Na tuto otázku se snažila odpovědět svojí absolventskou prací Tereza Hlavizňová v roce 2008, v závěru svých studií na ostravské Janáčkově konzervatoři a gymnáziu. Tereza Hlavizňová pochází z Bystřice pod Hostýnem. Její otec Mgr. Petr Hlavizňa, bystřický varhaník a ředitel ZUŠ, vytvořil v rodině inspirativní hudební klima. Nelze se proto divit, že dcera Tereza doplnila svá studia hry na flétnu též teoretickou prací, jíž zdokumentovala stopy svatohostýnské mariánské tradice v hudební literatuře. Pod vedením PhDr. Jiřího Kocura vznikla práce s názvem Svatý Hostýn v hudbě. Jak sama v předmluvě k této práci poznamenává, byla od tématu zrazována i věhlasnými kapacitami v oboru. Přesto se do jeho zpracování odhodlaně pustila a na konci práce shromáždila soubor hudební literatury s námětem Sv. Hostýna.
Zaměřila se na výskyt svatohostýnské tématiky jak v lidové, tak i umělé tvorbě. V oddílu věnovaném lidové slovesnosti konstatuje výskyt písní pouze ve čtyřech sbírkách. Nejstarším sběratelem, v jehož sbírkách se Sv. Hostýn objevuje, je nejslavnější sběratel moravských lidových písní P. František Sušil (1804–1868). Ani on však nenašel ve svých zaznamenaných písních, jichž bylo celkem 2.361, více než čtyři písně se svatohostýnskou tématikou Podobně je na tom i další významný moravský sběratel František Bartoš (1837– 1906). Na díla těchto dvou velikánů moravské hudební folkloristiky navázal Jan Nepomuk Polášek (1873–1956), který se výrazně zaměřil na Valašsko. Také on cituje pouze jednu píseň Pod kopcem Hostýnem. Zatím posledním sběratelem, který cituje písně, v nichž nalezneme odkaz na Sv. Hostýn, je současný olomoucký hudební vědec a pedagog Pavel Klapil v Záhorských písničkách.

Je otázkou, proč se ani v tak silně religiózní oblasti nenašlo více svatohostýnských reflexí v lidové hudební tvorbě. Na její zodpovězení neměla Tereza Hlavizňová čas, prostor a chybělo i  potřebné badatelské zázemí.
Druhou hudební oblastí, v níž se téma Sv. Hostýna objevuje, je oblast hudby umělé. Zde již Tereza Hlavizňová uvádí více autorů skladeb se svatohostýnskou tématikou. Vyvstává zde však problém žánrové rozmanitosti. Jedná se totiž většinou o písňovou tvorbu, kde se text i melodie pohybují na pomezí lidové tvorby nebo jejich odrazu. Možno je však také konstatovat, že se některé písně dostaly zařazením do zpěvníků do všeobecného povědomí a časem zlidověly, byť své autory mají. To je příklad písně autorů P. Pavla Křížkovského (1820–1885) a P. J. N. Soukopa Usedla si holubice čistá, ale i některých dalších. Patří mezi ně některé písně Vojtěcha Říhovského (1871–1950), především píseň Světlo víry září s textem Vladimíra Hornofa byla vložena do Boží cesty, zpěvníku olomoucké arcidiecéze, avšak nedostala se tak silně do povědomí lidu jako píseň Křížkovského. K 25. výročí korunovace sochy Panny Marie složil V. Říhovský Jubilejní hymnu, rovněž na slova V. Hornofa. Dalším z autorů písní byl Jan Sládek (1898–1983), dlouholetý bystřický regenschori. Vedle sbírky Hostýnské podhůří zpívá se k Hostýnu vztahují dvě úzce zaměřené skladby Padlým vojínům – ke 20. výročí odhalení pomníku padlých v l. světové válce na Sv. Hostýně. V době německé okupace vznikla jeho Modlitba k Panně Marii.

Z hudby umělé zaznamenáváme také několik titulů, které přímo ve svém názvu zdůrazňují Sv. Hostýn jako inspirační zdroj. Téměř již zapomenutý skladatel a pedagog Hynek Vojáček (1825–1916) působil přes 60 let v Rusku, s domovem však udržoval čilé styky a byl, především na Moravě, považován za národního skladatele. Ve 40. letech 19. století napsal Hostýnské písně, převážně na texty Vincence Furcha.
Brněnský varhaník Stanislav Kostka Vrbka (1932) složil v roce 2005 dvě skladby pro varhany – Hostýnské postludium a Slavnostní pochod.

Ve  stejném roce se narodil František Tkadlčík, který působil jako učitel a později ředitel ZUŠ v Bystřici pod Hostýnem. Ke Sv. Hostýnu se váží dvě jeho fanfáry. Fanfára č. 29 B je zapsaná poslechová verze fanfáry vážící se k návštěvě císaře Františka Josefa I. v roce 1897, kdy císař navštívil Sv. Hostýn. Střední díl Bystřické fanfáry č. 81 podle autora vystihuje poetiku Hostýna.

Tereza Hlavizňová v závěru své práce zaznamenává i tzv. písně frivolní. Jako jejich příklad uvádí Bystřické písničky. Texty F. X. Sedláře zhudebnil Tomáš Pejchl. Písně vznikly v první polovině minulého století. Texty písní mají vzbudit dojem lidové písně. K hostýnské poutní tradici však nemají vztah a Sv. Hostýn spíše slouží k lokalizaci jejich původu.
Práce Terezy Hlavizňové je v mnohém objevná. Shromažďuje dosud registrovaná hudební díla vztahující se ke Svatému Hostýnu, nedělá si však patent na úplnost. Cenná je příloha práce, která obsahuje notové materiály děl v práci citovaných. Autorka shromáždila rovněž podobizny většiny uváděných autorů a doplnila práci poměrně obsáhlým seznamem studijních pramenů.
         Pavel Malének