Na začátku prázdnin, když čas zpomalil a léto začalo polehávat, přišel do Bystřice ze slováckého Strání P. Jan Hrudík, aby vystřídal po dlouholeté záslužné práci P. Stanislava Jordána. A všechno se dalo do pohybu. Kostel sv. Jiljí přivítal nového faráře a činorodým perem se začala psát zbrusu nová kapitola dějin Římskokatolické farnosti Bystřice pod Hostýnem.

Co se změní v bystřické farnosti s vaším příchodem?
Po 36 letech se v Bystřici mění kněz. Málokdy setrvá farář na jednom místě tak dlouho. Skoro dvě generace farníků se tady setkávaly s otcem Stanislavem, on byl a dosud je s farností pevně spojen, letos je mu 79 let. Nebude se stěhovat na nové působiště, zůstane na staré faře v ulici Třída legií jako důchodce a výpomocný kněz.

Velkou změnou pro farníky i obyvatele města myslím bude také nová farní budova. Arcidiecéze zakoupila větší dům v ulici Čs. brigády, kde donedávna sídlily Lesy ČR. Fara tedy bude jen kousek od kostela. Narozdíl od staré fary, k níž kdysi museli přistavovat pokoj, teď budeme mít k dispozici velký dům, víc místa pro aktivity farnosti, zázemí, i kultura přijímání lidí bude na vyšší úrovni. Přijdou samozřejmě i změny ve financování.  Finanční prostředky farnosti už teď nebudou pokrývat jen výdaje spojené s kostelem, ale i náklady za provoz velké budovy nové fary či pastoračního centra. Musíme postupovat ekonomicky.

Na nové faře teď bydlím, ale zatím ještě uprostřed banánových krabic v jednom malinkém pokojíku. Vše je provizorní, všude plno instalatérů a topenářů, zedníků, malířů. Snažím se organizovat přestavbu původní administrativní budovy na faru tak, aby mohla co nejdříve fungovat. V objektu vznikají dvě bytové jednotky. Mé návrhy na přestavbu také musí schválit a připomínkovat arcibiskupství. Až dám do pořádku faru, postoupím dále. Požádal jsem pana faráře Jordána, aby zatím spravoval a vyřizoval všechny věci jako doposud.

Měl jste už možnost setkat se blíže s Bystřičany?
Pohybuji se teď spíše na stavbě, s lidmi se zatím stýkám jenom při mši svaté, velmi málo. Vím už ale, že ve městě existuje několik aktivních společenství, která například připravují akce pro rodiny s dětmi. Těším se na spolupráci s nimi. Seznámil jsem se taky s panem starostou Pánkem a vedením města, rád bych navštívil zámek a městské muzeum. Jsem na začátku.

Jak na vás působí místní kostel sv. Jiljí?
Myslím, že pro Bystřici je kostel vedle zámku jednou z nejcennějších architektonických památek. Když do kostela zajdu, něco hledám, procházím jím, vidím, že tam stále někdo vstupuje, lidé se o něj zajímají. Je vidět, že farníci během uplynulých desetiletí dělali vše, co jen bylo možné, aby kostel udrželi v dobrém stavu. Větší opravy už ale jsou nevyhnutelné. Kostel praská. Základní opatření byla přijata a teď nás čeká hodně velká investice do stažení celého objektu speciálnímu obručemi; částka jistě dosáhne několika milionů. Když kostel obejdete z obou stran a podíváte se na budovu v místě bočních vchodů, zjistíte, že praská přesně v půli. Vysvětlili mi, že je postaven na dřevěných pilotech, které po změně směru toku Bystřičky postupně vyschly, a stabilita objektu se zhoršila. To samé se stalo u Brna v rajhradském klášteře, což je Santiniho stavba. Vysušili tam řeky a potůčky, a nejenom kostel, ale celý areál kláštera se posunuje a propadá.

Pokud jde o interiér bystřického kostela – je udržovaný a zachovalý, jistě tam nejsou žádné havarijní věci, ale drobné změny by mu jistě prospěly. Například presbytérium je pořád provizorní, dřevěné, mělo by být pevné, i obětní stůl. Do budoucna bude nutné domluvit se s památkáři a arcibiskupstvím a změnit přední část kostela, aby vznikl nový presbytář i nový obětní stůl a upravily se stupně. V kostele jsou pěkné nástěnné malby. Myslím, že by stálo za to vypracovat projekt a celý kostel po letech znovu vymalovat. Veliká potíž asi bude i s topením.

