Dětský pěvecký sbor Vrabčáci při ZŠ T. G. M. slaví 40. narozeniny. Od posledního výročního koncertu plynul čas jako voda a stejně rychle se změnila tvář sboru. Z davu, který se téměř nevešel na pódium, se stal sbor komorní.

Ostatně o tom ví své Klára Roztočilová, která převzala taktovku po zakladatelce sboru Pavle Caletkové v roce 2010. „Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že přes veškeré ambice a touhy je první a poslední prací sbormistra především shánění zpěváků. Sbor je živý organismus, každý rok se k nelibosti sbormistra pěvecká skupina obměňuje a je potřeba zajistit, aby si sbor i nadále udržel jméno, které mu v tomto případě vtiskla paní Caletková. Možná, že v dnešní době kolektivní zájmová činnost dětí již není příliš v módě, nicméně je třeba říci, že děti se takto naučí být více zodpovědné (ne jen za sebe, ale také spoluodpovědné za úspěch či neúspěch celé skupiny), disciplinované a samostatné. Týmová práce navíc nevylučuje osobitý projev individuality každého zpěváka, právě naopak.“

Po prvním roce jistého hledání se Vrabčákům podařilo důstojně navázat na čtyřicetiletou tradici dětského sborového zpěvu, který je spojený se jménem zakladatelky Pavly Caletkové. Vedle několika menších vystoupení společně s PS Tregler uspořádali Svatoštěpánský koncert, na který s instrumentalisty ze ZUŠ nacvičili Truvérskou mši P. Ebena.

Je obtížné pokračovat se sborem po legendární sbormistryni, jejíchž kvalit lze jen stěží dosáhnout. Obzvlášť poté co erudovaná naděje Klára Roztočilová zakotvila na brněnské hudební scéně. Po třech letech, v roce 2013, ji vystřídala Mgr. Vendula Janíková. Učí ve škole hudební výchovu, je členkou Valašského souboru písní a tanců Rusava, zpívá v dívčím folklorním souboru Jaderničky. Pod jejím vedením se změnila filozofie sboru. „Nedáváme si nesplnitelné cíle, víme, čeho jsme schopni a jaké jsou naše hranice.“ 

Vendula Janíková se Vrabčáků ujala, než se najde někdo povolanější. „Jsme rádi, když za námi přijede Klárka, která nám poradí.“ Novodobí Vrabčáci se nemají za co stydět, nezpívají sice ve troj- a čtyřhlasech, ale užívají si to. Před pěti lety zůstalo ve sboru pět dětí, dnes jich chodí třicet čtyři.

Školní sbor už není, co býval, vždyť i celý školský systém se změnil. Řady zpěváků samovolně prořídly, nastoupily početně slabší ročníky. Dobrovolná činnost po vyučování se nenařizuje a v záplavě volnočasových aktivit je úspěch, že se najdou zájemci o společné zpívání. Doba se prudce změnila, dobrovolně povinnou docházku do sboru nahradila spíše sborová „psychoterapie.“

„Bereme to jako uvolnění, relax. Rádi zpíváme vesele a nahlas, “ vysvětlila Janíková. „Jsme dobrá parta, která letí do školy i po vyučování,“ potvrdila šesťačka Iva Nedbalová. Možná se některé dítko pod vlivem médií cítí jako superstar a ve sboru nachází podporu. „Jenže často zpívají se sluchátky na uších, takže sami sebe neslyší. My se učíme poslouchat se navzájem a pracovat na tom, abychom byli tým,“ dodala sbormistryně.  K nezapomenutelným zážitkům patří výjezdová soustředění se sportovními aktivitami. Za zmínku stojí i finanční stránka členství v dětském pěveckém sboru. Děti dostanou zdarma zapůjčené sborové kostýmy. Rodiče neplatí ani noty a práci sbormistra a korepetitora, vše provede škola.

Jen málokterá základní škola se může pochlubit hned dvěma pěveckými sbory. Vedle dlouholetých Vrabčáků funguje na 1. stupni jako nepovinný předmět Sboreček, který založila Martina Ryšková. Jako konkurence se rozhodně necítí, ba právě naopak. Oba sbory často spolupracují a vystupuji společně jako jedno hudební těleso.

Vrabčáci se prozpívali do 40. roku života a stojí na rozhraní. „Nebude jednoduché převzít po Pavle sbor. To musí být zase velmi obětavý člověk, který tomu věnuje spoustu času. To však ocení jen posluchači, kteří přijdou na koncert a zatleskají,“ vystihla situaci Marta Pořízková, dirigentka PS Tregler.

Takovou osobou je v současnosti právě Vendula Janíková. Přestože vede sbor provizorně, dělá to s elánem a chutí. Patří jí poděkování za snahu, stejně jako Martině Studené za hudební doprovod.   
Eva Mikešková