Budoucí plány této společnosti, založené v polovině loňského roku, pomáhají přiblížit také další dvě expozice instalované v prostorách bystřického zámku: podporu „mladého“ designu dokládá kolekce studentských návrhů nábytku vystavených v rámci nábytkového veletrhu Mobitex a soutěže Design.S, záměr vybudovat stálou expozici zaměřenou na nábytek a bytovou kulturu naznačuje prezentace ucelených nábytkových kompletů dokumentujících vývoj nábytku 20. století.

Problematice ohýbaného nábytku byla v minulosti věnována řada výstav, sympozií i odborných textů. Většinou se vztahovaly k počátkům výroby v 19. století, případně k produkci první poloviny 20. století. Výstava „Anonymní“ ohýbaný nábytek je zaměřena na poválečná desetiletí. Je připravena se záměrem upozornit na období dosud odborně nedostatečně zpracované, na tvůrce, které mnozí pamatujeme, a na výrobky, které byly ve své době nebývale rozšířené, reprezentovaly českou průmyslovou výrobu na světových trzích a výstavách a získaly četná ocenění.

V letošním roce si připomínáme několikeré výročí důležité pro oblast nábytku a nábytkářského průmyslu: kromě založení brněnského Vývoje nábytkářského průmyslu (1954) a nedožitých osmdesátých narozenin předního návrháře tohoto ústavu akad. arch. Františka Vrány (*1934), také šest desetiletí od změny názvu dřívějšího národního podniku Thonet na nynější  TON a od založení podnikového oddělení tvarového vývoje. A v neposlední řadě také výročí jednoho ze zaměstnanců tohoto oddělení Antonína Šumana, který by v letošním roce oslavil devadesáté narozeniny.

Ohýbaný sedací nábytek z poválečných desetiletí je v mnoha domácnostech dosud užíván. O jeho životaschopnosti svědčí i fakt, že přichází znovu do módy, stává se sběratelským artiklem, nabízí inspiraci pro současnou tvorbu. O návrhářích, kteří se na vývoji nových modelů v této době podíleli, se nikdy příliš nemluvilo, jednotlivé modely byly uváděny pod výrobním číslem, nikoliv se jménem autora. Cílem výstavy je představit ve výběru nejzajímavější, nejběžnější, nejžádanější dobové modely a alespoň symbolicky připomenout jejich tvůrce, podnikové návrháře firmy TON Antonína Šumana, Radomíra Hofmana a Josefa Macka.

Novodobá historie továren rodiny Thonetů na Moravě se píše od roku 1946, kdy po znárodnění vznikl národní podnik Thonet; v roce 1948 k němu bylo připojeno 17 menších znárodněných nábytkových podniků. V roce 1954 byl podnik přejmenován na TON (Továrny na ohýbaný nábytek) s pěti hlavními výrobními závody v Bystřici pod Hostýnem, Holešově, Uherském Hradišti, Frenštátě pod Radhoštěm, Mimoni. V poválečné době se TON orientoval na velkosériovou výrobu sedacího nábytku, který vyvážel do více než 50 zemí. Výrobní sortiment vycházel ze starých osvědčených vzorů, vývoj nových modelů zajišťovalo od roku 1954 oddělení tvarového vývoje. Podnikovými designéry byli Antonín Šuman, Radomír Hofman a Josef Macek, pro TON však navrhovali také Miroslav Navrátil a František Vrána z brněnského VNP, Karel Koželka, Michal Ondruška, Jaromíra Šimoníková a další architekti. Většina výrobně úspěšných modelů byla dílem Antonína Šumana a Radomíra Hofmana: Hofmanovo elegantní polokřeslo č. 615 323 1650 bylo vybráno pro zařízení čs. pavilonu na světových výstavách EXPO 67 v Montrealu a EXPO 70 v Ósace a oceněno jako Vynikající výrobek roku 1967. Řadu ocenění obdržely také návrhy Antonína Šumana – jeho židle č. 615 313 1667 s výpletem nebo čalouněním v obdélném sedáku a opěradlem ze dvou prutů může být považována za moderní obdobu židle č. 14. K nejlepším modelům z konce 80. let náleží Mackova „úsporná“ židle č. 615 311 1050 s děleným opěradlem spojeným krátkou horní spojkou. Nalézt moderní formu odpovídající dobovým požadavkům se ovšem už v té době ukázalo být mimořádně obtížné…
PhDr. Dagmar Koudelková