Proč jsou děti jiné?
„Generace, která seděla ve školních lavicích před dvaceti třiceti lety se už nikdy nevrátí,“ taková byla první slova mého lektora, který mne pro práci školního psychologa připravoval. Nemohla jsem si odpustit slůvko „proč“. Proč jsou děti jiné než před lety? Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Děti jsou odlišné, protože žijí v jiném prostředí. Dnešní svět staví na rozdílných hodnotách. Jsme mnohem více materiálně založení. Naším cílem je úspěch. Sociální cítění se pomalu vytrácí. Rodiče nejsou tak přísní jako kdysi. Nevyžadují po dětech tolik povinností a dávají jim větší volnost. Úcta ke stáří není „in“. Z reklam na nás útočí mladí, krásní a dokonalí lidé. Žijeme v jiném politickém režimu než generace před námi. V neposlední řadě se děti setkávají s násilím v mnohem větší míře, než tomu bylo dříve. Televize, noviny, filmy, počítačové hry, to vše někdy překračuje únosnou míru toho, co je pro dítě žádoucí. Všechny vyjmenované jevy jsou faktory, které zapříčiňují změnu dětské osobnosti. Jedno však zůstává stejné. Děti byly a budou nesmírně vnímavé a učenlivé, alespoň děti ze Základní školy Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem takové jsou. Vynikají tvůrčím potenciálem a vynalézavostí. Mnohé mají dobrou slovní zásobu a dokáží definovat své potíže.     

Základem je dobrý vztah
Školní psycholog, který mezi děti zavítá, si musí získat jejich důvěru. Navázat s nimi určitý vztah. Tento vztah je zcela odlišný od vztahů, které děti mají se svými rodiči či učiteli. Je pro ně nejen partnerem v dobrém i zlém, je pro ně také autoritou, expertem či oporou v jejich dětství. Právě dobrý a pevný vztah založený na důvěře je pro další práci s dětmi rozhodující. Dítě nesmí mít dojem, že dochází k psychologovi za trest. Poté jde do vzdoru a po celou dobu setkání stojí v opozici. Nejde k psychologovi ani za odměnu. Školní psycholog si děti nebere kvůli tomu, aby se vyhnuly písemné práci z neoblíbeného předmětu. Školní psycholog je tady proto, aby dětem pomáhal. Poskytl jim radu, podpořil je při rozhodnutích, prošel s nimi těžkým obdobím, nalezl s nimi vhodnou alternativu při řešení osobních problémů, vyslechl je, zprostředkoval jim vhled do celé situace. Školní psycholog dětem pomáhá při potížích s učením. Dává jim možnost porozumět sankcím za jejich nevhodné chování.      Efektivita psychologické práce je závislá na míře získané pozornosti a náklonnosti dítěte. Jakmile si získá žákovu důvěru, může jej navést na správnou cestu, pomoci mu změnit jeho pohled na svět, dosáhnout korekce chování. Psycholog dává dětem možnost zažít pocit úspěchu a důležitosti, odmění je za jejich práci.

Školní psycholog ve škole nepracuje sám. Chce-li být úspěšný, musí spolupracovat s ostatními pracovníky. Ve školách jsou zřizována školní poradenská pracoviště. Ta fungují jako jednotný tým a nesmírně prospívají klimatu školy. Školní psycholog spolupracuje s metodikem prevence, výchovným poradcem nebo i speciálním pedagogem. Společně dosahují pozitivních výsledků.

      Neméně důležitá je spolupráce školního psychologa s třídním učitelem, pedagogy, vedením školy, družinářkami. Tito lidé znají žáka mnohem déle než psycholog. Zažili různé projevy jeho chování. Vědí, jaké má žák vědomosti, jak svědomitě ve školo pracuje. Podávají nám cenné informace. I zde je důležitý vztah mezi psychologem a učitelem. Psycholog na školu nepřichází jako kritik pedagogické práce. Odbornosti a zkušeností pedagogů si váží.  Učitel předává žákovi vědomosti, psycholog se snaží odhalit příčinu žákova selhání. Společně tvoří tým podněcující žáky k vyšším výkonům.

Nesnadná role rodičů
    Poslední skupinou, se kterou si musí psycholog vytvořit vztah, jsou rodiče. Rodiče mohou na pozici psychologa pohlížet s nedůvěrou. Jeví se jim jako element, který má odhalit jejich nedostatky. Není tomu tak. Zcela si uvědomuji, jak těžkou úlohu mají rodiče v dnešním světě. Není snadné splácet různé půjčky, zvládat někdy i dvě zaměstnání a do toho fungovat jako otec nebo matka. Někteří se vzpamatovávají z rozchodu nebo rozvodu. Snažím se rodiče vyslechnout, utvrdit je v tom, že neselhali. Často jim pomáhám poznat své vlastní děti, které rychle rostou a chtějí se vymanit z rodičovského vlivu. Velmi účinná je smlouva, kterou s rodiči a dítětem sepisuji. Ve smlouvě se vymezí přijatelné chování ratolesti, odměny a sankce za jeho porušování. Tato smlouva je spravedlivá. I rodiče zde mají své povinnosti, které musí plnit. Jako psycholog kontroluji dodržování smlouvy. Dle pravidla „co je psáno, je dáno“ strany pracují na smluvených bodech.

Spolupráce nad zlato
Školní psycholog nemá jednoduchou pozici. Během dne se ocitá v mnoha rolích, musí se věnovat rozsáhlé paletě problémů. Musí zvážit a pečlivě naplánovat každý krok. Všechny jeho úkony jsou bezprostředně vázány na spolupráci s ostatními lidmi. Proto otevřenost a vstřícnost mezi učiteli, rodiči a jinými institucemi považuji za klíčovou při práci s dětmi. Pokud dítě vidí, že my dospělí spolu komunikujeme a snažíme se mu pomoci, má v nás dobrý model správného řešení problémů. 

PhDr. Klára Janečková 
školní psycholožka
ZŠ Bratrství Čechů a Slováků
Bystřice pod Hostýnem