Základní kámen Spolkového domu Sušil vzatý ze Svatého Hostýna byl položen a posvěcen 29. září 1935 kanovníkem a poslancem Národního shromáždění RČS Františkem Světlíkem z Olomouce. Město tehdy mělo 4500 obyvatel a působilo v něm 10 politických subjektů a 22 spolků a korporací. Ke stavbě byl podle zakládací listiny dán první podnět už na počátku 20. století a vše se podařilo uvést ve skutek až „po několika marných pokusech“. Dům byl nazván podle zakladatele – Vzdělávacího spolku Sušil, pokračovatele prvního bystřického spolku Katolických tovaryšů, založeného v roce 1890. Po změně stanov v roce 1901 spolek získal název Katolická jednota a v roce 1909 pak byl přejmenován na Křesťansko-sociálně vzdělávací spolek mužů a žen. Od roku 1930 působil spolek oficiálně jako Vzdělávací spolek Sušil. Předsedou Sušila byl v době založení stavby P. Jakub Menšík, jednatelem Antonín Rajnoch, dílovedoucí firmy Thonet-Mundus, a pokladníkem František Kozel, účetní Okresní rolnicko-živnostenské záložny. 

Dům Sušila byl postaven na místě loudonské jízdárny, kterou Národní památkový ústav v roce 1929 povolil zbourat, jako jedinou novodobou stavbu na pozemku. Bystřický městský kronikář však s povzdechem uvádí, že „tím zmizela opět starobylá památka, upomínající na panství šlechty“. Jízdárna s přilehlým pozemkem, kuchyňskou zahradou, stála 90.000 tehdejších korun a na její koupi přispěly všechny bystřické katolické spolky.  Už před stavbou spolkového domu na místě fungoval orelský stadion a kluziště. V prostorné jízdárně se hrála házená, pořádaly se zemědělské i průmyslové výstavy. Protože však jízdárna potřebovala stále častěji nákladné opravy, rozhodly se spolky postavit na jejím místě novou budovu.
„Než se přikročilo ke stavbě, bylo nutno vykopati studnu, provésti novou instalaci elektrického vedení, dokončiti stavbu tribuny a upraviti hřiště a kluziště,“ píše později František Kozel. „Na 300 členů pomáhalo bourati jízdárnu, získaný materiál připravovati ke stavbě, kopat písek, hasit vápno, vozit dřevo… Mezi těmito obětavými budovateli nebyl nikdo finančně silný, ale zato jim nescházelo nadšení… Když uviděl projekt tehdejší starosta města Václav Zbořil, prohlásil, že je to objekt milionový a že přivede svým smělým plánem bystřické katolíky na žebrotu.“ 

Plány stavby podle návrhů Fr. Kozla a Fr. Musila připravil bystřický stavitel Metoděj Matuška. Na stavbu dohlížel stavební odbor Vzdělávacího spolku Sušil vedený P. Jakubem Menšíkem, jednatelem Jaroslavem Slavickým a pokladníkem Františkem Kozlem. Rozpočet se vyšplhal na 199.000 tehdejších korun.

„Vzhledem k tomu, že jsme neměli zajištěnu hotelovou licenci ani kinolicenci a zámožnější jedinci nás v době stavebních prací opustili,“ píše František Kozel v roce 1961, „byli jsme nuceni z opatrnosti projekt zmenšiti a část pozemku jsme výhodně odprodali na stavbu Zádruhy… Po svízelném získání koncese hostinské a kinolicence (na kinolicenci jsme podali deset žádostí, přičemž bylo osm odvolání zamítnuto), pustili jsme se do příprav…V kinosále a přilehlých místnostech jsme zavedli ústřední topení, pořídili sklápěcí židle, kabinu jsme vybavili dvěma promítacími přístroji. Promítali jsme dobré filmy a tím jsme si získali tolik návštěvníků, že jsme hráli téměř denně. Jen ze šatny jsme měli větší příjem, než činil nájem z celého hotelu.

Stavbu získal do užívání Závodní klub Thonet a provedl dostavbu budovy. V péči o stavbu však už v dalších letech zřejmě chybělo osobní zaujetí a nadšení jejích zakladatelů. „Již téměř 15 let leží přilehlý stadion ladem a v desolátním stavu,“ píše zklamaně František Kozel v roce 1961 a dodává: „Co tento stadion přinesl Vzdělávacímu spolku Sušil po stránce kulturní, zábavní, tělovýchovné a finanční, nedá se ani vyčísliti…“

V roce 1999 byl společenský dům věnován městu Bystřice pod Hostýnem „pro povznesení kulturního, společenského a sportovního života obyvatel“. Od roku 2000 do roku 2002 vyrostla místo letního kina ve dvoře Sušila prostorná víceúčelová sportovní hala a do roku 2005 prošla původní budova kompletní rekonstrukcí, včetně kinosálu, divadelních šaten, restaurace i sociálního zázemí.

Základní kámen SD Sušil byl vyzvednut a otevřen před deseti lety, v lednu 2005. K historickým dokumentům město přidalo nové, zachycující novodobou historii. Čelní stěnu kamene s křížem a nápisem L. P. 1935 restauroval kamenosochař Jan Kozel. Kámen lze najít v podezdívce budovy Sušila, těsně nad úrovní chodníku, po pravé straně od hlavního vchodu.

Připravila msch