- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Ať zvoní…
- Bystřické volejbalistky v sezoně 2010–2011
- Dějiny Bystřice a světa v zápiscích (léta 1863–1865)
- Dětský den v Bílavsku
- Editorial
- Foto z expozice 7
- Házená
- Jak jsme rýžovali – nerýžovali zlato
- Jaké bylo počasí v červenci 2011
- Komunitně plánujeme sociální služby
- Koncert pro Hostýn ve stylu ripieno
- Krátké zhodnocení sezony 2010–2011 v divizi E mužů
- Letní kultura popořádku
- Letní úspěchy bystřických minigolfistů
- Město nakoupilo protipovodňové zábrany
- Naše cesta do pravěku aneb Čím skončil minulý školní rok
- Návštěva z vídeňského muzea
- Nová turistická mapa Hostýnských vrchů
- Oldřich Páleníček se vrací
- Opravy Včelína postupují mílovými kroky
- Požár obilného pole
- Pro medaile do Portugalska
- První srpnový týden ve znamení strun aneb Jak byli Belgičané předskokany Jaroslava Svěceného
- Renesance kříže od Černého potoka
- Rodina Loudonů opět v Bystřici pod Hostýnem
- Servis knihovny
- Sídliště čekají změny
- Společenská kronika
- Starosta chtěl poděkovat hasičům, začalo však hořet
- Staří páni stále ve formě
- Tradiční sbírka pro Diakonii Broumov
- Tregler slaví
- Úspěchy bystřických kulturistů v sezoně 2011
- Včelař na stupínku
- Vstup do zámeckého skleníku objeven
- Výstava Odkaz Michaela Thoneta pokračuje
- Vztekající se děti doma i ve škole
- Záhadná fotografie z tiskařského štočku
- Zahradnické výročí v našem městě
- Ze šňůry na výstavní panely
- Zubříč obsadily hordy lukostřelců
- 24 hodin Le Bystřice
Ať zvoní...
Výroba nového zvonu je vždy obřad. Každý zvon je originál, protože na jeho výrobě se musí podílet mnoho lidí. Musí proběhnout tolik dílčích operací, že není v lidských silách dodržet naprosto stejné podmínky pro vznik dvou stejných zvonů. Paní Vránová Dytrychová nás o tom svým zasvěceným, příjemným a poučným výkladem přesvědčila ve středu 10. srpna letošního roku, kdy jsme mohli v její dílně v Brodku u Přerova sledovat ulití nového zvonu pro věž bystřického kostela.
Posledním zvonem v Bystřici ulitým z ušlechtilé zvonoviny byl zvon Vladimír, který byl ulit v roce 1936 zvonařstvím Perner v Českých Budějovicích. V roce 1942 Bystřice o zvon přišla v důsledku válečných událostí. Až letos, téměř po sedmdesáti letech, se naplnila touha a myšlenka mnohých Bystřičanů, aby dvojici ocelolitinových zvonů doplnil zvon ulitý z bronzu. Hlavními iniciátory myšlenky byli Jiří Jakubec a Zdeněk Šrom, který připravil podklady pro žádost o financování projektu prostřednictvím Místní akční skupiny Podhostýnska. Ze Státního zemědělského intervenčního fondu byly získány prostředky na pokrytí 90 % nákladů za pořízení zvonu. Zbylou část nákladů nese farnost.
Lití každého zvonu předcházejí hodiny, dny a týdny tvrdé práce. Zvonař musí nejdříve najít pro zvon správný tón, aby zvon doplnil svým laděním starší zvony. Musí také zvolit podle situace, zda zvon bude ulit v tzv. lehkém, středním nebo těžkém žebru. To v praxi znamená, že tenké (lehké) žebro má kratší životnost a komornější zvuk. Rozdíl mezi typy žebra může v praxi znamenat rozdíl i 150 kg mezi středním a těžkým žebrem. Zvon s těžkým žebrem, silnou stěnou, má zase delší životnost i dozvuk, je zvučný. Náš zvon bude zhotoven ve středním žebru.
Zvon se tvaruje velmi složitě. Na železnou konstrukci se připraví jádro zvonu se svislou železnou osou. Pomocí šablony se vytvaruje jeho profil a vytvoří prvotní předpoklad pro budoucí ladění zvonu. Celá tato práce je zdlouhavá, náročná na čas a trpělivost tvůrců. Protože výroba formy, včetně zdobení, je velmi složitá, omezím se pouze na popis vlastního lití.
Vsádka bronzu s příměsemi se taví v tyglíku zapuštěném do třímetrové pece. Příprava taveniny trvá asi tři hodiny. Forma zvonu je uložena v licí jámě, zasypaná slévárenským pískem, mírně upěchovaným. Je v ní vidět pouze licí otvor. Lití je nebezpečná činnost, dělníci mají azbestové obleky, krycí štíty na obličeji. V pracovním prostoru musí být klid, pořádek, tým musí být sehraný, protože lití nelze přerušit. Hrdlo tyglíku je třeba zbavit nečistot, připraví se koryto a tyglík se pomocí kladkostroje začne naklánět. Roztavená zvonovina teče do formy. Zvonařka a všichni, kdo to umějí, se modlí za zdar díla.. Nad licím otvorem hoří plyny, které ve formě vznikají, a zkušený litec pozná, že tavba je v pořádku. Když se forma dolije, zbytky taveniny se vylijí stranou. Licí otvor je přesypán dřevěným uhlím, aby chladl stejně pomalu jako forma. Tavenina se musí lít stejnoměrně, nesmí se ochladit a její množství se musí spočítat tak, aby vždy zbyla, aby jí nechybělo.
