- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Bardolino, to je víno
- Bukovinka zářila na diplomatické půdě v Bukurešti
- Bystřický Sokol oslavil své 120. výročí župním sletem
- Bystřičtí páni 6
- Čest jeho památce
- Dějiny Bystřice a světa v zápiscích (léta 1891 1893)
- Dopisy panu starostovi
- Druhé veřejné setkání ke komunitnímu plánování sociálních služeb (KPSS)
- Editorial
- Expedice 2012 aneb Učíme se trochu jinak
- Házená
- Hráli a zpívali pro ostatní
- Chtěla jsem být zedníkem…
- Jak jsme bodovali na turnaji ve Zlíně
- Jak jsme hledali, až jsme našli – aneb Tipy na krásné výlety
- Jaké bylo počasí v květnu 2012
- Jsme olympijští vítězové!
- Kdo je rytíř?
- Kopaná
- Květen v Sovadině
- Květnová vítězství bystřických minigolfistů
- Mimořádné srážky loňské i letošní
- Mladší přípravka na velkém předprázdninovém turnaji
- Na rozloučenou
- Nová známka, nová kniha – Bystřice filatelistická
- Novinky z městské knihovny
- Občanům po těžkém úrazu může pomoci projekt Amadeo
- Odpoledne s městskou policií
- Olympijský týden ve Včelíně
- Poděkování
- Potkal jsem legendu
- Společenská kronika
- Tanečnice ze Včelína na mezinárodním finále uspěly
- Tenisové naděje
- Tradice a inovace na bystřickém zámku
- U rybníčka cirkus Rámus
- Úprava registru živnostenského podnikání
- Úspěšný školní rok 2011/12 na ZŠ Bratrství Čechů a Slováků
- V anketě sportovec roku vyhlášen i nejlepší trenér
- V Salzkotten se běželo pro vítězství i pro dobrou věc
- Výstava ke 100. výročí korunovace Panny Marie Svatohostýnské
- 100. výročí korunovačních slavností na Sv. Hostýně (1912–2012)
Co je to Bardolino, jsem se snažil osvětlit v úvodu posledního večera 18. ročníku BZS. Netušil jsem, jak blízko jsem pravdě. V kuloárech jsem se členů souboru ptal, jak k tomuto názvu přišli. I bylo tomu tak, že když spolu vystupovali poprvé, neměli ještě název. Večer po koncertě, již v pohodě seděli, kapku vína neměli. V baru hotelu byla jen jedna značka. Schválně, uhodnete? Jistě, bylo to dobré italské Bardolino. Zlí jazykové potvrdili, že již po třetí sedmičce byl název souboru přijat jednohlasně.
Název jako by doplnil žánr, který soubor hraje. Repertoár tvoří skladby na pokraji jazzu, folku a lidové písně. Těžko určit, co převládá. Ze všeho něco, je to milé, zajímavé, překvapivé a moc hezké. Zvláště když ty tři, co mají v rukou něco, co vyluzuje zvuky, doplní drobná a milá zpěvačka Jana Procházková.
Soubor otevřel program večera cyklem Leoše Janáčka Moravská lidová poezie v písních. Každý student zpěvu tento cyklus důvěrně zná. Je totiž něčím podobným, jako pro klavíristy Czerného Etudy. Písně Kdybych já věděla nebo Ej lásko, lásko si adept zpěvu vybaví včetně textu ještě po čtyřiceti letech naprosto bezchybně. Zná je však za klavírního doprovodu, v němž Janáček chtěl do detailů napodobit hudeckou muziku. Do levé ruky předepsal harmonii a rytmus, v pravé ruce slyšíme chvění smyčců, včetně vibráta. V podání Bardolina však klavír nahradí housle, dvě violoncella, bicí a vícehlasy všech muzikantů. Je to autorská licence. Stejně zvláštní muselo připadat autorské pojetí Janáčkovo jeho současníkům. Bylo však stejně působivé, zajímavé a milé. Pavel Fischer zpíval svým „pavlicovským“ tenorem opřeným o dokonalé housle. Margit Klepáčová mu za podpory svého dvou až trojhlasého cella zpívala třetí hlas, protože ten první úžasně vedla Jana Procházková. K tomu vokálně přizvukoval Camilo Caller, pokud k tomu nehrál ještě na další cello nebo netloukl na celou baterii bicích nástrojů.
Ve druhé půli se projevili muzikanti navíc jako autoři. Vůbec se nešetřili, ba naopak, co hráli, měli napsané – a byly to věci těžké. Měly nápad, zněly zajímavě, zaujaly a oslnily množstvím rytmů, barev a hudebních myšlenek. Cellarovy Tres canciones de declaratión byly vyjádřením tří různých hudebních etnik. Zněly přesně tak, jak má komponovaná etnomuzika znít – nápadná melodie, cizí rytmy a zvláštní harmonie.
Margit Klepáčová přiznala jako inspiraci ke svým říkadlům Erbenovu poezii. Její veršovánky jsou však spíše jazykolamy. Přidá-li se k nim ještě obtížný rytmus, na pořádné zapocení je zaděláno. Umělci jsou poctiví, proto řádně artikulují, a posluchač nechápe, jak to dají všechno dohromady. Inu, umělci…
Poslední dvě skladby P. Fischera vyjadřují spontánnost, jistou divokost a nevázanost. Zejména skladba Marel o Del marel nezapře inspiraci cikánským folklórem, umocněnou sólem Jany Procházkové i jejími bezprostředními pohybovými kreacemi.
Tento večer, tak žalostně málo navštíven, nesl všechny atributy dobrého vína. Měl krásnou barvu a jiskru, měl temperament. Měl příchuť zralých hroznů s nádechem exotického ovoce, dozvuk v podobě tvůrčí volnosti a hudební samozřejmosti a radosti. Inu, Bardolino…
Uzavřel se 18. ročník BZS. Za málo peněz bylo málo muziky, byť byla kvalitní. Co bylo příčinou malého zájmu posluchačů, nevím, – že by nedělní termíny? Co abonenti filharmonického cyklu? Otázek je mnoho – mám strach, aby nebylo málo, avšak o to nepříjemnějších odpovědí. Zpytujme svědomí a hledejme východiska. Další, 19. ročník BZS se blíží. Tak ať žije!
PaM
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik