- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Bukovinka zářila na diplomatické půdě v Bukurešti
- Bardolino, to je víno
- Bystřický Sokol oslavil své 120. výročí župním sletem
- Bystřičtí páni 6
- Čest jeho památce
- Dějiny Bystřice a světa v zápiscích (léta 1891 1893)
- Dopisy panu starostovi
- Druhé veřejné setkání ke komunitnímu plánování sociálních služeb (KPSS)
- Editorial
- Expedice 2012 aneb Učíme se trochu jinak
- Házená
- Hráli a zpívali pro ostatní
- Chtěla jsem být zedníkem…
- Jak jsme bodovali na turnaji ve Zlíně
- Jak jsme hledali, až jsme našli – aneb Tipy na krásné výlety
- Jaké bylo počasí v květnu 2012
- Jsme olympijští vítězové!
- Kdo je rytíř?
- Kopaná
- Květen v Sovadině
- Květnová vítězství bystřických minigolfistů
- Mimořádné srážky loňské i letošní
- Mladší přípravka na velkém předprázdninovém turnaji
- Na rozloučenou
- Nová známka, nová kniha – Bystřice filatelistická
- Novinky z městské knihovny
- Občanům po těžkém úrazu může pomoci projekt Amadeo
- Odpoledne s městskou policií
- Olympijský týden ve Včelíně
- Poděkování
- Potkal jsem legendu
- Společenská kronika
- Tanečnice ze Včelína na mezinárodním finále uspěly
- Tenisové naděje
- Tradice a inovace na bystřickém zámku
- U rybníčka cirkus Rámus
- Úprava registru živnostenského podnikání
- Úspěšný školní rok 2011/12 na ZŠ Bratrství Čechů a Slováků
- V anketě sportovec roku vyhlášen i nejlepší trenér
- V Salzkotten se běželo pro vítězství i pro dobrou věc
- Výstava ke 100. výročí korunovace Panny Marie Svatohostýnské
- 100. výročí korunovačních slavností na Sv. Hostýně (1912–2012)
Rumunsko je pro většinu z nás zemí obestřenou tajemstvím. I když v posledních letech se do zdejších hor nebo do oblasti Banátu vydávají čeští turisté stále častěji, přece jen málokdo z nás využívá hranic otevřených právě tímto směrem. Cimbálová muzika Bukovinka z Bystřice pod Hostýnem šanci poznat tuto zemi dostala, a to díky (díky!) doporučení místních zahradníků Horákových. Do Rumunska totiž v květnu společně s námi odjely desítky českých školkařů a zahradníků na Den květin a odbornou konferenci na zemědělské fakultě univerzity v Bukurešti.
Událostí mezinárodního významu bylo slavnostní sázení Aleje Václava Havla v samotném centru Bukurešti, v parku před druhou největší budovou světa. Ceausescův obrovský a nepříliš vzhledný palác, dnes sídlo rumunského parlamentu, nelze přehlédnout. Možná ho ale bude možné částečně zastínit, protože novou alej tvoří čtyřicet lip plstnatých, dorůstajících až do výšky pěti metrů. Bukurešti je věnovala česká firma Arboeko.
Rumunsko je země plná paradoxů a absurdity. Alej Václava Havla před megalomanským palácem, jemuž sami Rumuni říkají Palác vítězství nad rumunským lidem, je další v řadě. Oficiální název aleje zní Lipové stromořadí vysazené na počest Václava Havla a všech bojovníků za svobodu a demokracii. Bukovinka při slavnostním aktu hrála moravské lidové písničky, což řadu Čechů na místě tak vzdáleném od domova opravdu dojalo. Patronem akce byl český velvyslanec Jiří Šitler, který si s námi povídal a stejně jako všichni pracovníci českého velvyslanectví v Bukurešti byl velmi sympatický, příjemný a zábavný. O Bukovinku se od začátku zajímala i paní z rádia v Témešváru, které vysílá ve všech jazycích. Nakonec dostala obě naše cédéčka a vznikl náš nový propagační slogan. Chcete slyšet cimbálovou muziku Bukovinka? Nalaďte si Rádio Témešvár! Mezi přítomnými byl i bývalý rumunský prezident z Havlovy éry Emil Constantinescu, náměstek českého ministra zahraničí Jiří Schneider a další významní hosté s českými vlaječkami v rukou. Bukovinka zahrála rumunskou a českou hymnu, natáčely nás dvě rumunské televize. Byl to ve všech ohledech silný zážitek, na který se nedá zapomenout.
Slavnost pokračovala večer v rezidenci pana velvyslance. Popsat tento večer diplomaticky se mi asi nepodaří, takže jen několik faktů. Muzika svou spontánností vytvořila výbornou atmosféru a postupně se k nám přidávali další a další hosté. Do usedlých vod opatrných diplomatických kruhů se vřítil valašský hurikán. Každopádně se ukázalo, že nás Moraváků je tady velké množství. Je tady třeba velmi skromný a milý pan Rajnoch původem (překvapení!) z Rajnochovic, co tančil v souboru Rusava. Tak jsme mu zazpívali o rajnochovských hajných. Když nám nechal svou vizitku, zjistili jsme, že má pět titulů a působí v Ústavu biotechniky zeleně v Lednici. Tomáš Mikeska z českého konzulátu zase vyrůstal v New Yorku s Antonínem Bartošem ml., synem výsadkáře z Clay-Evy. Toho osobně znám, i jeho již zesnulou maminku, potkali jsme se před lety v Bystřici. Další mladík je z Přerova. Jiný bydlí v Čechách v sousedství Aleše Zahradníka z Bystřice. Prostě cítili jsme se tady jako doma. Možná to bude tím, že Bukurešť leží v oblasti zvané Valašsko. Tento region na severu sousedí s oblastí zvanou Bukovina!
Pokud se v Rumunsku někdy dostanete do potíží, rozhodně se obraťte na český konzulát či české velvyslanectví v Bukurešti. My jsme naštěstí jejich odbornou pomoc nepotřebovali, vyjma rad ohledně rumunských specialit a piva. Celou dobu našeho pobytu vytrvale a hustě pršelo, přesto se nám ve volných chvílích podařilo vidět řadu zajímavostí. V Bukurešti jsme absolvovali prohlídku již zmiňovaného Ceausescova paláce, který má 1 100 místností. Ne, všude jsme opravdu nebyli, to bychom možná mramorovými chodbami a schodišti bloudili ještě dnes. Velmi zajímavé bylo Muzeum rumunského sedláka, naprostý protiklad kýčovité okázalosti Parlamentu. Největší zážitky nám připravily rumunské silnice s množstvím koňských povozů, autentické vesnice v Transylvánii i překrásné hory. A samozřejmě Dracula, po jehož stopách jsme se vydali nejprve na úžasný hrad Bran, kde ve skutečnosti prý nikdy nebyl, i do jeho rodného města Sighisoara. Našli jsme nakonec i Draculův rodný dům a za vytrvalého deště jsme zde symbolicky ukončili naši cestu do Rumunska.
Soudě podle ohlasů, které jsme z velvyslanectví dostali, jsme Českou republiku, a hlavně naše město, reprezentovali dobře – což je moc dobře. Napsal nám i samotný pan velvyslanec Šitler. My na oplátku děkujeme všem, kteří se o nás starali.
Za cimbálovou muziku Bukovinka
La madre
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik