Poté co v naší historické rubrice Firmy a osobnosti vyšel článek o zahradnictví Františka Chvatíka, ozval se nám jeho vnuk Petr Karlach, který už léta žije v Praze, a přidal další zajímavé informace o svých prarodičích.

Posílám fotografii manželů Chvatíkových (Ludmila a František) před jejich domkem, ozdobeným hrachorem zmiňovaným v článku (Zpravodaj 10/2013, str. 38–40). Fotografoval jsem to já někdy kolem roku 1965 historickým fotoaparátem Zeiss Ikon Box Tengor. Dědeček byl mimo jiné vášnivý a dobrý fotoamatér a tu fotografii vyvolal a zvětšil on. Rád také psával básně, fejetony do novin a maloval obrazy.

Článek je v zásadě velice výstižný, jen rajčatům je věnováno nezaslouženě málo prostoru, protože to byla jedna z hlavních specialit mého dědečka. Sám svým svérázným mičurinským způsobem, vstřikováním hroznového cukru, vyšlechtil Chvatíkovo sladké a rád návštěvám zahrádkářů, které za ním jezdily autobusem, ukazoval Fričovo rajče Dívčí prs. V době sklizně rajčat také v Bystřici obecní rozhlas pravidelně informoval o levném prodeji odsemeněných půlených rajčat na zavařování či rajskou omáčku.

Slaměnky a vázané věnce a kytice byly doménou mojí milované babičky Ludmily Chvatíkové, bez níž by tyto a mnohé jiné aktivity nebyly možné, protože dědeček sám pochopitelně kytice nevázal.

Největší tragédií jeho života byla nástup komunistů k moci, protože mu „znárodnili“ většinu zahradnického závodu, včetně úrody, se zdůvodněním, že úroda je bezpracný zisk, protože to narostlo samo… Absurdita tohoto výroku ho popouzela do konce života. Když provázel zmiňované návštěvy zahrádkářů po své vzorné zahradě, vždy ukázal na vedlejší zaplevelený znárodněný úhor a krátce a výstižně poznamenal: „Toto bývalo moje, a včil je to komunál!“ 
 
Petr Karlach