Dotykové displeje mobilů a počítačů. Některé děti nad nimi mlčí a nevšímají si okolí, na oslovení nereagují, chtějí-li druhému něco svěřit, nevědí jak, a ještě hůře je, mají-li ho pochopit a vžít se do jeho situace. „Já se snažím uhlídat, aby se nikdo nikoho nedotýkal,“ rozdává poznámky bezradná paní učitelka, v jejíž třídě skupinka devítiletých útočníků týrá slabšího spolužáka. Co se mezilidského prostoru týká, zřejmě přichází doba bezdotyková.   

„Navštěvuji mateřské a základní školy, děti od 4 do 12 let, a se svolením ředitelů učím učitele ve třídách, jak vést masáže mezi dětmi,“ říká Jana Řeháková. Mým přáním je šířit myšlenku praktikování masáží, pečujícího doteku, do center denní péče, mateřských škol a základních škol, účelně zapojit dotek do školského systému tak, aby všechny děti měly v každodenním životě se zdravým dotekem zkušenost. V některých školách ředitelé MISP odmítají, že mají ve škole s doteky problém, jinde jsou otevřenější a chtějí program vyzkoušet. V Bystřici pod Hostýnem jsem zatím praktikovala ukázkovou hodinu ve školní družině ZŠ T. G. Masaryka. Masáž  provádělo 16 dětí mezi sebou, paní vychovatelky a učitelky mezi sebou. Přišly i maminky, které prováděly masáž svým dětem, aby je uměly pohladit doma. V bystřických mateřských školách mají zájem vložit program MISP do výuky od září 2014.“

Děti zapojené do programu se masáží účastní, pokud chtějí a mají-li souhlas rodičů. Učí se masírovat kamaráda na hlavě, přes oblečení na zádech a na pažích. Instruktor ani učitel se dětí nedotýkají. Lektorka Jana Řeháková zatím pracovala s několika školními třídami a dařilo se jí. Na dětech bylo vždy vidět uspokojení a zklidnění. Sestava masážních tahů má celkem 15 prvků. Třídu navštěvuje lektorka vždy třikrát a během jednotlivých sezení naučí děti sérii pěti tahů. Každý z nich má název – třeba medvěd, srdíčko nebo hřebelcování koně. U mladších dětí doplňuje masážní pohyby i říkankami, aby si vše lépe zapamatovaly a masírování je bavilo.  
Jak uvádějí materiály MISP, od počátku existence programu se potvrzuje jeho prospěšnost. Masáže přinášejí dětem pocit být individuálně vnímány a uznávány, děti relaxují a snáze se zbavují stresu, zlepšuje se jejich soustředěnost při vyučování, rozvíjí se představivost, objevují rozdíly mezi lidmi, učí se empatii a komunikaci s ostatními, zvyšují si sebevědomí a učí se říkat ano a ne při doteku, masáže se jim líbí a vnímají je jako příjemnou hru.  

„Na schopnosti doteku se pozná, jaký má člověk vztah k sobě, k druhému, k lidem obecně, dotek je hodně důležitý, je to taková výživa pro tělo,“ říká Jana Řeháková. „Lidské bytosti potřebují dotek pro svůj zdravý vývoj. Dotek a pohyb stimulují celé tělo, konec konců i hlasivky. Řeč je vlastně také pohyb a zprostředkovává kontakt stejně jako dotýkání. Masáže pomáhají i u dětí s poruchami autistického spektra.“  

Program MISP působí ve dvou hlavních oblastech – děti se během tří týdnů naučí základní sestavu masážních pohybů a mohou je ve škole pod vedením učitele denně využívat. Zároveň se program snaží zahrnout dotek a pohyb do samotného učení a zvýšit tak jeho efektivitu. Navíc má program podle slov Jany Řehákové dobrý vliv na celou školu. Přináší pocit jednoty, děti různého věku a z různých tříd si navzájem pomáhají, a objevuje se dokonce i méně násilí ve třídách a na hřištích. Doma děti snadněji zvládají domácí úkoly, jsou klidnější, v noci lépe spí a zlepší se i jejich vztah k sourozencům či rodičům.

„Klasické masáže nejmenších dětí, jimiž se také zabývám, mají maminky rády, protože prostřednictvím doteků mohou s dítětem navázat pěkný vztah. Dítě do jednoho roku mívá doteků dostatek, ale jakmile se začne pohybovat, rodič ztrácí trpělivost a dotýkání je méně,“ upozorňuje Jana Řeháková. „U předškolních a školních dětí už je doteků opravdu málo, třeba jenom pohlazení a dost. Základními potřebami dítěte ale vždycky jsou fyzický a oční kontakt a přímá soustředěnost. Pokud tyto věci dítěti maminka během dne nedá, aspoň na půl hodinky, dítě strádá. To, co vám ale bylo dáno do vínku od rodičů, to vám zůstane, a můžete to pak dávat dál. Mně dotek v dětství chyběl, proto jsem ho hledala a učím, jak ho předávat. Je důležité, aby si děti předškolního a mladšího školního věku doteky předávaly a získaly tak v jiném prostředí, co jim třeba doma schází. Masáží můžete navázat kontakt beze slov, sdílíte s druhým na neverbální úrovni své pocity. Dotek stačí, a nejste sami. Účinky masáže jsou okamžité a trvají celý život. Já jsem ze čtyř dětí, rodičům jsme se narodily jako dvakrát dvě dvojčata, a můžu říct, že jedny maminčiny ruce pro čtyři děti jsou málo.“

msch