Bobr evropský (Castor fiber) obýval naši krajinu odedávna. Žil v nivách potoků a řek, kde si budoval své hráze, a usilovnou „prací“ přetvářel jejich okolí podle svých specifických potřeb. Býval však velice intenzivně loven, zejména pro svou nádhernou voděodolnou kožešinu.

Ani jeho masu se lidé nevyhýbali. Bylo populární zvláště ve středověkých  klášterech. Bobr byl totiž, jakožto „vodní živočich“, považován za postní jídlo, podobně jako třeba ryby. Za velikou pochoutku byl pokládán jeho ocas a zadní nohy, v některých francouzských klášterech se dělaly i bobří klobásy.

Tak nakonec v důsledku intenzivního lovu došlo zhruba v polovině 19. století k jeho úplnému vyhubení. Bobři nadlouho vymizeli z celého našeho území. Ostrůvkovité populace přežívaly jen v Rakousku a v Polsku. Po nějakých sto padesát let jsme bobra znali jen z odborných knih a zahraničních přírodopisných filmů.

V sedmdesátých letech minulého století se však chráněná bobří populace v Rakousku vzpamatovala a rozrostla natolik, že její „průzkumníci“ zahájili tažení na sever a dostali se až na Moravu. Jejich reintrodukce byla posílena i člověkem, který v letech 1991–1996 vysadil menší (původem rakouskou) populaci do Litovelského Pomoraví. Část této skupiny byla při záplavách v roce 1997 „spláchnuta“ níže po toku a setkala se s průzkumníky, postupujícími od rakouské hranice vzhůru na sever.

Takto posílená bobří populace vyrazila novou silou k severu a dnes osídluje řeku Moravu po celé její délce, od státní hranice až k pramenné oblasti pod Kralickým Sněžníkem. I hlavní přítoky Moravy byly postupně osídleny. V případě Bečvy, která se vine obloukem kolem celého Záhoří, se tak stalo v letech 2001–2007, kdy bobři dorazili k Valašskému Meziříčí. V současnosti pokračuje jejich šíření Rožnovskou Bečvou.

Proto bylo jen otázkou času, kdy se bobr vypraví proti proudu i do menších místních toků, kdy vyrazí kolonizovat potoky a říčky odvodňující Záhoří a vlévající se do Moravy a Bečvy. První bobří vlny, která se Moštěnkou prohnala okolo roku 2010, si povšimli mnozí. Ohlodané stromy na březích Moštěnky zářily novotou a vzbuzovaly pozornost. Další šíření už však probíhalo víceméně skrytě.

V současnosti je stav takový, jak znázorňuje přiložená mapka. Osídlena je Moštěnka po Dřevohostice, její přítok Kozrálka po Líšnou. Z dalších přítoků severovýchodně od Dřevohostic je to Dolnonětčický potok v oblasti Símře a pak nad Soběchleby. Blazický potok je kolonizován od Radkov do Žákovic.

Z druhé strany od Valašského Meziříčí postupují bobři proti toku Juhyně a potoka Loučka. Osídleny jsou úseky na Juhyni od Choryně ke Kelči a na Loučce mezi Poličnou a Brankami.

Bobrům se na Záhoří evidentně daří. Vyhledávají spíše klidnější, člověkem méně navštěvovaná místa, ale dokáží projít i skrze větší města a sídla. V některých případech si budují hráze i na samém okraji obcí jako v Radkovech, Žákovicích nebo Soběchlebech. Nejčastěji však vyhledávají polní úseky potoků a říček, okolo kterých se kvůli orbě a absenci cest prakticky nechodí. Preferují místa se spíše vyššími břehy a hustšími břehovými porosty dřevin. Jejich hlavní potravou je totiž kůra a podkoří listnatých stromů, především vrby, olše, osiky, břízy a topolu.  

Velikost toku nehraje až takovou roli. Jsou schopni přehradit a osídlit Juhyni na jejím dolním toku, stejně jako nepatrné, do jednoho metru široké horní toky potůčků na okraji lesů – jako například nad Soběchleby. Velmi citliví jsou však na kvalitu a čistotu vody. Proto například na velmi kontaminované Kozrálce postoupili jen pár set metrů od jejího ústí do Moštěnky.

Typickými znaky přítomnosti bobra jsou především pokácené stromy na břehu potoka. Jejich okus je nezaměnitelný a je vidět zdaleka. Hráze, které trvalé osídlení potvrzují, jsou daleko méně nápadné a jejich nalezení vyžaduje někdy dlouhou procházku neschůdným břehovým porostem. Dalším ukazatelem přítomnosti bobra na potoce jsou takzvané „bobří skluzy“.  Jsou to vyhlazená místa na březích, kudy bobři z vody vystupují. Bývají nejen poblíž skácených stromů, ale velice často i v polích, kam se bobr chodí sytit. Miluje kukuřici.

Tak jako všichni hlodavci, je i bobr velice plodný.  Po 107denní březosti se samici rodí v květnu nebo v červnu 2–5 mláďat, která pak dva roky zůstávají v mateřské kolonii. Ta je tvořena rodiči a jejich různě starými mláďaty. Poté je rodičovský pár vytlačí a přiměje k osamostatnění. Tak se šíří a zakládají nové kolonie.

Proto je předpoklad, že dříve či později doputují až do nejbližšího okolí  Bystřice pod Hostýnem. Vede sem přímá dálnice (Bystřička a její přítoky) od již obsazených úseků. Okolní potoky jsou čisté a břehových porostů vrb, olší a topolů mají dostatek. Další bobří výsadky putují proti proudu Juhyně i Rusavy (zatím pod Holešovem) a není důvod si myslet, že se zastaví. Připravte se proto na setkání se svým staronovým sousedem – bobrem.

PharmDr. Lubomír Vylíčil