Co říkáte na sousoší Kalvárie po pravé straně od hlavního vchodu?
Zajímal jsem se o něj a zjistil, že je zapsáno jako barokní kulturní památka. Nelíbí se mi ale, jak je restaurováno. Chtěl bych nechat provést restaurátorský průzkum a vrátit ho do původního stavu…
Myslím, že kdyby se uskutečnily všechny opravy interiérů i exteriéru, byl by kostel sv. Jiljí jedním z nejkrásnějších a možná i nejcennějších kostelů v okolí. Bude to běh na dlouhou trať. Ale kdo se rychle rozběhne, dřív se unaví. Změny bych chtěl uskutečňovat postupně, samozřejmě s ohledem na otce Stanislava, který pro kostel uplynulých 36 let žil. Myslím, že když někdo někam přijde jako nový, měl by se napřed s věcmi seznámit, pozorovat, udělat si obrázek, vše promyslet, a teprve pak se pustit do práce. Je třeba napřed pochopit, z jakého důvodu jsou věci tak, jak jsou. Pak člověk nadělá daleko míň škody. Po zlém a s tvrdohlavostí toho nikdo moc nedokáže. Jak se říká: „Dobré slovo je zlatý klíč, který i železnou bránu odmyká.“

Jste nakloněn myšlence úzké spolupráce s městem?
Přišel jsem z farnosti, kde byla spolupráce fary s městem až nadstandardní. A osvědčilo se nám to. Farnost, to jsou vlastně obyvatelé tohoto města, nikdo jiný, a já bych chtěl pokračovat v tom, co jsem dělal ve Strání – abychom si pomáhali a spolupracovali spolu. Farnost není pro obec konkurencí a neplatí to ani naopak. Když zůstaneme sami, tak jistě každý něco dokážeme, ale když budeme dělat věci společně a podporovat se, tak toho dokážeme daleko víc. A jak farnost, tak i obec jsou tady od toho, aby se nám všem, kteří tady žijeme, žilo dobře.

Rádi bychom vás poznali. Jaká byla vaše cesta do Bystřice pod Hostýnem?
To, že jsem byl přeložen do Bystřice, mě hodně překvapilo, protože je to blízko mého rodiště – Holešova. Bystřice patří pod děkanát Holešov, takže budu jezdit vyřizovat záležitost bystřické farnosti domů. Bystřici znám, ne sice úplně dobře, ale mnohokrát jsem tady byl, jezdil na kole na Hostýn. Zámek, kostel a správa panství často v minulosti spojovaly Bystřici s Holešovem, takže mám vlastně k Bystřici hluboký vztah i přes historii, která mě velmi zajímá a je mojí zálibou.

Knězem jsem chtěl být od malička. Ministroval jsem v holešovském kostele, na gymnázium jsem se přihlásil do Brna, kde vyučovali latinu a řečtinu. Hledal jsem vzdělání, které by mně dalo základ pro studium filosofie a teologie. Na jáhna jsem byl vysvěcen v Olomouci biskupem Josefem Hrdličkou a první místo získal v roce 1998 v Přerově. Pak jsem v roce 1999 přijal kněžské svěcení od arcibiskupa Jana Graubnera. Takže jsem vlastně jedním z posledních kněží pocházejících z minulého století… A pak jsem na rok přesídlil do Valašských Klobouk. Přerov, to byla typická Haná, Valašské Klobouky zas typické Valašsko s úplně jinou mentalitou. V roce 2000 mě přeložili do farnosti Luhačovice. To nebyla vzhledem k lázeňskému prostředí úplně běžná farnost. Asi třetina farníků se nám každé tři týdny obměňovala, člověk pořád viděl nové tváře. Spravovali jsme i farnost Pozlovice. No a z Luhačovic jsem po roce odešel na své čtvrté místo, do Strání, kde jsem zůstal 15 let. Bylo to Slovácko se vším všudy – kroje, dechovky, cimbálovky. Strání je prý jednou z nejfolklórnějších dědin na Slovácku. Bystřice pod Hostýnem je mým pátým zastavením.

Prý jsou tu nějaké zajímavé souvislosti mezi Stráním a Bystřicí, pokud jde o kněží…
Ve Strání, v místě mého dosavadního působení, pracoval do roku 1992 P. Jan Winkler. Přišel tam v roce 1980 právě z Bystřice pod Hostýnem, kde ho tenkrát nahradil P. Stanislav Jordán. Teď po 36 letech zase farář ze Strání nahradí P. Jordána. Otec Stanislav mi navíc prozradil, že vlastně nastupuji do Bystřice v úplně stejném věku jako před lety on. Je mi 43 let.

Jak dlouho se tu zdržíte?
To je těžké říct. My vlastně žijeme životem vojáka. Při kněžském svěcení jsme slíbili poslušnost panu arcibiskupovi a jeho nástupcům. Takže nás pan arcibiskup podle potřeby olomoucké arcidiecéze posílá tam, kam uzná za vhodné. Nevíme takříkajíc dne ani hodiny... No když už nastupuju ze Strání a mám tolik roků, jako měl kdysi při svém příchodu do Bystřice otec Stanislav, myslím, že mám nakročeno na těch 36 let…
msch