Ne každému spisovateli se podaří, aby jeho díla posloužila jako literární předloha pro filmové zpracování. Pavlu Hejcmanovi, známému bystřickému spisovateli a někdejšímu starostovi města, se to podařilo hned třikrát. Bylo to však bohužel v době, kdy po Pražském jaru nastupovala tvrdá normalizace. Nemohl použit svého jména, ani se účastnit natáčení filmů.

V rámci bystřického minifestivalu Filmy podle P. Hejcmana byly promítnuty tři snímky. V úterý 5. května zhlédli diváci film režiséra A. Kachlíka Smrt za oponou podle knihy Anděl hraje na violu, natočený v roce 1966.  Ve středu 13. května byl promítnut film Podezření. Jeho režisérem byl Jiří Krejčík, báječnou hudbu k němu napsal Zdeněk Liška. Jako poslední byl promítnut film Dům ztracených duší režiséra Jiřího Hanibala.
Filmy Smrt za oponou a Dům ztracených duší jsou klasickými detektivkami. Přestože je natočili rozliční režiséři, mají mnoho společného. Odehrávají se v mimořádném prostředí, aktéry jsou lidé něčím výjimeční, atmosféra je zvláštním způsobem tísnivá. Je však zajímavé, že i vyšetřující policisté jsou lidští, nejsou to „tvrďáci“, spíše psychologové.

Ve výjimečném prostředí se odehrává i film Podezření z roku 1972, který se nikdy v distribuci neobjevil, a přestože v něm už Hejcmanovo jméno nenalezneme (autorem scénáře je jakýsi Pavel Dejl), byl považován normalizátory za natolik nebezpečný a nepřijatelný, že ihned po své premiéře šel do trezoru. Poprvé byl film promítán v rámci setkání P. Hejcmana a J. Krejčíka ve zlínském filmovém studiu v roce 2001.

Tento film není ani tak detektivkou, i když i zde se objevují klidní, chápaví a vzdělaní policisté. Dnešní terminologií bychom mohli říci, že se jedná o politický thriller. Film je obsazen tehdejším hereckým výkvětem, v hlavní roli se však objevila neherečka, tehdejší televizní hlasatelka Jarmila Košťová. I zde nalezneme tíživou atmosféru, umocněnou o násilně potlačovaný, a o to víc vystupující antisemitismus. Režisér J. Krejčík se snažil vyhovět cenzorským zásahům do té míry, aby film prošel, ale nechtěl měnit Hejcmanovu myšlenku. Přesto po dokončení filmu neušel ani on zákazům.

Filmový historik Vítězslav Tichý každý večer filmy uvedl a po filmu Podezření P. Hejcman odpovídal na jeho dotazy a dotazy diváků. Je jen škoda, že Bystřičané, kteří mají ve svých knihovnách Hejcmanovy knihy, nepřišli ve větší míře porovnat, jak se filmovým tvůrcům podařilo tlumočit literární předlohu. Mohu konstatovat, že ani jeden z promítaných filmů  nebyl špatný. Filmy měly dynamiku, napětí, herci (až na výjimky) podávali velmi solidní výkony. A byť promítání proběhlo spíše v komorním prostředí, nikdo z jeho účastníků neodcházel nespokojen.

Pavel Hejcman si zaslouží náš obdiv.  Stejně tak i  Vítězslav Tichý, bez jehož odborných rad a pomoci by se tento minifestival nemohl vůbec konat. Díky vám, pánové, bylo to příjemné setkání.
PaM