Odlitek musí postupně chladnout, v případě našeho zvonu asi šest dní. Potom se vyzdvihne, forma se opatrně odstraní a zvonař poprvé vidí, jak se dílo zdařilo.
Zvonařka paní Vránová Dytrychová po skončení tavby naprosto neodolatelným způsobem počastovala účastníky slivovicí. V takových chvílích se nepřipíjí tradičním „na zdraví“, ale zvonařským „ať zvoní“. Všichni, iniciátoři celé akce, zástupci farnosti i zástupci města si připili. Dokonce i řidiči kapkou na jazyku.
Rozhodování, jaké jméno by měl zvon nést, nebylo dlouhé – bude to sv. Jiljí, jemuž je bystřická farnost svěřena pod ochranu. Však je také se svými atributy na zvonu zachycen. Nad ním pak zvon zdobí nápis: SVATÝ JILJÍ, ORODUJ ZA NÁS.
V době expedice tohoto čísla již bude nový zvon sv. Jiljí ve své rodině na věži kostela. A bude nás ráno budit svým hlasem. Jistě si na jeho ušlechtilý tón brzy zvykneme a stane se nedílnou součástí našeho každodenního života. Ostatně jak řekla paní zvonařka Vránová Dytrychová, vydrží nám nejméně 500 let. Je to dokonalé dílo vzniklé ze zázračného spojení metalurgie a modlitby. Popřejme jemu i nám, ať zvoní…
PaM
Kostel sv. Jiljí má ve věži opět tři zvony
Ve věži kostela sv. Jiljí bývaly tři zvony – sv. Jiljí (1 094 kg), sv. Jan Nepomucký (429 kg) a zvon zasvěcený Kristu na hoře Olivetské (692 kg). Všechny tyto zvony byly v roce 1917 zabaveny k válečným účelům. Roku 1921 byly osazeny dva nové zvony z ocelolitiny – Arnošt (velký, laděný na Gis) a Václav (menší, laděný na H). V roce 1936 byl pořízen také třetí zvon Vladimír ze zvonoviny o váze 808 kg, který však byl v roce 1942 zrekvírován pro válečné účely. Letos na základě historických skutečností rozhodla farní rada o pořízení nového třetího zvonu do kostelní věže.
Podle plánu byl zvon ulit z bronzu (čistota materiálu 99,9 %) o tónové výšce A1, o hmotnosti cca 490 kg a spodním průměru 945 mm. Zvon je zavěšen na dubovém okovaném jařmu s hřídelí, ložiskovými hřídeli a naklápěcími valivými ložisky. Srdce zvonu je klasické kované jednoosé s pěstí a výpustkou, uchyceno za vícevrstvé kožené pásání s objímkou na čep třmene s centrálním šroubem, který je zajištěn k horní roznášecí desce na jařmu zvonu maticemi.
Pohon zvonu zajišťuje elektrický lineární motor tak, že přenos hnací síly motoru na jařmo a zvon je bez zprostředkujícího převodu bezkontaktní, pracující na principu magnetického polštáře.
Zhotovitel vlastního zvonu a zhotovitel technického vybavení, vč. elektrického pohonu zvonu, byl vybrán na základě provedeného nabídkového řízení. Výrobu zvonového žebra, hliněné formy a odlití zvonu, vč. materiálu (zvonařská bronz), provedla firma Zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová z Brodku u Přerova. Výtvarnou výzdobu zvonu provedla ak. soch. Věra Kunčarová. Celková cena dodávky zvonu dosáhla 322.800 Kč.
Technické vybavení – okovaný dubový závěs zvonu (jařmo) s hřídelí a ložisky, srdce zvonu, vč. sady třmenů a úchytu zvonu, elektrický pohon, montáž zvonu, vč. vedlejších nákladů (vyzdvižení zvonu, doprava, práce autojeřábu) a revizi elektrického pohonu, zajistila firma Rostislav Bouchal (BOROKO) z Brodku u Přerova. Celková cena technického vybavení zvonu činí 128.808 Kč vč. DPH.
Nástrojové vybavení kostela sice nepatří ke zvonům, ale je součástí projektu a jeho celková cena činí 47.392 Kč vč. DPH.
Rekapitulace ceny
V rámci projektu 6. výzvy MASP, o. s., (Místní akční skupina Podhostýnska) schválené SZIF Olomouc, požádala farnost o poskytnutí dotace na akci „Nový zvon a nástrojové vybavení kostela sv. Jiljí Bystřice pod Hostýnem“. Tento náš projekt byl schválen a zaregistrován na RO SZIF Olomouc a farnosti byla poskytnuta dotace ve výši 90 % z celkové částky projektu.
projekt celkem 499.000 Kč vč. DPH
Z toho: dotace 449.100 Kč vč. DPH
vlastní zdroje 49.900 Kč vč. DPH
Závěrem chci poděkovat panu Jiřímu Jakubcovi, který se o celý projekt postaral. Pán Bůh zaplať.
Zdeněk Šrom
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik