Do prázdninového dvojčísla Zpravodaje jsme pro rubriku Historie připravili mimo jiné také zkrácený překlad článku, který vyšel v časopise Pozorovatel ve čtvrtek 13. září 1912. Text obsáhle popisuje oslavy, které uchystali Bystřičtí zámeckému pánu Ernstu Loudonovi k jeho 80. narozeninám. Oslavy byly na bystřické poměry značně rozsáhlé, trvaly plné dva dny a účastnily se jich stovky pozvaných, mezi nimiž nenajdeme jen vzácné hosty s modrou krví, ale i obyčejné obyvatele měst Bystřice a Hadersdorf a podhorské osady Herzogberg ve Štýrsku.
  
Do slavnostního hávu se Bystřice oděla už 5. září 1912. Všechny domy, od bohatých vilek až po nejchudší chaloupku, zdobily vlajky a lidé dávali najevo, jak dobře se na oslavy připravili. Část slavnosti přichystali pro jednoho z nejváženějších spoluobčanů sami Bystřičtí. Jeho excelence Ernst Loudon byl zřejmě mezi lidmi skutečně oblíbený, kromě mecenáše umění byl také donátorem sirotčince a spolu s manželkou Henriettou i podporovatelem dalších charitativních aktivit. Časopis Pozorovatel jej proto označil za „vzor šlechtice, otcovského přítele úřednictva, dobrodince chudiny, zkrátka šlechtice pravého rodem i duchem“.

  Vlastní oslavy Ernstových osmdesátin začaly ve čtvrtek 6. září 1912 ve večerních hodinách a kromě všech jeho blízkých se jich účastnila také velká část moravské šlechty a představitelů Bystřice. Zámecký pán se podle tisku dožil tohoto životního jubilea v duševní pohodě a dobré fyzické kondici.    

  
   V odpoledních hodinách přijeli do Bystřice zvláštními vlaky hosté z Hadersdorfu, představitelé obce, hasiči i pěvecký sbor, obyvatelé štýrského Herzogbergu a mnozí další, z Olomouce sem zavítal světící biskup Karel Wisnar. O půl osmé večer se všichni účastníci seřadili ve velké aleji v zámeckém parku do impozantního zástupu: Bystřici, Hadersdorf i Herzogberg reprezentovali nejen představitelé obecních úřadů, ale také zástupci téměř všech místních spolků. Stovky velkých pochodní i lampionů osvětlovaly setmělé koruny starých stromů, které byly svědky už mnoha loudonských oslav. Přesto měl náhle návštěvník dojem, jako by i ty staré stromy svými korunami ševelily a přály jubilantovi štěstí. Od jedněch lidských úst ke druhým zněla na adresu jubilantovu jen samá slova chvály.

   Za zvuků Thonetovy tovární kapely se průvod vydal parkem a zastavil se pod balkónem. Tady se vystřídaly pěvecké sbory z Bystřice i Hadersdorfu. Nejkrásněji ale zněl sbor padesáti bíle oděných děvčátek pod vedením varhaníka Kříže. Večer uzavřel impozantní ohňostroj, který vykouzlil na nebi jubilantovy iniciály.

   V pátek 7. září o půl deváté ráno zaplnili sváteční hosté zdejší farní kostel vyzdobený koberci a gobelíny, palmami a květinami, za oltářem stály jehličnaté stromky. Pro jeho excelenci tady byl připraven zvláštní trůn. Šlechtě byla vyhrazena křesílka v předních řadách, v lavicích seděli zástupci měst, úřadů a spolků, kompletní personál lesního statku i hospodářského úřadu. Po stranách lavic stáli nosiči spolkových praporů. Farář Vladimír Worel vyzval Ernsta Loudona, aby usedl na místo, a k oltáři přistoupil také biskup Wisnar spolu s dalšími 20 duchovními. Mši svatou doprovázel zpěv mužského pěveckého sboru. Poté měl dr. Wisnar k Ernstu Loudonovi přímluvu, při níž připomněl i oslavencovu zesnulou manželku Henriettu a zároveň s písemnými gratulacemi od olomouckého kardinála a papeže Pia X. předal oslavenci portrét svatého otce s vlastnoručním věnováním. Mše svatá pokračovala slavnostním Te Deum, po němž blahopřál oslavenci i klérus.

   Po mši se hosté shromáždili ve slavnostně vyzdobené jízdárně. Z březového dřeva tady byl vystavěný stan vyzdobený drapériemi a květinami, na nejvyšší části se skvěl erb rodu Loudonů. Po obou stranách pavilonu ležely koberce z květin, do nichž byly umístěny obrazy Hadersdorfu obklopeného vodní plochou a alpská scenérie s loveckým zámečkem Herzogberg. Ze skal tady padaly vodopády, jejichž voda ústila v horský potůček. Naproti tomu všemu se vypínal Hostýn, na jehož úpatí leželo oblíbené městečko Bystřice, kde se nacházel v zeleni ukrytý loudonský zámek. Partie zobrazující přírodu byly vyvedeny do nejmenšího detailu, od kapradin až po houby a další lesní rostliny. Nad touto scenérií stáli užaslí návštěvníci, vše tady bylo vyhotoveno podle vkusu lesmistra Blažka a malíře Ježka, kteří proměnili jízdárnu v pohádkovou lesní idylu.

   Pozvaní hosté obsadili na připravených tribunách 200 míst, mezi nimi úřednictvo, učitelé, státní úředníci, pěvecké sbory, představitelé církve i vzdálených měst a další hosté. Jubilant vstoupil v doprovodu svého vnuka Ernsta Gideona Loudona za hromadného dvojjazyčného pokřiku „Sláva!“ a vkročil do pavilonu, kde už ho očekávali dr. Wisnar a zástupci šlechtických rodů Seilernů (držitelé mj. např. Lukova a Přílep, z tohoto rodu pocházela oslavencova manželka Henrietta), Stillfriedů (držitelé Vizovic a Velkých Losin), Thunů (členku rodu Wilhelminu si později vzal Ernst Gideon Loudon za manželku, na Moravě drželi mj. Kvasice), Bukůvků (držitelů Ivanovic na Hané), Chotků, Kinských a dalších. Mezi slavnostními hosty najdeme také Richarda Thoneta s manželkou.

   Hold oslavenci zahájila hudební fanfára a pozdravení přítomných. Tanec mládeže v kostýmech střídal zpěv, kvartet lesních rohů a jódlování. Malé děvčátko z hor předalo oslavenci kytičku protěží. Následovaly další gratulace lesmistra Františka Blažka, hajného Scharfa, důchodního Doležela a mnoha dalších zaměstnanců správy panství. Poté následovaly oficiální gratulace z úst starosty Pospíšila a továrníka Zbořila, který Ernstu Loudonovi předal album vytvořené Františkem Ondrúškem. Jménem celého okresu a státních úředníků přišel oslavenci blahopřát okresní hejtman Hlošek a gratulace poddaných uzavírali krojovaní zástupci Valašska i Hané. Jubilant dojatě poděkoval za projevy tak velké náklonnosti a přijal rovněž blahopřání od zástupců šlechty.
  
Ačkoliv se Pozorovatel poměrně bohatě věnuje popisu pocitů Bystřičanů i obyvatel Dolních Rakous a Štýrska, jak se asi cítil samotný oslavenec, se v článku nedočteme. Přestože je text do značné míry tendenční, dokládá jednu poměrně podstatnou věc, že si bystřičtí i rakouští poddaní Jeho excelence Ernsta Loudona skutečně vážili. Ernst Loudon totiž projevoval o Bystřické živý zájem, což dokládá nejen tento článek, ale také korespondence některých zdejších rodáků (z nichž jmenujme např. Františka Táborského nebo Františka Ondrúška), kronika bystřického sirotčince a další písemnosti.

   Bystřice se pro Ernsta Loudona stala domovem více než rakouský Hadersdorf. Soukromí kronikáři popisují, že si Ernst dokonce najal pro sebe i své potomky učitele češtiny. Jak už jsme se zmínili, podporoval zdejší chudé, byl mecenášem Hanuše Schwaigra, poslancem říšského sněmu i moderním hospodářem. Stojí proto zato připomenout si několik zajímavostí z jeho života.

Narodil se v roce 1832 Olivieru Loudonovi a jeho mladičké manželce Viktorine, rozené hraběnce Troyer. Od dětství měl vzdělané vychovatele, kteří jej spolu s jeho otcem vedli k hlubokému vztahu k přírodě i kultuře – jak bylo ještě v 1. polovině 19. století zvykem, hrál i malý Ernst v zámeckém divadle. Když mu bylo 24 let, předal mu jeho otec Olivier správu bystřického panství a sám se natrvalo usadil v Hadersdorfu. A snad právě díky tomuto otcově kroku si Ernst vybudoval k Bystřici velmi blízký vztah. Pokračoval v otcově práci na zvelebování zámeckého parku, který otevřel veřejnosti. Uzavřena byla pouze malá růžová zahrada, zbytek parku zůstal volně přístupný, a dokonce se tady lázeňským hostům podávala žinčice.

   Ernstův zájem se ale neomezil jen na park. Na podhostýnských loukách choval ovce merino a snažil se také o vyšlechtění nového plemene koní. V roce 1861 podepsal smlouvu na odkup dřeva s Michaelem Thonetem, o několik desítek let později i s bratry Hrdličkovými. Vyhověl i četným žádostem na odkup pozemků na vrcholu kopce Hostýna, což umožnilo Matici svatohostýnské stavbu poutních domů. Matice jej za to jmenovala svým čestným členem. A byl to také Ernst Loudon, kdo v Bystřici v září roku 1897 vítal návštěvu nejvyšší, samotného císaře Františka Josefa I.

   Tři roky po námi popisovaných bouřlivých oslavách však Bystřice o jednoho ze svých nejvýznamnějších občanů přišla. Zemřel 26. května 1915. Odpočívá spolu se svou manželkou na zdejším hřbitově, který sám založil. Na jejich společném náhrobku dodnes čteme německý nápis: „Díky Boží milosti spolu žili v radosti i strasti, ve věrné lásce plných 52 let.“
-eda-