Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Foto z expozice 7

Lidová keramika z Moravy a Slovenska

Spolu s rajnochovickou keramikou dominuje druhé muzejní místnosti keramika lidová. Nevyráběla se v žádných manufakturách, ale v drobných domácích dílnách hrnčířů, kteří se nespecializovali na jedinou činnost, jak tomu bylo v případě manufaktur, ale vyrobili keramickou nádobu docela sami. Lidoví džbánkaři si sami těžili hlínu, navrhovali tvary svých výrobků, sami je podle svých návrhů vytvořili, vypálili i namalovali a sami své zboží nakonec i prodali. Každý jejich výtvor byl proto jedinečný, i když podle druhů výzdoby je možné poznat, odkud který hrnčíř pocházel.
   První, kdo s výrobou keramiky na naše území přišel (nepočítáme-li staré civilizace), byli Habáni. Ti se dostali na území Moravy ve 20. letech 16. století, na jižní Moravě se usadili v okolí Břeclavi. Byli vynikajícími výrobci fajánse s jednoduchou výzdobou. Vzhledem ke svému náboženství (byli novokřtěnci) nesměli zdobit nádobí ani lidovými postavami, ani zvířecími motivy. Jejich nádobí se proto odlišuje právě svou čistě rostlinnou malbou v poměrně sytých barvách. Habáni žili v úzkém svazku, měli společné dílny umístěné v usedlostech (Haushaben, odtud Habáni), jejich majetek byl společný. 


Za mezník pro vývoj jejich výroby na Moravě se považuje rok 1622, kdy je kardinál František z Dietrichsteina z náboženských důvodů z Moravy vypověděl. Většina z nich proto odtud odešla na západní Slovensko a usadila se v okolí Sobotiště. Část odešla také do Sedmihradska a Burgenlandu, velmi malá část zůstala na Moravě. Protože Morava ztratila s jejich odchodem výborné řemeslníky, nabídl kardinál Dietrichstein těm z nich, kteří od novokřtěnské obce „odpadli“ a zůstali na Moravě, zvláštní ochranu. Habáni, kteří na Moravě zůstali, sami sebe nazývali toufary (z německého Täufer, původně Wiedertäufer, tedy novokřtěnec). V 17. a 18. století se toto označení rozšířilo na všechny řemeslníky vyrábějící ve vlastní dílně (toufárně) fajánsové nádobí.
Kromě už zmiňované Břeclavi a slovenského Sobotiště kvetla výroba keramiky také ve Vyškově. Už v 17. století tady působilo deset mistrů se čtyřmi tovaryši. Ve druhé polovině 17. století už tady měli hrnčíři svůj vlastní cech. Pro majitele panství biskupa Karla Liechtensteina vyráběli kachle, ale i užitkové nádobí. Na přelomu 17. a 18. století se do Vyškova dostávají první habánští hrnčíři ze Slovenska. Usadili se na předměstí, kde později vyrostla celá kolonie „toufáren.“ Další Habáni přicházejí ze Slovenska také do Ždánic, Bučovic, Brodku u Prostějova, Prostějova i Olomouce.
Protože se ve sbírce bystřického muzea (a především v jeho expozici) nacházejí zajímavé kousky nádobí ze Sobotiště a Vyškova, budeme se dále věnovat už jen těmto dvěma místům. 
V článku Výroba fajánsí ve Vyškově v Národopisném věstníku českoslovanském z roku 1931 řadí autor Karel Černohorský k nejvýznamnějším vyškovským džbánkařům Františka Prokše. Ten začal jako první používat k výzdobě kromě tzv. barev velkého ohně (tzn. modrá, zelená, žlutá a fialová, o nich jsme psali v jarním článku o keramice vyráběné v Holíči) také barvy muflové, především purpurovou červenou. Tuto novou výzdobu s naturalisticky malovanými květinami převzali vyškovští hrnčíři z Holíče, kde mnozí z nich působili. Na rozdíl od klasické habánské fajánse se ve Vyškově setkáváme už i se soškami světců či proroků. Nejvíce figurálních prací pochází podle K. Černohorského z dílny Šimona Janoše. Od Š. Janoše se muflovou techniku naučil i F. Prokš, který zdobil své nádobí nejen květinami, ale i figurálními a zvířecími motivy. Vliv Holíče můžeme postupně sledovat u všech moravských džbánkařů, jejichž původní lidová květinová výzdoba se pomalu mění v naturalisticky ztvárněné květiny a listy i rokokové scény. Alena Braunová v publikaci Kouzlo keramiky a porcelánu dokonce hovoří i o tzv. „červeném“ období. Jde o období, kdy ve výzdobě vyškovského nádobí převládla purpurová červeň ovlivněná Holíčí. Na rozdíl od holíčských malířů zaplňovali vyškovští celou plochu nádoby.
   Tvar nádoby určoval její účel. Korbel na pivo musel být takový, aby v něm nápoj vydržel dlouho čerstvý, talíře měly vysoce praktický tvar, a pokud byly určeny na ozdobu, měly v zadní části otvor pro zavěšení na stěnu.
   Vzhledem k tomu, že ve Vyškově nepracovala manufaktura, ale jednotliví řemeslníci měli vlastní dílny, můžeme od sebe jednotlivé kusy rozpoznat spíše podle barevných variací (např. barva okraje a dekor ucha apod.) než podle autorských značek. K vyškovským značkám patřily např. Wÿ, FW, MHL a mnohé další. Často tvořily značku iniciály výrobce.
   Na Moravě vydržela džbánkařská výroba nejdéle právě ve Vyškově. V 19. století ale postupně mizí typické zářivé barvy a Vyškov přechází do tzv. „modrého období“, kdy se snad pod vlivem holandského Delftu specializuje na modrý dekor zobrazující růže a tulipány. Oproti dřívějším výrobkům jsou tyto už značně stereotypní. S objevem výroby porcelánu začíná, podobně jako na jiných místech, keramická výroba upadat. Bohatší vrstvy nakupují masověji vyráběné porcelánové nádobí, chudinu na venkově zásobují hrnčíři nádobím hliněným s prostou hnědou glazurou bez ozdob.
   Keramická produkce ve slovenském Sobotišti na tom byla podobně jako ta vyškovská. Sobotiště bylo hlavním sídlem slovenských Habánů, o jejich „dvoře“ se tady mluví už v 16. století. K nejznámějším džbánkařům patřili Jan Wirt, Jan a Matyáš Müllerové, J. Schultz a Benjamin a Andreas Paukertovi, kteří často značili své výrobky různými variantami písmena S. Jejich výrobky zdobí stylizovaná květinová výzdoba a fantastická architektura. K dekoraci se používají nejdříve také barvy velkého ohně, potom barvy muflové. Na rozdíl od později pro Vyškov typické modré převažuje na keramice ze Sobotiště barva temně zelená. Podobně jako téměř všechny ostatní keramické dílny i ty sobotištské koncem 19. století zanikly.
   Setkáním s lidovou moravskou a slovenskou keramikou končíme naše putování po expozici keramiky a příště se podíváme do další části muzejní expozice.
         -eda-



Design By Macik