Milí čtenáři,

červen se proslýchá. V  prohřátém těžkém vzduchu se otevírají okna, dveře, balkóny i smysly. Nad chodníky postávají malátné parfémy dávno kolemjdoucích, žába z  rybníčka v Horákově zahradnictví svým voláním přehlušuje nádražní amplion, až cestující bloudí. Za nedělí projíždějí obývacími pokoji sekačky na trávu, poránu od sklepa až na půdu vyzpěvuje jakýsi opeřenec, jehož hlas připomíná zvuk herního automatu. Večer těsně kolem ucha časných spáčů proplouvají lodičky na tlukoucích podpatcích, ježci a Sbohem, galánečko. Na otázku šeptanou pod polštářem odpovídá kdosi ze vzdálené zahrady. A ještě jakési podezřelé zvuky se mísí do Vražd v Midsomeru – pod okny na sídlištní lavičce je dostaveníčko. On vytrženým kusem opěradla pronásleduje lezoucího mravence a ona se chechtá.  Z Lázní přilétají africké bubny.

Červen je měsícem všeobecné tiché pošty a slovíčka PRÝ. Daleko propustnější je i rozsáhlá světová síť www. Na některých facebookových stránkách se jako v malých hospůdkách scházejí ti, kteří všechno vědí nejlíp, přiťukávají si zamračenými smajlíky, a to se pak proslýchají věci… Ve snaze ubrat fantazií a přidat faktů jsme pro toto číslo připravili informace o výsledcích ankety Podhoran a nechali na nejčastější dohady ohledně Podhoranu odpovědět kompetentní pracovníky radnice. Z konkrétních dobře slyšitelných čísel vycházejí také údaje o bystřických výsledcích voleb do Evropského parlamentu. Zatímco k problému Podhoran situovanému na roh náměstí se vyslovila polovina oprávněných Bystřičanů, o zdánlivě vzdálenější evropské záležitosti projevilo zájem jen 18 procent. Nepřeslechnutelné jsou i skvělé výsledky bystřických karatistů, minigolfistů, tenistů, rekreačních sportovců a závodníků rally – minus nějaké to kolo vylomené v příkopu na betonovém můstku nebo prasklý doraz plynového lanka. Jak přesně se odvíjela 900kilometrová cesta přátelského česko-německého cyklotýmu vedoucí z místního náměstí do Salzkotten a bez čeho se neobešly slavnosti posvěcení německého Bystřického náměstí, to se k nám do uzávěrky tohoto čísla nedoneslo. Prý to dopadlo dobře. V červenci už budeme mít jistotu. Čísel, zejména těch na ciferníku, se tak úplně nevzdáváme ani v  rubrice HISTORIE. Couváme časem zpět až k mládí a zralému věku bystřického hodináře Josefa Karla. Na doby, kdy v Dolní ulici stával dědečkův krámek s vyleštěnými cibulemi ve výloze a nezbytnou židlí pro hosty hned u pultu, vzpomíná Zuzana Lhotská.  Obrazová zpráva o velké zvířecí výstavě na zámku, ta už ale přes všechny naše snahy o jednoznačnost fantazií přetéká, jinak to nejde. Řev nádherného mnohozvířete z per, štětců, rydel a pastelek malých bystřických výtvarníků se ostatně nesl městem po celý uplynulý měsíc. Stěnami zámecké konírny zase prosakovala Jarní Alternativa, a přestože byly některé zvuky lapány do nově nainstalovaných basových pastí, muzikanti si museli před hudbou produkovanou vlastníma rukama zacpávat vlastní uši. Chcete-li, titulní stranu obálky si trochu ztlumte.

Z květnovo-červnové vřavy bylo těžké dospět někam do privátního ticha. I zavřely jsme se jednoho večera s mladší dcerou v dětském pokojíčku, a zatímco starší kutila něco na počítači s mikrofonem u pusy, četly jsme si nahlas. Když přišla tečka a zas to jednou všechno dobře dopadlo, starší vzhlédla od monitoru a praví nevinně:  „Všichni říkají, že by sis s náma měla příště taky zahrát, tahle on-line hra by tě ostatně mohla bavit. Jonas z Osla a Jacek z Krakova litují, že tu zítra nebudou, ale jinak prý by všichni chtěli poznat tu paní, co tu po večerech předčítá pohádky…“
Tak příjemné soukromé počtení v červnu.