Vztek souvisí s emocionalitou
Vztek dítěte vychází z jeho emocionality. Jedná se o afekt, kterým dítě hodnotí situaci, komunikuje, snaží se získat pozornost dospělého, oznamuje určitou nelibost či rozladěnost.       Emocionalita je zvláštním druhem osobnostních dispozic, díky kterým zpracováváme afekty.

Kde se bere vztek?
 Dá se zjednodušeně říci, že to, jak je a bude vaše dítě vzteklé, závisí na dvou faktorech. Prvním je vrozená emocionální konstituce. S tou se dítě již narodí. Odvíjí se od ní stálost a častost vzteku, délka trvání a jeho intenzita. Tuto složku rodiče nemohou výchovou ovlivnit. Druhým faktorem, který rodiče mohou výchovou ovlivnit, je získaná emocionální konstituce. Zde můžeme vztek dítěte redukovat výchovou. Výchova může vést k vzteklému, nebo naopak ke klidnému a vyrovnanému jedinci. Rodiče mohou vypěstovat sklon k určitým náladám.

Rodiče musí odměňovat žádoucí chování a vztek ignorovat
Vztek dítěte může být utlumován, nebo také naopak působením rodičů – jejich trestů či odměn – podněcován. Je důležité, aby s ním uměli rodiče pracovat.
Dítě je vystaveno sociálnímu rozvoji, sociálnímu učení. Moc dobře si zapamatuje, co po vzteku následuje. Pokud máte vzteklé dítě a ono si nepřiměřenými záchvaty vydobývá hračky, výlety či pohádky, věřte, že se jedná o špatně naučené chování, které se dá odstranit. Děti se učí nápodobou. Ukazujte mu stejně staré děti, které na zákazy či příkazy rodičů reagují klidně a snesitelně. Dávejte mu tyto děti za vzor. Také starší sourozenec, který není vzteklý, může chování mladšího člena rodiny ovlivnit.

Příkladová situace
 Zamyslete se nad typickou situací. Dítě ztropí v obchodním domě či někde na pouti scénu, jelikož chce získat hračku. Nemusí jít jen o hračku, ale o zmrzlinu, kolotoč, odmítá jít včas domů. Moc dobře ví, že rodič na veřejnosti podlehne. Místo toho, aby poslouchal jekot a sledoval záchvat vzteku, hračku koupí a tím dítě umlčí. Dopouští se chyby. Dítě si zapamatuje, že po vzteku následuje odměna, bude vzteklé výstupy neustále opakovat. Je nutné, aby rodič vzteklé chování nepodporoval. Naopak, musí ho ignorovat. Vydržet vztek,  ať už je sebenepříjemnější a upoutává pozornost lidí. Odměna jej pak nemine. Rodič by měl koupit dítěti hračku teprve tehdy, když vztek zvládne, přestane se zlobit, chová se klidně a poslušně. Na vzteklé výstupy je dobré reagovat nezájmem. Ukázat dítěti, že ho budeme konejšit, hýčkat a povídat si s ním, když se uklidní. Oznamte mu, že s ním budete komunikovat teprve tehdy, až ho zlost přejde. Uvidíte, že po čase se budou záchvaty vzteku snižovat. Pokud však máte nemocné dítě, je nebezpečné nechávat ho podlehnout silnému vzteku. Naučte se znát situace, ve kterých je dítě neklidné a vzteklé. Těmto situacím se vyhýbejte. Odměňujte u dítěte každý projev, který je klidný a rozumný. Důležité je učit dítě sebeovládání a to chválit.

Vztekající se dítě ve škole
Jako školní psycholog na ZŠ Bratrství se setkávám se vztekem poměrně často. Mnohdy mi dokonce i sám pedagog přivede do kanceláře rozechvělé dítě, které se vzteká a odmítá učitele poslechnout. I ve škole je nutné toto chování nepodporovat, dát žákovi jasně najevo, že vzdorem a drzostí nic nezmění. Žáka se snažím pomocí relaxačních technik zklidnit. Hledáme spolu příčinu vzteku. Důležitá je i anamnéza v rodině. Zda je zvýšená vzteklost a zlostnost zabudována v genech či byla vyvolaná neobvyklou situací. Poté se žákem trénujeme sebeovládání. Mám žáky, kteří se vztekají a podléhají afektům třeba i každý den. Vím přesně, co je rozzlobí. Je náročné pracovat na jejich sebeuvědomění a na způsobech, jakými žák svou zlobu dokáže uchopit a potlačit. Vzteklý žák se snadno rozzlobí, jeho vztek může přejít v pláč, v nenávist vůči sobě, ale i v útok proti spolužákům. To je důležité mapovat a ihned zasáhnout. Proto se s těmito žáčky setkávám, pokud možno i každý den po vyučování. Snažíme se jejich školní den zpracovat dříve, než odejdou do ulic města. Mnohdy se stane, že potkám žáčka i mimo školu a je velmi rozrušen. Nemohu jej nechat bez pomoci a odložit práci s ním až do školy. To není možné. Musím si pro něj vytvořit chvíli času a vztek zredukovat. A takto by měli postupovat i rodiče. Pokud mají malého vzteklouna doma, musí s ním pracovat a odměňovat každý jeho krůček směřující k sebeovládání. 
               

PhDr. Klára Janečková