Už v roce 2009 rozhodlo město Bystřice pod Hostýnem o nutnosti restaurovat pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého umístěnou vlevo od kostela sv. Jiljí na břehu Bystřičky. Dotaci z Ministerstva kultury ČR v rámci Programu obnovy nemovitých kulturních památek se však podařilo získat až v roce 2010 díky vytrvalé snaze odboru regionálního rozvoje. Výše dotace ze státního rozpočtu činí 385.000 Kč. Celkové náklady na opravu a restauraci sochy, jejichž zbývající část hradí město, dosáhnou 430.880 Kč. Opravu provádí kamenosochař Milan Sušeň z Radslavic pod odborným vedením akademické sochařky a restaurátorky Evy Machalové.

Předběžný restaurátorský průzkum odhalil na soše mechy, lišejníky, průmyslové nečistoty, atmosférický spad, soše neprospívá ani blízkost kvetoucích lip. V profilacích byly objeveny nevyhovující vysprávky, hrany degradované erozí, v podstavci nalezeny vertikální trhliny, nepatřičný nástřik bílou barvou, reliéf Panny Marie poškozený povětrnostními vlivy. Prostor mezi podstavcem sochy s obvodovými schody a zábradlím byl navíc v celém půdoryse vyplněn betonovou směsí ze 70. let 20. století. „V základech je tak 6 m³ betonu, ten obsahuje cement, který pískovec přímo požírá,“ uvedl kamenosochař Milan Sušeň, „mají totiž různou nasákavost vody – probíhající hydrolýza pískovec ničí. Snažili jsme se odstranit betonový potěr a položíme pískovcovou dlažbu, která zbývající beton překryje. Voda bude odváděna drenáží. To je pro momentální záchranu spodní části objektu maximum. Životnost takové úpravy ale nebývá delší než 30 let.“ Kamenosochař zaznamenal při své práci i další skutečnosti. Důkazem přemísťování sochy je chybějící spojovací materiál (skoby, kramle – chybělo celkem 16 ks). Některé části schodů jsou nepůvodní. V rozích čtvercového madla zábradlí a po stranách původně bývaly ozdobné kamenné koule (4 v rozích a po dvou kolem středových balustrů na zadní a bočních stranách) – dokládá to při přiblížení nalezená fotografie přibližně z 20. let minulého století a stopy po úchytech. Na fotografiích ze 40. let 20. století, z doby před stěhováním už koule nejsou. Na římse těsně pod kvádrovým podstavcem, na němž stojí socha světce, postrádá kamenosochař ještě jeden sokl (opět ho můžeme nalézt na fotografii z počátku 20. století). Přechod mezi oběma částmi je podle jeho slov hrubý a neodpovídá jemnému zpracování celku. Na soklu údajně bývaly umístěny sošky dvou andělíčků. Nad reliéfem Panny Marie dnes chybí také lucerna, ještě dobře viditelná na starých fotografiích. Na zadní straně podstavce je po očištění zřetelný psaný letopočet 1889. Lze se domnívat, že označuje datum první opravy po přibližně 100 letech – socha pochází z druhé poloviny 18. století.

Jak uvedl Milan Sušeň, v současné době už bylo provedeno čištění, ošetření proti mechům a lišejníkům, mechanicky odstraněny staré vysprávky, zajištěny zábaly pro ztenčení krust. Staré spojovací materiály budou doplněny a vyměněny za nové z kutého nerezu. S použitím moderních technologií nahradí kamenosochař nevhodné plastické retuše. Zajištěno by mělo být provzdušnění a hydrofobizace kamene, tj. posílení jeho schopnosti odpuzovat vodu. Pomocí pigmentů pak bude sjednocen barevný tón kamene a zlacení renovováno plátkovým zlatem zvaným „větrové“. Práce budou probíhat do října 2010.

Socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století se objevuje už na prvních fotografiích města. Během let, společně se sochou sv. Tadeáše Judy, která dříve stávala v horním cípu náměstí, v místech před nynější Zrůbkovou cukrárnou, podnikla půlkruhovou pouť kolem kostela. Jan Nepomucký, jak dokládají fotografie, dříve pobýval také na náměstí, u radnice a někdejšího hotelu Záložna, kousek od místa, kde jsou dodnes čtyři lípy. Až v roce 1951, jak stojí v městské kronice, byl přestěhován na břeh Bystřičky… Ostatně voda a mosty jsou místem, kam tento svatý se svojí legendou náleží.

Kult sv. Jana Nepomuckého je spjat s českým barokem. Svatojánské sochy patří k typickým atributům české krajiny, nesou v sobě tradici a jsou naší spojnicí s minulostí. Měly by proto zůstat zachovány pro budoucnost.

Jan Nepomucký (asi 1340–1393) je jedním z českých zemských patronů. Zastával úřad generálního vikáře pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. V 80. letech 14. století díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství, bohužel v neklidné době sporu mezi arcibiskupem a králem, což se mu pravděpodobně stalo osudným. Některé historické prameny uvádějí jako důvod Janova zatčení a mučení to, že Jan zhatil královy plány ohledně jmenování nového opata kladrubského kláštera. Jiné zaznamenávají, že Nepomucký otevřeně kritizoval samotného krále, další, že nechtěl vyzradit králi královnino zpovědní tajemství. Psalo se, že Václav IV. se osobně podílel na Janově mučení a smrti.
Sv. Jan Nepomucký (svatořečen roku 1729) je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních. Je patronem loďařů, vorařů, mlynářů, duchovních, cti a zpovědního tajemství. Jan Nepomucký je v křesťanské ikonografii zobrazován jako kanovník. Je oblečen v albě, rochetě, klerice a kanovnickém pláštíku s biretem. Janova svatozář je obvykle doplněna pěti hvězdami, v ruce drží kříž a palmovou ratolest, někdy také knihu. Palma je symbolem vítězství, hvězdy představují legendu, podle níž svědci Janovy vraždy viděli hvězdy ve vltavské vodě unášející mučedníkovo tělo. Pětice hvězd symbolizuje zároveň Kristovo mučednictví, pět ran Kristových či pět písmen latinského slova „tacui“ (mlčel jsem). Nevyzrazení zpovědního tajemství je symbolizováno prstem na ústech. Jiným atributem je jazyk, který měl být nalezen v 18. století v Janově lebce neporušený a právě tato skutečnost se stala hlavním důvodem ke svatořečení. Podle nových výzkumů se však jednalo o mozkovou tkáň...             

Ilona Musichina