Nové zprávy
O tom, že by existovaly před rokem 1945 nějaké časopisy vydávané městem a o městě pojednávající, se nám zatím nepodařilo najít zmínku. Bystřice byla odkázána na své rubriky v novinách vycházejících v Holešově a v Kroměříži.
První v městském archivu uloženou tiskovinou jsou Nové zprávy, městský deník, který vycházel v roce 1945 (od 11. do 20. května a poslední slavnostní číslo pak v červenci) v pohnuté době plné změn na konci 2. světové války. Jedno číslo mělo dvě tiskové strany (červencové dvanáct), vydával ho Národní výbor v Bystřici pod Hostýnem, tiskla ho místní tiskárna Krčmař a spol. a stál 1–3 koruny. První číslo uveřejnilo kromě stručných zpráv z celostátního tisku i oficiální provolání národního výboru s výzvou ke společné obnově města po válečných útrapách a pak každý den přinášelo Bystřičanům aktuální informace. Jak Nové zprávy vznikaly, popisuje na konci posledního čísla zřejmě JUC (student práv) Jiří Malina: „Scházející noviny i mlčící rádia bylo třeba nahraditi. (…) Brzy ráno ve čtvrtek 10. května jsem se obrátil na zástupce národního výboru a žádal o povolení k vydávání letáku přinášejícího nejdůležitější zprávy. Když jsem je obdržel, vešel jsem ve spojení s místním posádkovým velitelstvím, s jehož informačním referentem jsem pak stále spolupracoval. Pak jsem pozval sestru učitelku a přítele právníka, aby mně pomohli při stylisaci článků a korektuře. Protože manipulace radiovým přístrojem na akumulátory, amatérsky sestaveným, vyžadovala odborných znalostí, získal jsem přítele studenta, který pak dělal po celých deset dnů radiooperátora. (…) Akademický malíř pomohl na grafické úpravě. (…) Tak vznikly noviny, kterým jsme dali jméno Nové zprávy. (…) Obsah se skládal většinou ze zpráv, které jsme odposlouchávali z Prahy, Moskvy a Londýna v relacích od 0.45 ráno do 23. hodiny. (…) od počátku jsme si byli vědomi, že tvoříme noviny omezeného trvání, třebas jejich náklad stoupl na 3 400 výtisků denně.(…)“ Nové zprávy tvořili: JUC Jaroslav Běták, ředitelka školy Marie Dohnalová, přednosta stanice Emil Hrabal, mjr. Vladimír Krečmer, člen národního výboru Karel Kučera, kpt. Ján Lihan, učitelka Věra Malinová, JUC Jiří Malina, úřednice Libuše Růžičková, Ing. Otakar Slezák, npor. František Simerský, Alois Šamánek, JUDr. Ludvík Vrla, učitel Jaroslav Velikovský. „Desátým slavnostním číslem se redakce Nových zpráv loučí se svými čtenáři a přeje jim mnoho zdaru a slunné pohody do nového života v obnoveném státě československém.“ 

Bystřický zpravodajBystřický zpravodaj vydávaný tehdejším městským národním výborem (redakční kolektiv řídil J. Malík, od roku 1962 jsou jako tvůrci Zpravodaje uvedeni J. Sklenář, M. Slovák, L. Kurfürstová (Tauberová), L. Rudá, L. Zapletalová) máme v archivu k dispozici od neúplného ročníku 1961 do ročníku 1965. Šlo o měsíčník vzhledu kancelářského dokumentu A4 bez fotografií, asi o deseti stranách, s nákladem 130 kusů, vyráběný tak trochu „na koleně“, rozmnožený cyklostylem na poměrně nekvalitním papíře, který po 50 letech už notně zežloutl. Kromě oficiálních výzev k plnění úkolů pětiletky a přehledu závazků uzavřených občany u příležitosti některého z výročí založení KSČ tady najdeme také programy bystřických kin Klub a Oko, invenční rubriky Za rámeček, Zasmějme se včerejšku nebo přímočarou rubriku Víte, že… (například: „Víte, že soudruh ředitel Podzemný z n. p. TON slíbil členkám výboru žen dostavbu mateřské školy n. p. TON do konce dubna 1961?“). Jsou tady i zprávy z kultury, historie, životopisy významných regionálních osobností a také, což v městských tiskovinách nebývá příliš zvykem, poezie. Třeba báseň autora ZET 60 naplněná radostí prostého bystřického občana z nového pouličního osvětlení. „Dnes, milá, už se nesejdem v ulicích matné záře, kde líbal jsem tě bez svědků na ústa, oči, tváře. (…) Já s tebou, milá lásko má, nebudu bloudit kdesi. Však temných ulic ještě dost. My novou najdeme si.“

