Milí čtenáři,

pod našimi okny právě projel květen – kousek urazil na závodním kole v rámci Mamut Tour, kousek se svezl v historickém automobilu značky Laurin a Klement a pak se dal k motorkářům. Červen už je také neodbytný, sápe se po holích a chystá se vyrazit vpřed severskou chůzí. Probíhat a projíždět toho bude kolem nás tolik, že musíme dávat dobrý pozor, abychom něco neprojeli. Když začnete číst a zakryjete si obličej popsanými stránkami, varují čtenáře literární postmodernisté, kdo vám zaručí, že pokoj za knihou se zatím nehne z místa a ani v nejmenším se nezmění...? V každém okamžiku nám něco uniká. Zpravodaji toho nejvíc proteče mezi prsty, když se vyrábí. Zatímco jsme se zaobírali zlomem a korekturami, řídil například na Hostýně u prvního zastavení křížové cesty restaurátor Vojtěch Pařík instalaci vlastnoručně vytvořené repliky mozaikového obrazu Jano Koehlera. Hlídal, aby byla přilepena ta správná z osmi variant Kristovy hlavy, aby šířka spáry za jeho zády byla náležitá a hůl Věčného Žida se opticky nezlomila. Pak ještě u stydnoucí kávy vyprávěl úžasné věci o tajemství výroby středověkých kachlových kamen.

 
Téměř za našimi zády  29. května odstartovaly Bystřické zámecké slavnosti. Ačkoliv mělo jít o „předkrm chystané hudební hostiny“, vypadalo to, jako by se servíroval hlavní chod.  Příslib pěveckého vystoupení Bystřičanky Kristýny Vylíčilové a jejího kolegy Aleše Janigy naplnil kruhový zámecký sál až po okraj publikem a tleskalo se i na chodbě. Závěrečný velkolepý duet Taťány a Oněgina byl jako vlnobití. Už dlouho se palmy z iluzivních Svitákových krajin nevykláněly do sálu tak mocně a necuchaly posluchačům účesy jako ten večer. Zdá se, že nový záměr častěji stavět dramaturgii zámeckých slavností na vystoupení umělců, kteří jsou v Bystřici doma, nemá chybu v žádném ohledu. Slavnosti běží. Až vyrazíte ven, letáček s programem vyjměte ze Zpravodaje a vezměte s sebou.

A ještě jedna událost se jaksi mimochodem a v mezizpravodajovém čase chystala tak dlouho, až se konečně stane – vycházejí Obřany. Mnoho kopců a cest zdolali, nespočet pamětníků navštívili a vrchovatě hodin v knihovnách a archivech proseděli Dalibor Kolbinger a Ladislava Hradilová. Knížka o hradě Obřany připomene historická fakta, ale bude vyprávět taky pověst o obrově ženě, která si domů přinesla v zástěře oráče, nebo o hlubokých obřanských sklepech, v nichž se nacházejí bečky s vínem tak hustým, že se musí nožem krájet. Pokud vám nedělají potíže hustěji uspořádané vrstevnice, můžete se na Obřany vydat s knihou v batohu. Autogramiádu doplní v  pátek 19. června v 15 hodin ve velké zasedací místnosti bystřické radnice krátká přednáška Dalibora Kolbingera a přidáme pozvání na výlet. Konec dohadů o hradu.

Tak mě napadá, že editorial – tištěný jako první, ale psaný jako poslední text čísla, může docela dobře být síťkou na chytání v mezičase unikajících událostí. Aspoň některé jsme úspěšně ulovili. Až začnete číst a popsané stránky Zpravodaje vám zakryjí výhled, snad nebude nic zajímavějšího, co by vám zatím uteklo…  

Ilona Musichina