Foto z depozitáře

Po prázdninách se opět vracíme do depozitáře bystřického muzea, abychom vám tentokrát představili ne jeden předmět, ale hned celý soubor nazvaný podle místa nálezu „Chomýžský poklad“. Poklad se v inventární knize ukrývá pod číslem 127/80, které tentokrát nesvědčí    o datu přijetí pokladu do muzejní sbírky, ale o jeho velmi pozdním zapsání do inventární knihy.

Poklad – soubor mincí a drobných zlacených předmětů nalezl v roce 1935 jistý pan Janečka na svém pozemku v Chomýži. Po několik dní trvajícím jednání koupil poklad v neděli 20. října 1935 továrník Václav Zbořil. Zaplatil za něj panu Janečkovi 500 korun a ihned jej věnoval do sbírky muzea. Podle soupisu pořízeného 10. prosince 1935 před předáním konzervátorovi obsahoval poklad 340 mincí, pečetní prsten, pečetidlo, pozlacený řetízek rozlomený na několik částí, medailon s kamenem, 2 medailony se sklem, přívěsek se zubem, stříbrnou medaili, 3 stříbrné knoflíčky, 3 bílé korálky, železný klíč a 2 úlomky mince. Poklad vyčistil, zakonzervoval a odborně určil jeden z nejvýznamnějších moravských prvorepublikových archeologů dr. Ignác Ladislav Červinka. Podle jeho hodnocení byl poklad z části lupem polského žoldnéře, z části jeho žoldem. Pečetidlo a pečetní prsten patřily Václavu Šarovcovi ze Šarova. Tento vladycký rod vlastnil několik panství v podkrkonoší a na Moravě a vymřel v 17. století. (Václav Šarovec sám byl v roce 1537 odsouzen za to, že nařkl zeměpány, byl zatčen a popraven v Pohořelci u Prahy.) Poklad obsahuje především mince ze 16. století, nejen středoevropská platidla, ale také mince z Litvy, Španělska, Anglie, Dánska či Itálie. Převažuje měna polská a rakouská. Nejstarší jsou čtyři pražské groše: jeden z doby Václava II. (1278–1305), část groše z doby Karla IV. (1347–1378) a dva groše z doby Václava IV. (1378–1419).

  Přestože už v době objevení pokladu existovalo nařízení o oznámení podobných nálezů odborníkům (z Červinkova dopisu vyplývá, že je neohlášení nálezu pokladu do 8 dnů trestné podle paragrafu 399 občanského zákona a v takovém případě je vhodné na místo poslat četnictvo), nedozvědělo se bystřické muzeum o pokladu najednou. Až teprve postupně zjišťovali dr. Červinka a V. Zbořil, že si nálezce část pokladu ponechal, 6 mincí daroval svému švagru Pálkovi, a 25 mincí dokonce prodal za 100 korun jistému panu Dovrtělovi. Když to Václav Zbořil s dr. Červinkou zjistili, vyvinuli velké úsilí, aby byl poklad shromážděn ve své úplnosti. Václavu Zbořilovi se koncem roku 1935 podařilo přesvědčit L. Pálku, aby svou část mincí muzeu předal. S Františkem Dovrtělem měl V. Zbořil komplikovanější jednání. Tento sběratel, který se svému koníčku věnoval 40 let, byl ochoten předat mince ke kompletaci a odbornému určení pouze za podmínky, že mu po návratu od dr. Červinky budou všechny vráceny. 

S výjimkou železného klíče se celý poklad dochoval dodnes a je uložen v depozitáři muzea.
  
-eda-