Přípravy letošního už 9. koncertu Letní školy barokní hudby na Sv. Hostýně byly sledovány organizátory tohoto podniku asi nejvíce z pohledu předpovědi počasí. Účastník předchozích ročníků svatohostýnských koncertů ví, jak mohou bouřky před nebo v průběhu koncertu ovlivnit návštěvnost a jeho samotný průběh. Dopolední oblačnost a chladný vítr v sobotu 13. srpna dávaly jakousi naději, ale zaručit nešlo nic. Odpolední vyjasněné nebe už bylo příjemným bonusem pro pořadatele, účinkující i posluchače. Těch letos přijelo opravdu hodně a jejich zájem byl pro všechny milým povzbuzením.
Poměrně rychlé a klidné uspořádání svatohostýnské baziliky umožnilo aktérům večerního koncertu nerušeně odzkoušet celý náročný program (chci jen připomenout, že hudebníci a zpěváci musí odzpívat náročné Bachovo dílo za tři dny šestkrát).

Večerní program představil nejprve vítěze tradiční soutěže účastníků LŠBH. Ti vystoupí v rámci závěrečných koncertů a dostanou kromě toho možnost účasti na koncertech Czech  ensemble baroque na prestižním festivalu ve Znojmě nebo na některém ze samostatných koncertů tohoto souboru. O tom, že tato soutěž má „čich“ na hudební naděje, svědčí mj. jména jako Adam Plachetka, Dora Pavlíková, Michaela Koudelková a další, kteří dnes mají díky svému umění jméno a ohlas nejen doma, ale i ve světě.

Letos se představil na Sv. Hostýně nejprve pěvec Václav Karel Jeřábek v Händlově árii Sorge infausta una procella z opery Orlando. Jeho plný a nosný bas vyplnil prostor baziliky, byť v něm nemohly vyznět technické finesy, kterými Händel árii bohatě obdařil. Jako druzí vystoupili v instrumentální části houslistka Eva  Telepčáková a varhaník Miroslav Maňoušek ve Vivaldiho dvojkoncertu pro housle a varhany d moll. Oba sólisté si své muzicirování náramně užili a technické party přednesli bez zaváhání, svěže a technicky bezvadně. Jako poslední se představil violoncellista Alexander Botoš v Perroniho Koncertu d moll. I jeho výkon byl pozoruhodný. Dokázal odlišit citově zabarvené pomalé části od vět rychlých, plných technických nástrah. Všichni instrumentalisté však doplatili na vysoký prostor baziliky, který vytváří dlouhý dozvuk a zvuk subtilních nástrojů zeslabuje. Orchestr účastníků a lektorů pod vedením příjemného člověka a vynikajícího houslisty prof. Peter Zajíčka (lebo Zajíčeka?) byl velmi ohleduplný a pozorný k sólistům.

Oč méně je akustika baziliky nakloněna sólistům, o to více vyhovuje velkému oratornímu obsazení, především sboru. Bachovy Janovy pašije takový ansámbl vyžadují. Jejich obsahem jsou známé okolnosti Kristova umučení a s tím spojené další události, tak jak je známe z biblických textů. V Bachově pojetí jsou tyto texty prokládány citově zabarvenými áriemi. Vystupují v nich evangelista-vypravěč, Ježíš Kristus, Pilát a několik dalších postav. Obsáhlý text Bachova veledíla by měl být posluchačům k dispozici v tištěné podobě, aby se snadněji orientovali v náročném staroněmeckém textu. Technické potíže však zapříčinily, že překlad nebyl k dispozici. I přesto posluchači sledovali rozsáhlé, jen velmi málo zkrácené dílo díky dramatické hudební složce, a především díky výkonu sólistů, se zaujetím a úžasem. Hlavně tenorista Jakub Kubín jako evangelista, Jiří Miroslav Procházka a Václav Jeřábek udivovali svojí hlasovou a intonační jistotou a dramatickým přednesem. Ani ostatní sólisté se neztratili v náročném předivu Bachovy hudby, ale zmínění zpěváci vynikli do té míry, že ostatní trochu upozadili.

Sbor, na němž leželo obrovské hudební a výrazové břemeno, připravila sbormistryně Tereza Válková velmi zodpovědně a dobře. Sboristé se zaskvěli především v dramatických pasážích (např. když Židé žádají Piláta, aby Krista ukřižoval), ale i v krásných chorálech, jejichž uměleckým zpracováním Bach navždy obohatil světovou hudbu. V Janových pašijích však použil zvukomalebné prostředky i v orchestrálních doprovodech. Vedle krátké části, v níž vyjádřil muzikantsky geniálně zemětřesení při Ježíšově skonu, posluchače zaujala zvuková nádhera i při použití neobvyklých hudebních nástrojů (viola da gamba nebo souzvuk barokní příčné flétny a hoboje da caccia, též zvaného lovecký hoboj).

Provedení řídil Roman Válek s jistotou a přehledem a dokázal uhlídat souhru celého pěveckého i instrumentálního souboru. Jeho nadhled a jistota přenášené do souboru přispívají k celkové pohodě účinkujících a celkově přenášejí umělecký výraz na obecenstvo.

A co poznamenat na závěr? Krásné počasí a pohoda provázely celý letošní koncert LŠBH na Sv. Hostýně. Zájem posluchačů byl veliký. Koncert sledovalo více než 300 posluchačů. Úvodní slovo rektora baziliky P. Ing. Jiřího Šolce propojilo velmi působivě pašijový text, Bachův hudební odkaz a jejich poselství naší přítomnosti. Přípravu koncertu a následný úklid svatohostýnské baziliky zajistili zaměstnanci bystřického městského úřadu, Ing. Josef Matela, všímaví a ochotní bohoslovci a dříve bystřická, nyní telčská rodina Jankových a mnoho dalších bezejmenných ochotných lidí.

V příštím roce při 10. koncertu na Sv. Hostýně uslyšíme v podání LŠBH některé z děl Heinricha Schütze (1585–1672), představitele německého hudebního raného baroka.

P. S. Letošní koncert LŠBH byl posluchači přijat velmi pozitivně. Krásná hudba uzavírající krásný letní den musela v lidech vyvolat povznášející pocity. Leckterý návštěvník 9. hostýnského koncertu jistě nemohl v noci klidně spát. Nebudily ho starosti, ale stále se vracející vzpomínky na krásnou hudbu a její výtečné interprety. Co víc si přát….
PaM