Jako by nestačilo, že není sníh! Oblíbená akce pro celou rodinu Hostýnský YEŤTY se v sobotu 22. února 2014 vezla na blátě. Ačkoliv den předtím i den potom bylo slunečné jarní počasí, v sobotu šedivě poprchalo a mžilo. Z běžek tentokrát zůstaly jen hůlky, tedy vlastně nordwalkingové hůlky a z „jeď ty“ se stalo „jdi ty“.
Devadesátka borců se mlhou vydala poprvé v pětileté historii akce na trasu pěšky. Nedrželi se lyžařské stopy, ale kamaráda do deště Yettyho v promoklém kožichu. Nejrychlejším chodcem, téměř běžcem, byl David Chytil, který trasou z Hostýna na Troják doslova prosvištěl za 52 minut. Nejsvižnější mezi ženami byla Renáta Šťastná z Vyškova, na stejné trati dosáhla času 1 hodina 44 minut.
Speciální tekutý doping zvaný Yettyovka chutnal bez ohledu na počasí i těm pomalejším a zpáteční Yettybus odvážel účastníky s písničkou. „Na shledanou při nočním přechodu Hostýnských vrchů v září,“ vzkázal zablácený sněžný muž.
Za vydařenou akci město děkuje spolupořadateli, všem dobrovolníkům a statečným účastníkům.
Eva Mikešková, msch

Ho hou!  Ahoj všichni!
Typicky, jako každý rok v tuto dobu se k vám vracím s YEŤTYbatohem plným zážitků!  Letošní ročník po mně pojmenovaného závodu se u sta hromů počasím zrovna dvakrát nevydařil. Avšak mé příznivce to opět neodradilo a já jsem jim za to vděčný!  Ale teď pěkně popořádku. YEŤTYbus vyrazil v sobotu 22. února přesně v 8 hodin směr Hostýn! Má maličkost se v něm také vezla a užívala si skvělé nálady! Slivovička (zvaná Yettyovka) tekla proudem, bez ní by to přece ani nešlo.  A jsme na startu. Sranda byla veliká, náramně jsem se bavil! Skupinka startérů mě po chvíli i s dalšími účastníky vyslala na náročnou cestu. Abych pravdu řekl, už nejsem nejmladší, a tak mě klouby bolely. Na posilněnou se po cestě rozdávaly tvarohové koláčky, a i když pršelo, chutnaly všem. V půlce cesty jsme si na Klapinově dali přestávku, kde na nás opět čekali portáši. U portášského ohně jsme se mohli ohřát, a kdyby měl někdo ještě málo, tak zde byla přítomna „první pomoc“ – slivovička. Bohužel, ke konci cesty už mě nohy bolely, a tak mě svezl záchranář z horské služby na čtyřkolce. Sice jsem měl kožíšek celý zablácený a vlasy zasukované větrem, ale aspoň se obecenstvo bavilo. Na Tesáku jsme přibrali další nedočkavce, přes Tři kameny a šup do cíle na Troják! Celkem se nás na trať vydalo okolo 90, což je velký úspěch, když nám můj starý dobrý přítel děda mrazík žádný sníh nenadělil.  Na Trojáku jsme se všichni sešli v hlavním stanu, něco pojedli a pak šli na třešničku dne – velké YEŤTYHO losování. Každá kartička měla slosovací číslo, a že se vyhrávaly praktické ceny. Termosky, flash disky, osušky či jiné drobnosti. Po celou dobu si všichni mohli vyzkoušet u biatlonistů střílení z laserových pušek. Bohužel, všechno má svůj konec, a tak i naše akce se začala pomalu ale jistě ubírat k závěru.  Lidé se vydali k autobusu, který je svezl dolů a já?  Rozloučil jsem se a odebral se k odchodu, přes Marušku a daleko, daleko za hory. Letošní ročník se mi moc líbil, a víte, co mám nejraději na těchto závodech? Tu skvělou partu lidí, která se vždycky sejde. Vezmou mě mezi sebe, fotí se se mnou a to je to, co je pro mě, a myslím, že i pro organizátory těchto akcí to hlavní, co je utvrzuje v tom pořádat dál tyto prima akce. Tak zase na podzim, na podzimním nočním pochodu Hostýnskou magistrálou! A přijďte všichni! Těším se na Vás!
Váš chlupáč YETTY         
Adéla Novosadová