Jindřich Tomášek se narodil před 127 lety 10. července 1887.  V roce 1904, když mu bylo sedmnáct, vstoupil do bystřického Sokola a brzy se stal také dobrým cvičitelem.  Absolvoval  učitelský ústav a po celý další život byl jako pedagog věrný odkazu J. A. Komenského, v jehož stopách s úctou a pokorou kráčel. Své povolání bral jako poslání. 

Jeho národnostní uvědomění se stalo brzy trnem v oku tehdejším rakouským úřadům. Za své vlastenectví byl za 1. světové války 30. září 1915 zatčen a odvezen na Špilberk. U soudu pak byl potrestán tím, že ho vyhodili z práce.

S velkou radostí přivítal 28. října 1918 vznik samostatné Československé republiky. Později, po příchodu do Bystřice pod Hostýnem, začal učit na místní chlapecké škole a následně v roce 1920 se stal náčelníkem místního Sokola. Jeho činnost v Sokole byla mnohostranná. Nacvičoval slavnostní akademie, veřejná cvičení a připravoval závodníky k závodům.  Sám se zúčastnil v r. 1912 VI. všesokolského sletu v Praze a umístil se ve své kategorii mezi nejlepšími závodníky. Z 80 možných bodů jich tehdy dosáhl 78. Pro cvičitele a cvičitelky pořádal tělocvičnou školu a svými radami pomáhal i ženskému cvičitelskému sboru. Byl také čtyři roky okrskovým náčelníkem a členem předsednictva župy Palackého.

Pro bystřickou veřejnost připravoval přednášky, koncerty, patřil k úspěšným režisérům sokolského ochotnického divadla. Sám nacvičil 34 divadelních her. Dovedl vybírat ze starších her, ale také z děl mladých autorů. Pod jeho režijním vedením se v Bystřici hrál Strakonický dudák a Fidlovačka J. K. Tyla, Jiráskova Lucerna, Vojnarka a také zdramatizovaní Psohlavci. Dále to byla Zeyerova hra Radúz a Mahulena, Čapkovo RUR nebo Gogolův Revizor a další a další inscenace. Na mnoha dalších divadelních inscenacích se vždy nějak podílel. Jaký byl kulturní duch v bystřickém Sokole za jeho působení, o tom svědčí fakt, že v té době pozvali do  sokolovny i olomouckou operu a Bystřičané zde mohli vidět Prodanou nevěstu, Hubičku, nebo Libuši,

Pořádal i výstavy, např. výstavu památek na 1. světovou válku a také na osvobození. Sám zůstával většinou neviděn, někde v zákulisí. Tomášek patřil také k hlavním organizátorům položení základního kamene sokolovny v roce 1922, a také se podílel na organizaci slavnostního zasazení pamětní desky T. G. Masarykovi na Chvalčově.

Každý jeho nápad byl originální, jako například přivítání prezidenta T. G. Masaryka u bystřické sokolovny v roce 1928. Pro tuto příležitost navrhl velmi krásnou výzdobu celé budovy živými sochami. Ty představovali sami sokoli, opásaní jen bílým pruhem látky, s bílou stuhou na čele. Stáli na sloupech okolo sokolovny, ale také na jejích ochozech a střeše. Každý měl v rozpažených rukách dlouhé kopí s bílým praporcem. Bylo to něco úžasného, vymyšleného po vzoru starověkých Řeků, jejichž ideálem kalokagathia se inspiruje i hlavní sokolská myšlenka. Rozvoj těla i ducha. Prezident i jeho doprovod tenkrát přiznali, že něco tak krásného nikde neviděli.

Jindřich Tomášek ale nepůsobil jen v Sokole, vynikal činorodostí i v dalších městských spolcích. Byl jedním z těch, kdo se postarali ve městě o zřízení Havlíčkovy knihovny, sám ji  katalogizoval. Spolupodílel se také na založení krajinského muzea. Pracoval ve stavební komisi  při městském zastupitelstvu a byl aktivní i jako člen a jednatel Okrašlovacího a zábavního spolku, kde podal několik návrhů na úpravu různých části města a okolí. Přijat byl jeho návrh na úpravu ulice Kamenec. Cesta původně vedoucí kolem domů byla díky němu přeložena blíž k Bystřičce a před okny tak vznikly předzahrádky. I vysázení červených kaštanů v této ulici bylo součástí jeho návrhu.

Svou lásku k přírodě a k rodnému městu projevoval i jako zručný kreslíř. Kresby byly jeho tajným dílem, s nímž se nikomu moc nesvěřoval. Kreslil rád krajinu a výjevy z  města, návrhy na divadelní opony, na obálky knih, např. Karafiátovy Broučky, navrhoval značky různých firem.

V r. 1927 se musel Jindřich Tomášek ze zdravotních důvodů své funkce náčelníka sokolské jednoty vzdát.  I když měl ještě tolik práce před sebou, zastihla všechny za pár let smutná zpráva, že Jindra Tomášek zemřel. Bylo to 17. června 1930, ve věku nedožitých 43 let, po dlouhé a těžké nemoci. Jeho plný a bohatý život by vydal aspoň za dva životy mnohých současníků. Je škoda, že stejně jako on i další osobnosti historie našeho města pomalu zapadají do propadliště dějin. Přitom patřil k těm, kteří se snažili připravit lepší život nám, kteří dnes v Bystřici žijeme. Jindřich Tomášek by si určitě zasloužil ve své rodné Bystřici pod Hostýnem větší uznání, než jakého se mu do současné doby dostalo.

vlamac