Zpravodaj k oslavám 600 let Bystřice pod Hostýnem
V září 1967 vyšlo první číslo dalšího typu bystřického městského zpravodaje, příležitostné periodikum věnované 600. výročí první písemné zmínky o městě. Zpravodaj byl naplněn hlavně historií, vybranými výpisky z kronik a vzpomínkami, ale také informoval o akcích spojených s jubilejním rokem a vyzýval všechny zájemce ke spolupráci, hledal kontakty na bystřické rodáky, žádal o poskytnutí historických dokumentů. Časopis vydával opět MNV Bystřice pod Hostýnem, rozšiřovaly ho pionýrské organizace a občanské výbory, byl k dostání i v Květinové síni Komunálních služeb na náměstí. Stál 1 Kčs a tiskly ho tiskárny národního podniku Grafia, provozovna Kroměříž. Formát tohoto zpravodaje byl drobný, úzký a vysoký (204x98 mm). Dnešní bystřický Zpravodaj se tak trochu jeho formátem inspiroval. Poslední číslo Zpravodaje k oslavám 600 let Bystřice pod Hostýnem vyšlo v lednu 1969 a končí dobově příznačným konstatováním: Není už v Bystřici pod Hostýnem potomků barona Loudona, který si „získal nevšedních zásluh ochotností svou, s jakouž zahrady své hostům otevřel…“ Zásluhy o rozkvět města získávají občané, školy, státní orgány i společenské organizace a závody, které s nevšední ochotou a porozuměním budují své město. (…) A dnes, stejně jako naši předkové v roce 1868, vyjadřujeme optimistické přesvědčení, že Bystřice za dalších sto let bude ještě krásnější a šťastnější než v přítomné době.   

V roce 1974 městský národní výbor rozhodl, že bude vydávat zpravodaj o životě a potřebách Bystřice pod Hostýnem s názvem Ozvěny. U vzniku bystřických Ozvěn stál tehdejší předseda národního výboru František Kalus, místopředsedkyně Marie Zicháčková, František Dvorník, Heřman Smutník, Josef Slavický, Karel Kučera, Karel Julina, Dr. Josef Stojan, Josef Svoboda. Později se redakční rada i redaktoři měnili – v redakci působili Josef Barbořík, Světla Tronečková, Jaroslav Staněk. Fotografie zajišťoval Karel Schindler, korektorkami byly Milena Hašková a Jaromíra Junková, články opisovala Milada Hrozová a o archiv redakce se starala Dagmar Neradilová.

Na čelném místě měli v 70. letech v Ozvěnách a později Zpravodaji prostor zejména Městský výbor KSČ a Městský výbor Národní fronty, čtenáři byli seznamováni s činností orgánů MěNV, dočetli se o plánování a finančním hospodaření, o výstavbě města, o životním prostředí, službách, obchodu a cestovním ruchu, ochraně veřejného pořádku a občanském soužití, o práci sboru pro občanské záležitosti, o škole, kultuře, zdravotní a sociální péči, sportu, průmyslových a zemědělských závodech, historii, kulturních tradicích, péči o památky. Prostor byl dán i dopisům čtenářů nebo informacím z okolních obcí, rybářům, zahrádkářům, myslivcům. „Zahajovací číslo ozvěn předkládáme občanům v důvěře, že ocení dobrou snahu, jež má za cíl prospěti městu, které není nejmenší, ba naopak, mělo vždy a má své důležité místo ve vývoji a životě naší rodné Moravy.“ (Ozvěny roč. I. čís. 1, str. 4)  Černobílé Ozvěny měly formát 204x145 mm a 1. strana obálky bývala ozvláštněna barevnými pruhy. „Nebylo mnoho těch, kteří věřili, že se Ozvěny udrží a budou mít dost článků a čtenářů,“ píše v roce 1983 Marie Zicháčková., „Od druhého ročníku přijal časopis název Zpravodaj, aby v našem kraji byla zachována jednotnost v pojmenování místních časopisů.“

