Trasa č. 1

Vychází z malého odpočívadla pod Liškárnou. Pan Loudon tam chodil číhat na lišky,měl postavený domeček ve stráni, my tam necháme auto. Je to kousek pod Matějovou skálou, po pravé straně cesty kousek pod Tesákem. Z Liškárny – domečku je vidět jen zbytek zadní stěny, když není listí, tak je to vidět i ze silnice. Po vystoupení z auta přejdeme přes silnici, skoro naproti je vyšlapaný malý chodníček do lesa. Vydáme se po něm, a už pár metrů od silnice začíná nádherná divočina. Je to přírodní rezervace, sám balvan, výmol a spadané stromy. Doporučuji přibrat trekové hůlky. Je to trochu o nohy, protože mezi kamením a nánosem listí není vidět, kam se šlape. Chodníček nenápadně stoupá a nám se objevují větší a větší skály a skalky, na jaře tam krásně světle fialově kvete měsíčnice vytrvalá. My jsme jí říkali penízky sv.Ducha, protože tak na podzim vypadají, jako suchá plochá kolečka. Pozor – netrhat, je chráněná! Vedle vysoké skály na její pravé straně se nám poštěstilo najít jeskyňku Vodní. Je opravdu nepatrná a schovaná, mu jsme hledali podle fotky z brožurky a dalo nám to spoustu práce. Proto u všech jeskyní uvádím GPS souřadnice, ale asi to nebude snadné ani tak : 49°22´19,11´´, 17°45´09,98´´.Krása divokého koutu lesa vám vynahradí všechno, protože nad skálami se dostanete na plošinku bývalého tábořiště trempů Liga samotářů, jak zmiňuje pan Kolbinger v knížce. Je tu zřetelně patrný znak vytesaný v kameni a mlýnské kolo ležící na zemi. Krásně se tu v tichu sedí a svačí. Pak opatrně zpět, raději lesem vpravo, protože po kamenech to jde dolů hůře, než nahoru.

Trasa č. 2:
Hlavní jeskyňka, U Křemenné skály a Přímá

 Nejlépe je vyjet na Tesák autobusem. Z Tesáku se dáme cestou k Čerňavě po zelené značce směr Chvalčov. Jdeme pořád mírně z kopce po staré asfaltce až na křižovatku, z níž odbočuje cesta přes Janče na Chvalčov. Na kraji lesa stojí dřevěná naučná tabule s popisem fauny a flóry. Od ní doprava po chodníčku vzhůru dojdeme k nejkrásnější jeskyňce nazvané Hlavní. Chodili jsme k ní jako děti s přísným (a dodržovaným) zákazem vstupu. Až jako dospělá jsem tam vlezla, a to až na konec k sešitu ve schránce, kam se odvážlivec může i podepsat. Dříve prý byla jeskyně i průchodná, dnes je v ní ale zával, takže byla před časem průlezná – ale nedoporučuji to zkoušet. Od horního vstupu po nenápadném chodníčku dojdeme ke vstupu dolnímu. Prolezli jsme i dolní část. Myslím si, že jisté stopy po lidské činnosti tam jsou,  jenomže proč a nač to kdysi kdosi dotesával, nikdo neví. Musím upozornit, že v jeskyňce je černočerná tma už za první zatáčkou, dost úzko a pravděpodobnost záchvatu klaustrofobie a následné paniky je dost vysoká. Proto opět nedoporučuji tam lézt! My jsme navíc natrefili na množství velkých pavouků a netopýra. Stačí nakouknout do vchodu, a dost. Na internetu je video, kde kluci z Přerova (soudím podle auta) prolézají a živě natáčejí průlez jeskyňkou. Ti jsou na to ale vybaveni a mají zkušenosti. GPS: vrch 49°22´28,50´´, 17°45´23,46´´, spodek 49°22´27,88´´, 17°45´20,79´´.

Od této jeskyně se dáme cestou na Janče a Chvalčov. Celkem nedaleko po pravé straně asi 8 metrů od cesty je jeskyňka U Křemenné skály (49°22´19,87´´, 17°45´35,64´´). Je hned za rozesetými balvany. Otvor je při zemi, tak jsme fotili naslepo. Jedině syn byl ochotný lehnout si na břicho, aby zjistil, že nevede nikam.Putujeme po cestě na Janče, zase po pravé straně je přímo nad cestou, asi 5 metrů, jeskyňka Přímá. (49°22´22,79´´ 17°45´15,52´´). Je to taková puklina ve skále, vede na dvě strany. Vlevo končí na dohled, vpravo se stáčí, konec jsme neviděli, ale daleko nesahá. Hned pod tímto místem pod cestou je příkrý svah a pod ním bychom došli k již zmiňované trempské osadě. My jdeme ale pořád po lesní cestě až na Janče, kde kdysi dávno stála osada, o níž se žádné bližší zprávy nedochovaly. Dnes na louce rostou i chráněné rostliny, např. hořeček brvitý i vstavače. Zakrátko nad Chvalčovem mineme odbočku k jezírku v lomu nazývaném V Německém a na Říku na autobus je to odtud jenom skok.

Trasa č. 3
Vzhůru na Sochovou

Třetí velmi pěkný výlet – z Tesáku na vrch Sochová. Abychom si co nejvíce užili krásy lesa, jdeme z Tesáku směr chata Slovan, od ní po červené na křižovatku lesních cest se dvěma odpočívadly. Pak už stoupáme do vrchu na Sochovou. Po cestě jdeme místem mezi skalisky, kde jsme my asi objevili jezevčí noru. Na lišku se nám zdála moc nápadná, ale nečekali jsme, co z ní na nás vyběhne. Mineme tedy skaliska a dostoupáme lesem na vrchol. Tam jsou skalky a v nich vytesané schody na vyhlídku. Dnes jsou dokola vzrostlé stromy, takže výhled nic moc, ale místo nádherné. Zajímalo by mě, kdo a proč si dal takovou práci, aby tesal v kameni schody i se zábradlím. Dodnes jsou vidět záseky na trámky dokola plošinky na vršku i podél schodů. Až si odpočineme a vydechneme, vydáme se na další cestu. Vrátíme se na rozcestí a po lesní cestě hned vedle odpočívadla s mapou se dostaneme na asfaltku Tesák – Rajnochovice, po které je to jen kousek ke klauze. Ta sloužila ke splavování dříví na pilu do Rajnochovic. Před několika lety starou hráz zbourali a postavili novou, masívní. Přímo u cesty si vydechneme a napijeme se ze studánky Fons Theodori – Theodorův pramen. Pak se pomalu vydáme zpět proti kopečku na Tesák. Tam zvážíme své síly, ale pravděpodobně autobusem docestujeme do Bystřice.

Přeji všem, kdo se vydají na cestu, aby vždycky došli k cíli, našli, co hledají, a užili krásy a lesního ticha.
Návraty ve zdraví přeje Irena Hudcová.