Milí čtenáři,

taky se tohle číslo mohlo seběhnout o něco dřív, než teploměr naměřil 35 stupňů Celsia ve stínu. Hodinové ciferníky začaly pomalu stékat po schodech, přestože čas pádil a příspěvky se sypaly. V okurkovou sezonu jsme doufali marně. „Zavařuješ?“ vyzvídala kousavá SMS od sestry, „já žehlím!“ Rozostřeni vedrem jsme nakonec přece jen složili dvojčíslo dohromady – a právě se pozvolna začínáme vypařovat… Léto je vyhlídkový horkovzdušný balon a stoupá s námi vzhůru, abychom si aspoň sem tam užili dobrodiní odstupu a nadhledu. Když se vlečete po tropické noci v paneláku do práce, není od věci vědět, že ve Vídni na náměstí Sigmunda Freuda právě rozmísťují po stinném parku červená městská lehátka, aby se na nich dalo přes den odpočívat a obírat se pohledem na bělostné žebrování Votivního kostela. A vystoupat můžete ještě výš ke slunci a dohlédnout dál. Jsou prázdniny… vedro, písmena se slévají a editorial bude brzy připomínat tavený sýr. Nechci nic říkat, ale nejlepší by snad přece jenom byl sklep. Ledový a voňavý. Co vy na to? Uvelebíme se tam na sáňkách a budeme si číst Cit slečny Smilly pro sníh nebo Zpravodaj, ať už si ve Vídni dělají, co chtějí.
Krásné léto, nahoře i dole.

Ilona Musichina