„Prvý rok se časopis jmenoval Ozvěny, na kterémžto názvu jsme se roku 1974 všichni shodli,“ píše v roce 1990 Josef Barbořík, „v podtitulku byl označen jako zpravodaj o životě a potřebách Bystřice pod Hostýnem. Okresní národní výbor v Kroměříži název zakázal a nařídil, že se časopis bude jmenovat Zpravodaj. (…) Nevím, proč název Ozvěny nevyhovoval, asi soudruzi mysleli, že v Bystřici se ozývají bývalé časy – masarykovská historie a sokolské vlastenectví.“

Roční redakční plány Ozvěn a později Zpravodaje se dělily do čtyř tematických bloků – Socialistická současnost města, Bystřice ve funkci spádového místa, Bystřice jako turistické a rekreační středisko, Obrázky z minulosti Bystřice. Od roku 1976 do roku 1977 tu byly další dva bloky – Cestou bojů dělnické třídy a Pracovali pro socialismus. Později, v roce 1982, se počet rubrik ještě rozšířil. V té době ročně vyšlo šest čísel v nákladu 2 000 ks, tisklo se v Moravských tiskařských závodech Gottwaldov – Louky. Až do roku 1988 stál jeden výtisk Zpravodaje 4 Kčs. V roce 1983, když bylo Zpravodaji 10 let, dostala jeho redakce samostatnou kancelář v budově městského národního výboru.

„Časopis získával oblibu čtenářů, kterých přibývalo,“ píše v roce 1983 Marie Zicháčková, „stal se živou kronikou bystřické současnosti…“  V roce 1985 udělil Okresní národní výbor v Kroměříži bystřickému Zpravodaji u příležitosti Dne tisku, rozhlasu a televize čestné uznání.

„Proti našemu časopisu byly z vyšších míst vždy nějaké námitky,“ píše Josef Barbořík v roce 1990. „Zakázali nám uveřejňovat reklamy místních závodů, časopis číslovat, požadovali neuveřejňovat historické články, zejména o feudálních rodech a první republice, vymýtili příspěvky o Hostýně, vadila jim fotografie Bystřice pod Hostýnem v pozadí s Hostýnem. Časopis byl dokonce třikrát na krátkou dobu zastaven – jednou například pro uveřejnění básně Františka Táborského Letnice, v níž vzpomínal na rodnou světničku a svou maminku. Svatodušní svátky – letnice byly totiž zrušeny. To se ví, že některé články byly poplatné době, jinak to nešlo, měl-li být časopis zachován.“

Únorové číslo Zpravodaje z roku 1989 se zásadně liší od únorového čísla roku 1990. „V roce 1990 se časopis Zpravodaj za mého vedení otevřel masarykovskému duchu, uveřejnil všeobecnou deklaraci lidských práv,“ píše Josef Barbořík. „Časopisu se otevírají nové možnosti v nové době, nespoutané tím, co ustoupilo či zaniklo.“ V roce 1989 měl Zpravodaj tento redakční kolektiv: Josef Barbořík, Libuše Míková, Josef Buček, Pavel Malének, Eva Šenková, Světlana Tronečková, Ivana Kolaříková, Milada Hrozová.

Nová doba však přinesla i nové problémy. První číslo 18. ročníku v roce 1991 trochu připomíná samizdat a je poprvé otevřeno textem podobným editorialu. Z postu odpovědného redaktora odešel ze zdravotních důvodů Josef Barbořík a tehdejší vedoucí redakčního kolektivu Pavel Malének, zaměstnanec úřadu, zůstal na redakční práci sám. Výrobní ceny neúnosně stouply, nastaly potíže s distribucí. „Celý ročník 1991 se tiskl za svízelných podmínek, každé číslo prošlo jinou tiskárnou,“ píše Pavel  Malének s odstupem v roce 2000. „S technickým redaktorem Josefem Bučkem jsme jednotlivá čísla připravovali tak, aby vyhovovala po technické stránce tiskárnám, protože náš náklad nebyl pro výrobce zajímavý. Tehdejší hektická doba a politická situace nasvědčovaly spíše tomu, aby vydávání Zpravodaje skončilo. Všichni v redakčním kolektivu jsme si ale byli vědomi toho, že jakmile časopis přestane vycházet, těžko se v budoucnu podaří jeho vydávání obnovit. Dělali jsme tedy vše pro to, aby Zpravodaj – třeba nevzhledný, útlý a bez obvyklého počtu fotografií – vycházel  dál.“

Další devatenáctý ročník Zpravodaje se už tiskne ve Valašském Meziříčí. Do čela redakčního kolektivu přichází nově Ing. Jiří Bakalík, odpovědným redaktorem se stává Jaroslav Nevřala. „Dvouměsíčník Zpravodaj jsem začal redigovat v roce 1992,“ píše Jaroslav Nevřala, „od roku 1996, kdy se ze Zpravodaje stal měsíčník a redakce se ujal JUDr. Václav Karafiát, jsem pak pracoval jako redaktor technický. Po mém příchodu do redakce jsme nejdříve přistoupili k důslednému využívání všech stran obálky, to časopis oživilo.“ V roce 1993 opustila tiskárna COLORA z Valašského Meziříčí horkou sazbu, začala využívat počítačů a přešla na ofsetový tisk. To se v dobrém dotklo i Zpravodaje. V devadesátých letech se bystřický Zpravodaj tiskl v několika různých tiskárnách – VAMB Štěchovice, TYPOservis Holešov, KAS Bystřice pod Hostýnem. Postupně se také měnil formát Zpravodaje – pomalu rostl do výšky. V roce 1995, kdy byla poprvé použita barevná titulní strana, byl Zpravodaj oproti původnímu vyšší o 20 mm, v roce 1997 pak přibylo na výšku ještě dalších 30 mm a časopis získal svůj nynější aristokraticky protáhlý a poněkud výlučný formát (148x260 mm). S příchodem Václava Karafiáta proniklo do Zpravodaje více kultury a historie. Na pokračování dál vycházel jeho pozoruhodný seriál My a čas v naší Bystřici pod Hostýnem, později publikovaný knižně.

Dalším bodem pozitivního zlomu byl pro Zpravodaj 9. měsíc roku 1999, kdy se jeho  redigování ujala novinářka na slovo vzatá Barbora Janečková. Na obálce se objevilo foto zatmění Slunce nad bystřickým kostelem od Jana Zahradníčka a na první textové straně první editorial – laskavé, lákající, vysvětlující, komentující i vtipkující slovo šéfredaktora nadepsané vlastní rukou. Editorial se toho měsíce ve Zpravodaji ujal a zůstal. Zmizela křížovka, ale objevily se nové rubriky Měsíc ve městě a Měsíc na radnici a zprávy, komentáře a fotografie týkající se žhavé současnosti města se staly dominantou každého čísla. Ale ani tradiční rubrika Foto z archivu nezašla na úbytě. Přibylo publicistiky a začala se konat pravidelná setkání dopisovatelů Zpravodaje, během nichž byli všichni přítomní častováni bábovkou i radami, jak Zpravodaji co nejvíce prospět. V redakční radě přibyla korektorka Ilona Musichina (roz. Chudárková), zůstali Blanka Moráčková, Světla Tronečková, Karel Zahradník, Pavel Malének, Václav Karafiát a Jaroslav Nevřala. Nové redakci svědčilo dobrodiní elektronické fotografie. „S digitální fotografií vstoupil do mého života klid,“ píše Bára Janečková v roce 2001 v čísle 6 na str. 12 v nové rubrice Jak se co dělá, kde je podrobně zdokumentováno, jak se dělá bystřický Zpravodaj. „Žádné čekání na vyvolání filmů, žádná nejistota, zda se fotky povedly či nepovedly a žádné šuplíky nacpané neroztříděnými a nepopsanými fotkami z akcí, na něž se už nikdo nepamatuje.“ První číslo roku 2003 vyšlo s novou, moderně graficky zpracovanou obálkou. „Koneckonců, jsme v 21. století, změny a překvapení už musí patřit k našemu životu.“  Autorem přijatého návrhu byl tehdejší student architektury Petr Čáslava. A přišel rok 2004. Myšlenka vytvořit při Zpravodaji samostatnou knižní edici vydávanou městem dozrála. Redakci byl totiž nabídnut k vydání skvěle připravený svazeček poutavě napsaných pamětí Ing. Inocence Krutila, rodáka z Bílavska, dlouholetého představitele exportního oddělení firmy Baťa komunikujícího třinácti jazyky, který mnoho pobýval ve světě, ale přitom pevně kořenil v podhostýnském kraji. K vydání ji připravili JUDr. Jaroslav Pospíšil a PhDr. Jaroslav Motal a ke čtenářům se dostala v říjnu 2004 pod názvem „Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka“.  Kniha byla přijata velmi příznivě. Ukázalo se, že pozoruhodných literárních děl nevelkého rozsahu, která se týkají zajímavých osobností či událostí spjatých s regionem, je více. Knihy vydávané v Edici získaly jednotnou grafickou úpravu a převzaly atypický formát Zpravodaje. Od roku 2005 začal Zpravodaj vycházet na začátku každého měsíce a mohl tak zařazovat více pozvánek a orientovat se na události, které budou, nejen popisovat ty, které už byly. V roce 2009 vyšlo v Edici Zpravodaje dokonce hudební CD – album cimbálové muziky Bukovinka „Na rynku v Bystřici“. V roce 2012 byl vyhlášen první ročník celostátní soutěže „O nejlepší městský Zpravodaj 2011“. Soutěž redakce Zpravodaje obeslala jen tak mimochodem – a v konkurenci 385 přihlášených periodik získala 4. místo. Cenu převzala šéfredaktorka Zpravodaje  v červenci 2012 na Velehradě.

