…A nejsem tady úplně nová. Školu znám zblízka od ledna 2012, kdy kraj sloučil Střední odbornou školu Holešov, kde jsem byla zaměstnaná, se Střední školou nábytkářskou a obchodní. Zůstala jsem tu tehdy do konce srpna 2014. Náš obor, obchodně podnikatelská činnost, končil, a v rámci optimalizace už nebyli přijímáni noví žáci. Mým zaměřením jsou ekonomické předměty, účetnictví a právo. Odešla jsem tedy na čas ze školství a dva roky pracovala v soukromé sféře. Učila jsem jen občas externě, ale mým snem bylo se do školy vrátit. Je to práce s mladými lidmi, která mě baví, studenti mě nabíjejí energií, inspirují mě. 

Poutá vás něco k dřevařskému oboru a k našemu kraji?
Určitě. Práce se dřevem je mi blízká od dětství. Můj tatínek, absolvent dřevařské školy a celoživotní zaměstnanec TONu, měl doma stolařskou dílnu. Pořád ji máme. Když jsem studovala vysokou školu ekonomickou, diplomovou práci jsem psala v  Bystřici v TONu a po škole v roce 1987 jsem tam nastoupila. Zůstala jsem devět let. Prošla jsem si kolečko – začínala v účtárně na novém závodě a skončila jako vedoucí finančního oddělení.
Pocházím z Vítonic, bydlela jsem v Loukově a teď jsme se usadili na Chvalčově, kde jsme velice spokojeni. Jsem tady doma.

Co je pro vás teď ve škole tím nejdůležitějším úkolem?
Hlavním úkolem je pro mne vybudování kvalitní školy, školy, která bude opět zajímavá a přitažlivá jak pro stávající žáky, tak také pro budoucí zájemce o studium na naší škole.
Prioritou pro mě je obnovit spolupráci školy s výrobními firmami v oboru, protože praxe je pro naše studenty a učně základ. Vybavení našich dílen je myslím na vysoké úrovni, máme výborné mistry odborného výcviku, to je vidět na absolventských i maturitních pracích našich žáků, ale chybí lepší spolupráce s firmami.
Zrovna mám za sebou návštěvu holešovské Trachey, s níž škola již delší dobu úspěšně spolupracuje, jedu do firmy Hanák, následně do TONu.  Kontakty s TONem byly přerušeny, proto bych chtěla dřívější úspěšnou spolupráci opět obnovit, zajistit pro naše žáky exkurze, praxe a do budoucna v ideálu i možnost stipendií. Naplánovanou mám i návštěvu holešovské Leny. Všude v těchto firmách má škola své úspěšné absolventy, vím, že třeba právě v Leně pracuje řada našich absolventů a velice si je tam chválí.
Možnosti spolupráce s firmami jsou různorodé. Můžeme si od firem půjčovat drobné stroje, strojky a nástroje, žáci se s nimi v průběhu výuky seznámí, podle instrukcí si je vyzkoušejí a v praxi již nebudou překvapeni.

Žáků je asi stále málo…
Ano, i v tomto školním roce budeme mít málo žáků, celkem 129. A škola je přitom podle počtu žáků financována… Dětí je teď obecně méně a také je tu problém odborného zaměření. TON v poslední době výrazně snížil počet zaměstnanců, takže pro naše místní absolventy klesla i možnost uplatnění. Na druhou stranu postupně vznikají a ozývají se malé firmy, které lidi vzdělané v dřevařském oboru požadují. Jak říkám, je třeba navazovat kontakty a nabízet firmám naše absolventy. Budeme se také nadále snažit žáky získávat, předvádět jim, co se u nás mohou naučit, umožňovat jim, aby si práci se dřevem vyzkoušeli.

Co v tomto směru podniknete nejdřív?
První velkou akcí nového školního roku bude tradiční sochařské sympozium, již čtvrtý ročník. Uskuteční se v době od 12. do 16. září. Dříve to bylo sochařské sympozium, letos se celá akce bude jmenovat Bystřické dřevosochání 2016, neboť našim záměrem je také snaha zlepšit a zintenzivnit spolupráci školy s městem, být vnímáni jako jeho součást. Letos budou účastníci sympozia tvořit na téma DŘEVO OŽÍVÁ. Akce je opět mezinárodní – zúčastní se jí v rámci projektu studenti a učitelé z naší partnerské školy ze Spišské Nové Vsi a letos poprvé na vlastní přání i studenti designerského studia Univerzity Tomáše Bati Zlín. Budou tu samozřejmě i naši studenti, učitelé a pozvaní řezbáři. Celkový počet účastníků by měl letos o dvě desítky převýšit loňské počty. V pátek 16. září zveme Bystřičany na venkovní vernisáž, kde bude týdenní snažení účastníků vyhodnoceno a představeno veřejnosti. Na sympozium budeme opět zvát i děti z prvního stupně bystřických základních škol a mateřských škol, ale také děti z okolních obcí. Budou pro ně připraveny dílničky.
Letos převzala záštitu nad akcí europoslankyně Olga Sehnalová a pozvání přijala také europoslankyně Martina Dlabajová, s níž bychom v budoucnu rádi spolupracovali jako škola v rámci projektů.
A také se chystáme na podzimní veletrh v Českých Budějovicích spojený s výstavou Vzdělání a řemeslo.

Vidíte pozitiva také ve spolupráci se školami?
Samozřejmě. Chceme být v úzkém kontaktu především s okolními základními školami, které jsou pro nás zdrojem žáků, ale také se školami středními a vysokými. Průmyslová škola v Hranicích je naším konkurentem, jen co se týká maturitního oboru Nábytkářská a dřevařská výroba. Spoustu potenciálních žáků nám ale vzala škola ve Valašském Meziříčí. V dřívějších letech bylo uplatnění našich absolventů široké. Nyní je situace trochu jiná, ale věřím, i když to nebude hned, že se to opět zlepší.

Nepočítá se vzhledem k současnému zaměření školy pouze na dřevařské obory se změnou jejího názvu?
Zatím ponecháme název školy nezměněný. V budoucnu, bude-li to možné, uvažujeme o otevření nového učebního oboru, kde najdou širší uplatnění i dívky.

Zdá se, že vás čeká perný školní rok…
Práce je před námi opravdu hodně. Příležitostí, jak získat více žáků a škole prospět, je ale také dost. Školní kolektiv se jistě brzy stmelí a bude se nám dařit. Člověk vždycky kolem sebe potřebuje mít lidi se stejnou vizí, kteří chtějí jít společnou cestou. Chceme se znovu dostat do povědomí veřejnosti jako prestižní škola, netěžit jen z minulosti, ale vyvinout vlastní aktivitu. Konkurence je veliká. A ředitel musí bojovat na několika frontách – za své žáky a studenty, za své kolegy a za dobré jméno školy. Věřím, že to všechno zvládneme.
msch