26. ledna 2011, uprostřed mnoha rozpracovaných projektů, odešel náš přední znalec českého barokního umění prof. Mojmír Horyna.

Tento absolvent dějin umění na Filozofické fakultě UK dlouho váhal mezi studiem dějin umění a filozofií. Po absolutoriu nastoupil do Národní galerie, ale záhy se začal věnovat památkové péči v Pardubicích a později i v Praze. Po další zastávce v Národní galerii přichází na katedru dějin umění UK. Zde se projevil jako dokonalý znalec českého, především barokního umění. Jeho encyklopedické znalosti, rozšířené o filozofickou a teologickou erudici, mu umožnily rychlý a zasloužený vědecký vzestup. Na UK působil v letech 2006–2010 jako prorektor. Jeho organizační schopnosti byly využity při založení Ústavu dějin křesťanského umění při Katolické teologické fakultě UK.

Proč vzpomínám na prof. Horynu? Měli jsme možnost jej uvítat v Bystřici při otevírání stálé expozice děl Oldřicha Drahotušského. Ten, kdo jej slyšel, jak spatra, zasvěceně, přesvědčivě a s noblesou otevíral umělcovu pamětní síň, mně jistě dá za pravdu, že to byl člověk charizmatický, posluchačsky velmi vděčný a přátelský.
Naše kultura v něm ztrácí nejen autora dvou monumentálních monografií o rodu Diezenhoferů a K. B. Santinim, ale též vynikajícího vědce, znalce a skromného a ušlechtilého člověka.         

PaM