V dubnu 2013 začala městský zpravodaj redigovat Ilona Musichina. Od listopadu 2013 se jeho vydávání řídí novelizovaným tiskovým zákonem a oficiálním vnitroorganizačním předpisem města nazvaným „Pravidla pro vydávání Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem“. 

Od roku 2011 se začala na obálce Zpravodaje objevovat celoroční ikonka označující v obrazové zkratce nejdůležitější událost roku. Letos to byla značka s dominující čtyřicítkou. „Náš Zpravodaj letos slaví 40. narozeniny,“ píše v letošním březnovém editorialu Barbora Janečková. „I když ho jeho rodičové po roce přejmenovali z Ozvěn na Zpravodaj, jeho podstata zůstala stejná – informovat o životě v našem městě. Náš oslavenec je podle mého názoru v dobré kondici. Ze začátku prošel mnoha dětskými nemocemi a také v dospívání povyrost a změnil tvář. Těší se však stálé přízni čtenářů, a navzdory všem předpovědím o věku elektronických médií je to žádaný muž v nejlepším věku…“

Nejdéle pro Zpravodaj pracovali nebo pracujíJosef Barbořík – od roku 1974 do roku 1990. „Časopis se stal mou tribunou krajové vlastivědy, v níž jsem za dlouhého pobytu v Bystřici pod Hostýnem, jak říkali jiní, vynikl na znalce dějin podhostýnské oblasti.“ 
Světla Tronečková – od roku 1974 do roku 2010
Pavel Malének – začal před rokem 1989 a mimo období mezi lety 1992–1999 působí ve Zpravodaji dodnes
Jaroslav Nevřala – od roku 1992 dosud 
Karel Zahradník – od 70. let dopisovatel, od roku 1995 člen redakční rady, působí v ní doposud
Blanka Moráčková – od roku 1990 dosud
Barbora Janečková – od roku 1999 dosud

Kolik čísel Zpravodaje vyšlo?
V letech 1974–1995 (dvojměsíčník, 6 čísel ročně) celkem 132. V letech 1996–2009 (měsíčník, 11 čísel ročně včetně jednoho dvojčísla) celkem 154. V letech 2010–2013 (měsíčník, 10 čísel ročně včetně dvou dvojčísel) celkem 40. Od svého vzniku do prosince 2013, ať už se městský časopis jmenoval Ozvěny či Zpravodaj, tedy vyšel celkem 326krát, nepočítáme-li několik mimořádných čísel a výjimečné výpadky vydání.

Tolik tedy o bystřickém Zpravodaji, jehož dějiny zatím naštěstí nejsou dopsány. Blahopřání k jeho 40. narozeninám a poděkování patří všem jeho tvůrcům.

 msch