„Prvním rokem jsme fotky zavěsili jen tak na šňůru, odtud název akce. Podruhé jsme vystavovali venku v zahrádce místní restaurace,“ vysvětlil jeden z organizátorů Lubomír Krutil. Po jednodenních spontánních výstavách již pořadatelé přijali azyl a expozici vsadili do vnitřních prostor. Rozhodli se také prodloužit výstavu na celý týden. „Vnímáme to jako takovou bluesovou akci, sehnat snímky kamarádů fotografů nebyl problém. Nejvíce zabrat nám dalo polepení panelů a vyvěšení fotek,“ popsal  Krutil atmosféru příprav.

Abstrakce, přírodní úkazy, cestovatelské snímky i obrázky ze života obdivovali návštěvníci  v barevném i černobílém provedení. „Těžko vybrat to nejlepší, mě nejvíce oslovily fotky Martina Živného, třeba jeho západ slunce,“ přiznal Zdeněk Mikulenka. Při vernisáží se rozpovídali i samotní autoři. „Bývá to náhoda. Když si vezmete dobrý foťák, třeba ani nenarazíte na dobrý motiv, a naopak, obyčejným kolikrát zachytíte nečekané,“ vystihl Kamil Adamec, občanským povoláním optik.
              

Eva Mikešková