Tehdy jsem se nezajímal téměř o nic. Brdek byl stálým svědkem našich klukovských her na vojáky a moji „spolubojovníci“ nechtěli válčit nikde jinde. Ráchat se v mysteriu lesa, každý s generálskou hodností na triku. Pichlavá fialovozelená klubíčka lopuchu většího Arctium lappa a ostropestřce mariánského Silybum marianub budila zdání, že zde bojují proti sobě pouze nejvyšší vojenské hodnosti všech možných světových armád. Jedni byli vojáci dobří, ti druzí zlí, ti ostatní pouze nepoznaný terč. Sama příroda vytvořila dokonalé prostředí s mnoha skrýšemi, kde se dalo zmizet před „protivníkem“. Zde se žilo válečnictvím. Naše známé ta-ta-ta nebo e-e-e končilo vždy výzvou, aby každý „zasažený“ voják ulehl do porostu, počítal do deseti a přitom povinně pojídal pakmín visnaga, který uvolňoval křeče od „zásahu“. Potom mohl pokračovat v boji. Důvěrné hovory a dohody nebyly nikdy žádoucí. Každý „padl“ nejméně jednou, zato vždy s takovou okázalostí, že by se antičtí hrdinové mohli jít vycpat. Voňavé opékané buřty a brambory často pečetily křehká válečnická příměří, v boji se ustávalo i tehdy, pokud došlo k nezáviděníhodné ztrátě klíčů od domova nebo když přišla náhlá potřeba...

Dnes dokonce přiznávám, že Brdek zažil má první milostná dobrodružství s ulomenými dívčími podpatky od módních bot, s rozcuchanými vlasy a šerosvitnými kresbami náklonností. Je to tajuplné místo, něco jako stojící minulost, také ta naše.
Snad tady kdysi tábořil i chán Bátů, vnuk mongolského vládce Temudžina-Džingischána. Brdek mohl být ve 13. století jeho pozorovatelnou a velínem. Ještěže tehdejší české země zachránil od drancování mongolských nájezdníků král Václav I. A z vůle Panny Marie Svatohostýnské pak následoval úprk nepřátel od hory Hostýn. Legendu známe, dokazuje to i dar Polyxeny z Lobkovic se vzpomínkou ztvárněnou v obraze Panny Marie Vítězné Bleskvládné z roku 1628 zobrazující útěk Tatarů od Hostýna. Důkazem je také vše dokreslující obraz Panny Marie, Matky Boží, Vítězné Ochrany Moravy.

Brdek. Pamatuje uchvatitelská vojska Napoleona Bonaparta? Mohl by vyprávět o nedávných dvou světových válkách? Někdy to vypadá, že kopeček mého dětství prožil všechno. Brdek je na svém místě odpradávna, stráně jsou nyní zarostlé, kdysi nový kamenolom je zapomenut, a kam lidské oko pohlédne, vegetuje bujné rostlinstvo. Není už výhled na město, hřbitov se ztrácí za křovím, velké zahrady mají noví majitelé, kdysi obilná pole se dnes honosí žlutou řepkou a volné sady ustoupily velkému parkovišti pro auta a autobusy věřících. Není zde ani staré kamenictví a otevřený stánek pro poutníky. Schází tu dokonce i železniční budka s mechanismy pro stahování a zvedání závor. Dnešek je nesmírně daleko od mých klukovských dob. Vše je ztraceno, všechno už žije jiným životem, romantická místa tichého koutu přírody zahnala ukvapená přítomnost.