O předním českém klavíristovi 20. století Josefu Páleníčkovi  psal na stránkách Zpravodaje koncem minulého a na počátku tohoto století Josef Barbořík. Zřejmě to byli spolužáci, pan ředitel Barbořík o Josefu Páleníčkovi mluvil často jako o Jožkovi. Škoda, že jsem se jej tehdy nevyptal na jejich vztah podrobněji. Dověděl bych se možná informace, které se nikdy v odborné literatuře neobjevily, více o dětství a mládí budoucího klavírního virtuóza.

Až o mnoho let později jsem se seznámil, již po smrti obou Josefů, Barboříka i Páleníčka, se členy Páleníčkovy  rodiny. Nejprve to byli synové Jan a Zdeněk, potom jejich maminka Liběna a později i  další synové Petr a Kamil. Prvním členem rodiny, s nímž  jsem se však seznámil, byl klavíristův vnuk Gaspar Páleníček,  který tehdy zavítal jako člen herecké kompanie Radima Vašinky Divadlo Bunkr do chvalčovské SOS dětské vesničky, kde jsem tehdy působil. 

Vraťme se však k osobnosti Josefa Páleníčka. Narodil se 19. července 1914 v Travniku v Bosně, kde jeho otec pracoval jako geometr. Již zde začal studovat klavír, systematicky se však klavírní hře začal věnovat až po návratu do tehdejší ČSR. V roce 1920 přesídlila rodina do Olomouce, kde ho hře na klavír a hudební teorii učil skladatel a klavírista Josef Svoboda, který v něm vytvořil vztah k dílu Leoše Janáčka. V roce 1926 podnikl Josef Páleníček v Olomouci ve svých dvanácti letech první celovečerní koncert (Ludwig van Beethoven – Appassionata, Bedřich Smetana – výběr z Českých tanců atd.).

Ve třinácti letech se Páleníček  stává žákem prof. K. Hoffmeistera (klavír) a prof. Šína  (skladba). Současně studuje gymnázium a po maturitě je přijat na Mistrovskou školu, kde se stává studentem skladby ve třídě prof. V. Nováka. Studuje současně práva na Karlově univerzitě, která absolvuje v r. 1937. Od roku  1936 již také studoval v Paříži, kde byl žákem profesorů Alexiana a Fourniera (komorní hra) a   A. Roussela, u nějž studoval skladbu. Zde se také setkává s budoucím výkvětem českého hudebního života, klavíristou R. Firkušným, skladateli B. Martinů a V. Kaprálovou a mnoha dalšími významnými kumštýři mezinárodního renomé. Josef Páleníček byl bezesporu velmi inteligentní a vnímavý člověk, vstřebávající hudební, kulturní ale i sociální podněty, které na něj působily. Moravský hudební folklór se odrážel v jeho skladatelské činnosti, sociální problémy a tehdejší politické klima jej silně  názorově orientovaly doleva a kulturní problematika poválečného Československa jej učinila jedním z nejvýznamnějších organizátorů   hudebního života. Josef Páleníček vynikl především jako interpret klavírních skladeb L. Janáčka, L. v . Beethovena, J. Brahmse a B. Martinů. Vedle sólistické činnosti působil jako člen nejprve Smetanova a později Českého tria. Přestože jeho věhlas klavírního virtuóza částečně zastínil jeho úspěchy v oblasti kompoziční, jeho čtyři klavírní koncerty a několik dalších koncertů, jeho komorní a vokální skladby a skladby pro sólové nástroje přežily díky své umělecké kvalitě úspěšně do dnešní doby.  Vracejí se postupně zpět na česká koncertní pódia.

Jako  inteligentní člověk vnímal rozpory mezi ideály a realitou politického života především po únoru 1948. Z rozhovorů se členy rodiny vím, že Josef Páleníček byl přesvědčen, že ze svého postavení levicově smýšlejícího umělce může ovlivňovat český kulturní život a tlumit největší politické výstřelky v hudebním světě. Přirozeně, že jeho organizační aktivity  jej z časových důvodů odváděly především od jeho skladatelské činnosti. Naštěstí nacházel dostatek síly a odpovědnosti, aby jej kvalita jeho interpretačního i skladatelského umění prezentovala jako osobnost umělecky zcela ojedinělou, svrchovanou  a výjimečnou.  O jeho lidských kvalitách vypovídá např. i to, že svoji ženu Liběnu  po celé období 2. světové války ukrýval před její deportací do koncentračního tábora, nebo že byl v nechvalně proslulých padesátých letech vůdčí osobností hájící umělecké a společenské postavení tehdejšího emigranta B. Martinů v ČSSR.

Josef Páleníček zemřel 7. března 1991 v Praze. Jeho žena Liběna zemřela letos na jaře. Její popel uložilo 40 příslušníků rodiny v den nedožitých 100. narozenin jejího manžela Josefa Páleníčka do společného hrobu v nedalekých Žeranovicích.
Josef Páleníček k nám, jako interpret i skladatel, promlouvá z mnoha zvukových snímků. Jeho dílo bude možné opět slyšet prostřednictvím nové nahrávky čtyř klavírních koncertů v podání Jitky Čechové,  jeho snachy, která je nedávno nahrála společně se Symfonickým orchestrem českého rozhlasu. Album by mělo vyjít počátkem příštího roku. Jeho skladatelský odkaz tak promluví  i k dnešní generaci, která jistě ocení neoddiskutovatelnou kvalitu jeho kompozičního umění.

PaM