Kostel byl postaven v roce 1784, ale jeho základy jsou nepochybně starší. V historických pramenech se uvádí, že „roku 1784 dal kostel vystavět bystřický kněz Jan Straka na místě původního dřevěného kostelíka, který se připomíná už ve 14. stol. a zanikl mezi lety 1730–1740." Bílavská kronika zase píše, že „v roku 1447 připomíná se ještě patronát na hradě Chlumu a z toho musí se přiznati, že již tehdá byl nějaký kostelík malý ve vsi Bílavsku..."  Dnes se jedná o obdélnou jednolodní sakrální stavbu s presbytářem, od hlavní lodi odděleným vítězným obloukem. Prostor je zaklenut pruskými klenbami, stěny členěny pomocí jednoduše řešených pilastrů. Ve vstupní části lodi se klene varhanní kruchta. Stěny a klenbu lodi i presbytáře v současnosti pokrývá (jak uvádí zápis ve farní kronice) dekorativní malba z roku 1972 vyhotovená neprodyšnými latexovými a olejovými barvami. Tato výmalba je již značně znečištěná, zvětralá a odpadává. V minulosti se neřešilo odvětrávání kostela, a tak vlhkost způsobila značné poškození zejména soklových partií interiéru, ale také zděné části hlavního oltáře. Tento neutěšený stav objektu, který je kulturní památkou, se rozhodl stavebně řešit sanací interiérových i venkovních partií soklu zdiva zdejší administrátor farnosti P. Marek Výleta (bylo to v letech 2009 až 2010). Následně byl v roce 2010 zahájen restaurátory manželi Zálešákovými z Bánova podrobný restaurátorský průzkum, který odhalil, že současná výmalba kopíruje starší dekorativní výmalbu z roku 1938 od malíře Josefa Ježka z Bystřice pod Hostýnem a že se pod touto malbou nachází další dvě dekorativní vrstvy zhruba z poslední třetiny 19. století.  V presbytáři na stěnách navazujících na hlavní oltář byla objevena iluzivní architektura fialovo-růžové barevnosti. Pochází pravděpodobně z doby vzniku kostela a dotvářela s hlavním oltářem jeden celek v závěru presbytáře. Proto navrhla paní restaurátorka Mgr. Ludmila Zálešáková, po dohodě s památkáři, odkrýt a restaurovat tuto nejstarší vrstvu s iluzivní architekturou na pozadí hlavního oltáře.

Další výsledky průzkumů stratigrafických pásových sond na zdech hlavní lodi prokázaly, že optimálním řešením pro zajištění dlouhodobé stability výmalby v kostele bude zachovat na zdech minimální počet vrstev. Zvláště poslední výmalba latexovými barvami z roku 1972 způsobila neprodyšnost a degradaci spodních vrstev, lokálně i omítek. Nejmladší dekorativní malby (poslední dvě vrstvy) podle odborného názoru památkářů nelze nazvat právě mistrovskými pro nevhodně zvolenou technologii, ale také po výtvarné stránce, protože neodpovídají charakteru stavby. Podle návrhu paní Mgr. Ludmily Zálešákové byla odsouhlasena zástupci památkové péče jediná doporučená varianta – sejmout uvolněné odlupující se vrstvy maleb až na pevnou pokladovou vrstvu a po jejím zpevnění a vytmelení nanést jednobarevnou bílou výmalbu, která se také nalézala v nejspodnějších vrstvách na omítce.   

   
Se snímáním přemaleb a konzervací odkryté dekorativní výmalby bylo započato v říjnu loňského roku. Dále se pokračovalo v  letošním roce až do konce měsíce října. Práce probíhaly v  prostoru klenby a stěn nad kůrem, aby se varhany mohly co nejdříve instalovat a vrátit na své původní místo.

Po rozsáhlém odkryvu maleb, které mají zůstat zachovány, být zakonzervovány a následně překryty bílou přemalbou, restaurátoři došli ke zjištění, že se jedná o dobře dochované a kvalitní nástěnné malby. Jak uvádějí památkáři, tento styl výmalby liturgického interiéru byl ve své době značně rozšířený a byl dokonce ve 20. století záměrně likvidován, protože neodpovídal formálním ani ideovým názorům tehdy převládajícího modernismu. Podle tvrzení zástupců Národního památkového ústavu, Územního odborného pracoviště v Kroměříži, v současné době není  znám  (v rozsahu jejich působnosti) žádný jiný formálně příbuzný příklad pozdně historizující ornamentální malby v památkově chráněném bohoslužebném prostoru. Památkáři tedy doporučují tuto malbu restaurovat a dochovat s ohledem na její umělecký význam a ojedinělost. Otázkou zůstává, zda se podaří získat nemalé finanční prostředky na nutné restaurátorské práce spojené s obnovou malby. O kostel se přirozeně starají farníci, kteří štědře přispívají na jeho běžný provoz a údržbu. Restaurování celého interiéru je však nad jejich možnosti.

Přejeme bílavskému  kostelu, aby dosud vynaložené úsilí nalezlo podporu i na úrovni příslušných obcí, kraje a ministerstva kultury. Bez společného postupu je téměř nemožné dosáhnout zachování tohoto díla pro další generace.
  
                                                                           -DN-, -eda-