- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Malá vzpomínka na Josefa Barboříka
- Byl jsem u Waterloo
- Cyklokurzy na ZŠ Bratrství už deset let
- Do boje se sebou i s přírodou
- Druhé sousedské setkání
- Editorial
- Házená
- Jaké bylo počasí v květnu 2015
- Knižní novinky v městské knihovně
- Knoflík oslavil druhé narozeniny
- Kopaná
- Letem světem
- Letní alternativa – Plastici a barevné ohně
- Léto v potoce
- Letošní AKTIVITY denního stacionáře
- Město podpořilo činnost terénní sociální pracovnice
- Město převzalo nové elektronické infopanely
- Na Javorníku se staví rozhledna
- Na vysokém kole pro dětské zdraví
- Nad Hostýnem slunko svítí!
- Náš cirkus na vodě
- Naturální kulturisté sbírají ocenění
- Nedávné úspěchy našich minigolfistů
- O Třešňových květech a velkém tanečním orchestru
- Obřany vydány
- Ocenění pro Blanku Moráčkovou
- Oprava vlečky uzavře Holešovskou
- Osmý ročník Klingenthal-Sport-Marathonu
- Papír v hlavní roli
- Požádejte včas o výměnu průkazu OZP
- Proč navštívit městskou knihovnu
- Provoz minigolfu pro veřejnost v červenci a v srpnu
- Před šedesáti lety mistry ČR
- Přehled kulturních a sportovních akcí v červenci a srpnu 2015
- Rozpuštěný, nebo rozpustilý? Desátý Rynek byl žhavý!
- Skútr v množném čísle
- Sokol v roce 2015 – 25 let znovu spolu
- Sokol ve školním roce 2015/2016
- Společenská kronika
- Stromy na náměstí se probouzejí pomalu
- Středisko praxe na SŠNO
- Školní akademie aneb Co v nás dřímá
- Školní Víkend otevřených zahrad
- Štafeta Dukla–Lidice k nám dorazila potmě
- Tři Juři a Tři kameně
- Tři kameny budou zase v plném počtu
- U vínka se Simonou Babčákovou
- Úspěchy naší ZUŠky
- Úspěšní malí výtvarníci
- Všechno nejlepší!
- Z teplého hnízda do ciziny
- Změny pravidel pro poskytování grantů
Devatenáctého srpna 2015 by se 105 let dožil Josef Barbořík, osobnost, která v Bystřici pod Hostýnem, a ostatně i ve Zpravodaji, zanechala výrazné stopy. Byl jsem požádán v rámci možností připomenout toto výročí několika stručnými řádky. Obšírnou vzpomínku jsme uvedli u příležitosti 100. výročí narození Josefa Barboříka, a tak zaměřme toto sdělení na několik zajímavostí z jeho života.
Můj otec se narodil ve Fryštáku ve velmi chudých poměrech. Jeho otec byl brzy povolán do rakouské armády, což byla komplikace v rozvíjejícím se životě Josefa Barboříka. Velmi důležitým obdobím pro něj byla studia na učitelském ústavu v Příboře. Tam měl skvělé učitele a odvážím se tvrdit, že tam byly položeny základy nejen jeho dobré pedagogické činnosti, ale i jeho pozdější činnosti na poli osvětovém a kulturním v Bystřici pod Hostýnem.
Po ukončení studia na učitelském ústavu v Příboře nastoupil na své první učitelské místo do Trnavy u Vizovic a pak se dostal jako učitelský čekatel do Fryštáku. Zde působila v té době i Marie Dohnalová z Bystřice. Otec, v té době černovlasý hezký chlap, a na druhé straně hezká mladá učitelka Marie. Nebylo divné, že se ti dva do sebe zakoukali a řekli si, že se vezmou. Když tento svůj záměr přišli oznámit rodičům do Bystřice, otec Marie to vyslechl zřejmě s radostí a klidem. Zato moje babička, matka Marie, pronesla později v rodině často tradovanou větu: „Chce se mi věřit, že budete spolu šťastni.“ Před svatbou podnikli mí rodiče ještě velmi zajímavou cestu do zahraničí. Byla to cesta do Středomoří na německé lodi, která vyjela z Hamburku, a tak Josef a Marie měli možnost poznat části Španělska, některá místa v severní Africe, Sicílii, část Itálie. Zmiňuji se o tom proto, že zkušenosti z této cesty měly velký vliv na formování otcova sociálního cítění a obohatily jeho pedagogické znalosti.
Po návratu z cest byla v Praze svatba, a to jen za přítomnosti strýce Josefa Barboříka, který byl z Kralup nad Vltavou, a dalšího náhodného svědka. Svatba se konala na Staroměstské radnici. Bylo to v roce1934 a téhož roku bylo jim také nabídnuto učitelské místo v Holešově. Marie později přijala místo učitelky v Bystřici pod Hostýnem, a tak se oba octli zde. Otce velmi lákala knihovna u Dohnalů a vyprávění mého dědečka i babičky o historii tohoto regionu. Zde byl základ jeho znalostí, které pak dál rozvíjel. V roce l937 se Josef Barbořík stal tajemníkem okresního školního inspektora v Holešově, toto místo však v roce 1942 bylo za válečných událostí zrušeno. Otec pak učil v Bystřici a velmi chytře a s vysokým utajením se zapojil i do odbojové činnosti.
Po válce odešel pracovat do Brna a velmi brzo pak do Prahy na Ministerstvo školství a kultury, kde zastával funkci osvětového inspektora. Měl tak možnost navštívit řadu míst v Čechách a na Moravě, zejména oblasti vysídleného pohraničí, kde někteří čeští osídlenci rozvíjeli pedagogickou i osvětově kulturní činnost. Byla to určitě pro otce veliká škola; vše potom zúročil v Bystřici.
V letech 1946 a 1947 jsme se doma rozhodovali, zda se odstěhovat do Prahy. Nakonec jsme se k tomu odhodlali a velice se těšili. Přítrž našemu těšení však učinily únorové události roku 1948. Otci sice bylo nabídnuto, aby v činnosti na ministerstvu pokračoval, ale on jako oddaný masarykovec odmítl a vrátil se do Bystřice.
Co následovalo, to již všichni bystřičtí pamětníci znají a obšírně jsme na tuto dobu vzpomněli před pěti lety při příležitosti 100. výročí od narození Josefa Barboříka. A tak se přes výstavbu nové školy, či peripetie v letech 1968 až 1970 dostáváme k jeho odchodu do důchodu. Otec zlá léta přežil, i když byli i tací, kteří mu to nepřáli. Jako důchodce se pak věnoval osvětě, kultuře, bystřickému Zpravodaji a řadě dalších činností, a to až do svých 90 let a prakticky do své smrti v roce 1999. To nejlepší, co po sobě na světě zanechal, zůstalo myslím v Bystřici.
RNDr. Jiří Barbořík
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik