.“ Bohužel dále si Ing. Vrána vypomohl i nepravdou, protože v Koryčanech po zániku podniku Koryna zanikla i soukromá škola a poslední maturanti museli odmaturovat na SŠNO v Bystřici. Střední lesnická škola v Hranicích je úzce specializovaná škola založená před 162 lety, nemá s výrobou nábytku nic společného a „produkuje“ téměř stále konstantní počet absolventů každým rokem. Ve Valašském Meziříčí byl otevřen dřevařský a nábytkářský obor (lépe znovuotevřen) při Střední průmyslové škole stavební. Tato škola byla založena v roce 1874, a to už tehdy s nábytkářským oborem, později v roce 1953 zrušeným.

„Bystřice se zbavuje mladých? Co na to zastupitelé města?" Na takto položené otázky je nutno říci, že zastupitelé nemohou nic. V jejich pravomoci jsou školy základní. Snad jen svým absolventům mohou učitelé poradit, že je to obor, který mohou studovat doma v Bystřici, který svými výrobky bude člověku vždy sloužit a že v místě je na dnešní poměry velmi velká nábytkářská továrna se světovou pověstí.

„Tvrzení, že za tento stav může kraj, je opět polovičaté, uvědomíme-li si, že Bystřice má jedno z nejsilnějších zastoupení na kraji." Tak píše autor zamyšlení. Tato věta snad mohla platit v jiných dobách nebo v jiných segmentech společnosti. V dnešní době je rozhodující počet narozených dětí, jejich kvalitní výchova, a to jak rodinná, tak i společenská a konečně i školní výchova. Na těchto pilířích může být postaveno vzdělání občanů. Na něm může být závislý rozsah pracovních příležitostí a i postavení státu v konkurenčním systému světa.

Závěrem chci k této tématice říci, že k ní musíme přistupovat zodpovědně, se znalostí věcí, s objektivním a všestranným pohledem na problémy. Přirozeně, že je důležité, aby síť zejména odborných škol byla budována s perspektivním nadhledem pro potřeby průmyslových oborů. Stejně jako jsou kladeny požadavky na potřeby občanů a společnosti, tak musí být kladeny nároky na vzdělání, a to již od přípravy v rodině, na všech stupních škol až po nejvyšší vzdělání. Nejlepším řešením se zdá být to nejjednodušší. Začít musí každý sám u sebe, a to s plným nasazením. To by měl být imperativ proti úpadku lidského rodu. A poslední slovo. Pokud společnost bude financovat školy jen podle počtu žáků v nich, tak budou všichni žáci stejní, chytří nebo stejně hloupí, nebude potřeba je klasifikovat, tedy třídit, a  nebudou dobře připraveni na konkurenční prostředí, s nímž se v životě setkají.

Ing. Eduard Pokorný