Spolek byl založen a veden „dle vzoru Reiffeisenova“ s neomezeným ručením. Původcem prvních raiffeisenek byl německý sociální reformátor Friedrich Wilhelm Raiffesen. Měl v úmyslu pomáhat zejména drobným zemědělcům na vesnicích s několika stovkami obyvatel. Jeho původním záměrem bylo umožnit členům spolku výhodný nákup surovin, např. osiva nebo hnojiva, a pozdější úrodou splatit půjčku. Mělo jít o „podniky spočívající na naprosté vzájemnosti bez jakýchkoli ziskových tendencí“, jak uvedl tisk v roce 1930. Členové raiffeisenek hospodařili obezřetně, bez spekulativních obchodů, a díky tomu nedocházelo k vážnějším ztrátám. 

Podstatou neomezeného ručení byla skutečnost, že raiffeisenky vznikaly v malých obcích, kde se všichni členové vzájemně dobře znali, a nemohli si proto dovolit s majetkem spekulovat. Zmíněný dodatek bystřických stanov, že šlo o spolek s neomezeným ručením, byl přesto poněkud idealistický. Členové se sice vzájemně znali, ale jejich vklady nedosahovaly stejné výše, takže si každý nemohl dovolit ručit veškerým svým majetkem i za dluhy ostatních.
Cílem bystřického Spořitelního a záloženského spolku bylo přijímat vklady, ukládat hotovosti, poskytovat půjčky, prodávat cenné papíry i obstarávat prodej losů. Čerstvě zvolený starosta spolku v závěru první valné hromady vyslovil přání „by Spořitelna skvétala z lidumilnosti pro blaho členstva.“ 

Vzhledem k tomu, že Spořitelní a záloženský spolek vznikl až za Československé republiky, měl snadnější začátky a s tím související i vyšší vklady. Ačkoliv měl méně členů než v minulém čísle zmiňovaná Okresní rolnicko-živnostenská záložna, hospodařil už v roce 1922, tedy ve třetím roce své existence, se ziskem 5.875,81 korun.

Ačkoliv se podle stanov volilo představenstvo na dva roky, nastala první změna v čele spolku až v roce 1926, kdy byl starostou zvolen Julius Bubílek. Ze zápisů ze schůzí se také dozvídáme, že se v roce 1928 představenstvo „rozmnožilo“, počet jeho členů vzrostl z pěti na osm. Zvýšení počtu členů představenstva odhlasovalo 57 členů spolku přítomných na valné hromadě, celkový počet členů spolku se blížil čtyřem stům padesáti. V té době už měl spolek na podílech celkem 6.000 korun a do jeho pokladny se za zmiňovaný rok 1928 sešlo celkem 189.468,80 korun (vybráno bylo 156.225,85 korun).

V roce 1938 hovoří zápisy ze schůzí o další změně na čele spolku, novým starostou se stal Antonín Bleša, jemuž pokladník přednesl zprávu o hospodářském zisku 4.726,54 korun. O rok později stoupl zisk na téměř dvojnásobek, činil bezmála 8.844 koruny.

Přesto válka výrazně ovlivnila činnost Spořitelního a záloženského spolku a ten se k 31. prosinci 1942 z rozhodnutí ministerstva hospodářství sloučil s Okresní rolnicko-živnostenskou záložnou. Ve 40. letech se kvůli finančním potížím začaly jednotlivé záložny slučovat, až z původních sedmi od roku 1943 existovaly už jen tři: Okresní rolnicko-živnostenská záložna, Všeobecná záložna (obě zanikly v roce 1948) a Městská spořitelna.
-eda-