Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Dietrichsteinská keramika z Hranic na Moravě

Foto z expozice 3

Fajánsových výrobků vyrobených v Hranicích na Moravě se ve sbírkách muzeí ani v soukromých rukou příliš mnoho nedochovalo. Odpovídá tomu i počet výrobků z této manufaktury ve sbírce bystřického muzea. Prolamované talíře z Hranic tady najdete jen čtyři, přesto patří díky svým precizně vypracovaným tvarům k těm návštěvnicky nejatraktivnějším. Dnešní odborníci hodnotí hranické nádobí velmi pozitivně, a to přesto, že bylo vyrobeno z málo kvalitního materiálu a pokrývá jej ne vždy dokonalá glazura. Jeho atraktivní dekor slouží jako typický doklad své doby.

Jakýmsi předchůdcem hranické manufaktury byla toufárna v Proskově, kterou v roce 1763 založil hrabě Leopold, blízký příbuzný knížete Dietrichsteina, s pomocí dělníků z Holíče. Hrabě Leopold zemřel v roce 1769 a po jeho smrti připadl Proskov Dietrichsteinům.


V Proskově napodobovali výrobky z Holíče a značili je malovanými písmeny P nebo DP. Dosáhli s nimi takového úspěchu, že se začaly prodávat i v Prusku. Odbyt byl velký, a tak pruský král Friedrich II. v obavě o vlastní manufaktury dovoz proskovského zboží zakázal. V roce 1786 byla v Proskově namísto fajánse zavedena výroba kameniny značené, podobně jako další kameninové výrobky, razidlem se značkou Proskau. Krátce nato se manufaktura stěhovala do Hranic, kam převzali i proskovský personál.


Začít s výrobou keramiky v Hranicích měl zřejmě Jan Karel kníže Dietrichstein v úmyslu už dříve, protože zde byla už v roce 1775 zřízena laboratoř, která zkoumala vzorky hlíny vhodné k výrobě fajánsového nádobí. Výrobu dostal na starosti někdejší správce dílny v Proskově, později se k němu přidal i modelér se zkušenostmi z Anglie a Petrohradu. První výrobky vznikaly v hostinci, kde kníže Dietrichstein nařídil vystavět vypalovací pec. S výrobou se začínalo velmi opatrně. Kníže si přál čistě užitkové nádobí, žádné figurky a luxusní nádoby. První výrobky nebyly příliš kvalitní, hlína obsahovala železo a výrobky dostaly po vypálení červenou barvu.


První hranické nádobí mělo ještě tvary barokní, které jsou sice mohutné, ale kusy zdobené pestrým květinovým dekorem působí slavnostně. Pozdější tvary už jsou přizpůsobeny nastupujícímu klasicismu. Manufaktura často neměla dobré malíře, dekor nádob se omezuje většinou jen na kytice. Kromě květinových ozdob najdeme mezi hranickými výrobky také imitaci dřeva a v té době velmi módní romantickou krajinu. Podobně jako mnohé jiné manufaktury přišla i hranická se vzorem typickým pouze pro vlastní výrobky. Výhradně pod malovanou značkou DW, tedy Dietrichstein Weisskirchen, najdeme konvice na kávu, na nichž jsou černou barvou namalovaní koně.
  V roce 1788 se začalo s pokusy vyrábět kameninové nádobí. Hlína z okolí Hranic ale nešla točit na hrnčířském kruhu a musela se lít do forem jako porcelán. I vypalování vyžadovalo zcela jinou technologii.


O dva roky později se začala v toufárně vyrábět další novinka, nádobí s hnědou glazurou zdobené bílým malovaným dekorem s girlandami květů. Hnědá glazura byla levnější než bílá, a jako každá novinka, probouzela jak ve vyšších, tak i v nižších společenských kruzích touhu tento výrobek získat. Zaměstnanci manufaktury tehdy referovali Janu Karlovi z Dietrichsteina, že „se nádobí prodává ještě za tepla“.A ačkoliv si kníže výslovně přál produkci čistě užitkového nádobí, vyráběly se nakonec i sošky a drobné plastiky, kterých si dnešní starožitníci cení nejvíce.


Přestože se továrně v 90. letech začalo pomalu dařit, byly zejména mezilidské vztahy v manufaktuře tak neutěšené, že bylo v roce 1793 rozhodnuto ukončit provoz. Navíc nesklízelo hranické nádobí narozdíl od proskovských výrobků tolik úspěchů, kolik si kníže Dietrichstein představoval. Investice do výroby vložené se mu zpět nevrátily a výrobky byly už v roce 1796 v revizní zprávě označeny za zastaralé. Výroba keramiky byla proto v roce 1797, tedy po 14 letech, zcela zastavena.


Několik let se ještě pokoušela manufaktura o produkci kameninového nádobí. Tvrdě jí ale konkurovala svými výrobky bystřická manufaktura. K definitivnímu zániku hranické manufaktury došlo někdy kolem roku 1800. Prodeji dílny však bránila existence blízko položené Monte l´Abbatovy manufaktury v Bystřici. Zájemci se obávali, že má hrabě monopol pro celou Moravu a od koupě odstoupili. Mnozí z dělníků potom přešli do Bystřice.


Čtyři zmiňované hranické talíře se do Bystřice nedostaly s těmito řemeslníky, ale až o století později. Do muzea je spolu s dalšími keramickými nádobami věnoval František Táborský.
              -eda-



Design By Macik